NPD documents search: Váž. civ., 10 (1928), sv. 2

Čís. 5163.

Rozlišující znaky zločinu podle § 2 a přečinu podle § 17 zák. na ochr. rep.
Jde-li o totéž spolčení mající na zřeteli ohrožení týchž právních statků jak násilím tak i prostředky nenásilnými, je vyloučena konkurence zločinu podle § 2 zák. s přečinem podle § 17 zák. na ochr. rep.
Náležitosti skutkové podstat zločinu podle § 2 zák. na ochr. rep.
Organisace Junáků N. O. F. je povahy tajné po rozumu § 17 zák. na ochr. rep.
Cílem Národní obce fašistické je zvrácení demokraticko-republikánské státní formy a zavedení fašistické diktatury, jež je svou monokratickou povahou v naprostém rozporu s ústavně stanovenou státní formou našeho státu.
K náležitostem skutkové podstaty přečinu podle § 17 zák. na ochr. rep. Stačí přistoupení k tajné organisaci a znalost jejího účelu; není třeba vlastní jednotlivcovy činnosti podvratné.
(Rozh. ze dne 18. prosince 1934, Zm I 1054/34.)
Nejvyšší soud jako soud zrušovací po ústním líčení zmateční stížnosti státního zastupitelství do rozsudku krajského soudu v Plzni ze dne 20. dubna 1934, jímž bylo 17 obžalovaných zproštěno podle § 259 čís. 2 tr. ř. z obžaloby pro zločin přípravy úkladů podle § 2 zákona na ochranu republiky, titíž obžalovaní, vyjmouc obžalovaného Vlastimila B-a, a dalších 40 obžalovaných z obžaloby pro přečin podle § 17 čís. 1 zákona na ochranu republiky, obžalovaný Vlastimil B. pak, byv obžalován pro zločin podle § 2 cit. zákona, byl uznán vinným přečinem podle § 17 čís. 1 zákona na ochranu republiky, vyhověl, pokud čelila proti odsouzení obžalovaného Vlastimila B-a pro přečin podle § 17 čís. 1 zák. na ochr. rep., rozsudek nalézacího soudu v tomto bodě zrušil ve výroku o kvalifikaci trestného činu a tento kvalifikoval za zločin přípravy úkladů podle § 2 al. 1 zák. na ochr. rep., spáchaný tak, že se obžalovaný Vlastimil B. před 16. lednem 1933 v P. spolčil s neznámými oso'bami k úkladům o republiku. Zmateční stížnosti dále vyhověl potud, že rozsudek nalézacího soudu zrušil ohledně všech ostatních obžalovaných vyjmouc Vlastimila B-a a Jana K-a, a to pokud jde o přečin podle § 17 č. 1 zák. na ochr. rep. a věc vrátil soudu prvé stolice, by ji ohledně ostatních 55 obžalovaných ve směru tohoto přečinu znovu projednal a rozhodl. V ostatních směrech zmateční stížnost zamítl.
Důvody:
Zmateční stížnost napadá rozsudek nalézacího soudu ve všech směrech, uplatňujíc proti jeho osvobozující části důvody zmatečnosti podle § 281 čís. 5, 9 a) tr. ř., proti části, ve které byl obžalovaný Vlastimil B. uznán vinným přečinem podle § 17 čís. 1 zák. na ochr. rep., věcně důvod zmatečnosti podle § 281 čís. 10 tr. ř. Jejímu vyřízení jest předeslati toto:
Zločin podle § 2 al. 1, 2 zák. na ochr. rep. a přečin podle § 17 cit. zák. shodují se v podstatě v tom., že chrání tytéž právní statky zaručené ústavou Československé republiky, jež jsou v obou ustanoveních — po případě pro § 2 v § 1 cit. zák. vypočteny; z nich přichází v tomto případě v úvahu demokraticko-republikánská forma státu. Ochrana ta směřuje v obou případech především proti spolčování se jednotlivců k tomu účelu, by ony právní statky byly ohroženy; rozdíl je mezi způsobem' a intensitou prostředků, jichž se má podle záměru spolčovatelů k ohrožení oněch právních statků použiti: v § 2 zák. je to násilí, v § 17 pak jiné prostředky, jež mohou naznačenému účelu slouží ti, zejména propaganda (viz rozh. č. 2750, 4745, 4846 a jiné Sb. n. s.). Z tohoto srovnání účelu obou ustanovení zákona je patrno, že jsou ve vzájemném. poměru potud, že trestní represi za to, že při spolčení bylo použito též méně intensivních prostředků k ohrožení těchže právních statků vedle násilí, nutno považovati za vyčerpanou ve skutkové podstatě přísnějšího trestného činu podle § 2 zák. na ochr. rep. a že je v takových případech, kde jde o totéž spolčení mající na zřeteli ohrožení těchže právních statků jak násilím tak i prostředky nenásilnými, vyloučen souběh zločinu podle § 2 zák. s přečinem podle § 17 zák. Je proto zmateční stížnost pochybena, pokud se u prvých 17 obžalovaných shodně s obžalobou domáhá podřadění jejich členství v organisaci Junáků pod obojí ustanovení zákona. U těchto obžalovaných zkoumal tudíž nejvyšší soud oprávněnost zmateční stížnosti nejprve jen s hlediska zločinu přípravy úkladů podle § 2 zák. na ochr. rep.
Ve směru tohoto zločinu však nepostihuje zmateční stížnost, pokud jde o 16 prvých obžalovaných (vyjmouc Vlastimila B-a), svými vývody všechny složky jeho skutkové podstaty, jak by k úspěšnému provedení tohoto opravného prostředku v neprospěch obžalovaných bylo nezbytně nutno (§ 290 1. věta tr. ř.). Pro vinu každého jednotlivého pachatele ve směru tohoto zločinu se vyžaduje, by se on spolčil k úkladům o republiku, t. j. aby on sám měl záměr úkladný spolčiti se k pokusu o změnu ústavy republiky — v tomto případě pokud jde o demokraticko-republikánskou formu státu — a to násilím (srov. r. č. 4799, 4915, 5006, 5040,5045 sb. n. s.). To má zřetelně na paměti rozsudek nalézacího soudu, když uvádí, že i kdyby bylo prokázáno, že strana NOF v republice, zejména pak její organisace v Plzni měla ve svých zásadách něco závadného, protizákonného, muselo by se vždy zkoumati, zda ten který obžalovaný jako příslušník této organisace politické něco podniknul, co by bylo úkladem anebo přípravou k úkladům proti republice. Rozsudek vylučuje dokonce, že by nejen u obžalovaných, ale vůbec o plzeňské organisaci NOF bylo prokázáno, že se nějaký určitý úkladný podnik připravoval a že proti některému právnímu statku v § 1 zák. na ochr. rep. měl býti útok podniknut. Proti těmto posléz uvedeným závěrům zmateční stížnost brojí výtkou neúplnosti rozsudku, pokud totiž jde o to, by se zjistil řádným zhodnocením všech výsledků řízení a zejména posudku vojenských znalců program a cíl NOF, usilující o změnu ústavy republiky nahražením demokraticko-republikánské formy diktaturou fašistickou, dovozuje aspoň náznakem téže výtky též, že Národní obci fašistické jde o změnu násilnou a dochází k závěru, že je na základě uvedených skutečností prokázáno — správně řečeno, že lze prokázati, — že činnost NOF směřovala k úkladům o republiku. Přecházejíc však k posouzení účasti obžalovaných v NOF, resp. v organisaci Junáků v jejím rámci utvořené, uvádí zmateční stížnost pouze, že byli vynikajícími funkcionáři NOF, že je nepochybno, že znali programy a cíle NOF, že dobrovolně pracovali v duchu a ve smyslu programu tohoto a že proto lze důvodně souditi, že se spolčili právě za účelem úkladů o republiku ve smyslu § 2 zák. na ochr. rep. Ačkoli tudíž zmateční stížnost zcela určitě a správně rozlišuje při výtkách odnášejících se k NOF mezi programem (cílem) a prostředky k jeho uskutečnění, nedokazuje při obžalovaných nic, z čeho by se u nich dalo důvodně souditi nejen na spolčení k uskutečnění programového cíle NOF, jak jej zmateční stížnost v předchozím odstavci dovozovala, t. j. na spolčení ku zvrácení demokraticko-republikánské formy státu a nahražení ji fašistickou diktaturou, což je o sobě jen podstatou přečinu podle § 17 zák. na ochr. rep., ale i na další složku zločinu podle § 2 zák., totiž na vlastní záměr obžalovaných spolčiti se k ohrožení tohoto ústavního statku právě cestou násilnou. Příprava úkladů o republiku v organisaci místně i počtem členů značně široké, jako je NOF i jako byla též organisace Junáků — bývá podle zkušenosti vedením pro svoji povahu i před členstvem utajována; nelze proto v pouhém poukazu zmateční stížností na bezpochybnou znalost programu a cílů NOF u obžalovaných shledati dostatečný základ pro dovodění jejich záměru úkladného, byť i byli podle jejího tvrzení, ostatně nijak blíže nedolíčeného, vynikajícími funkcionáři NOF. Význam této okolnosti je pak zcela setřen tím, co bez námitky se strany zmateční stížnosti zjišťuje rozsudek dále, že nikdo nepotvrdil, a není také v písemnostech spisových uvedeno, že někdo z obžalovaných nějakou podvratnou činnost proti republice prováděl; tento posléz uvedený důvod platí též zejména o znaleckém nálezu a posudku, na nějž se klade ve zmateční stížnosti největší váha. Možnost opačného zjištěni sesilovala by jistě význam tvrzeného vědomí obžalovaných o programovém cíli strany též pro otázku jejich záměru k jeho násilnému uskutečnění, avšak v tom směru zmateční stížnost nic neuvedla. V uvedené nezbytné složce zločinu podle § 2 zák. na ochr. rep. zůstala tudíž zmateční stížnost neprovedena, pokud jde o posouzení členství 16 prvých obžalovaných — vyjmouc Vlastimila B-a — v organisaci Junáků jako takové a byla proto v tomto bodě zamítnuta.
Jinak je zmateční stížnost veřejného obžalobce — s jedinou; výjimkou u obžalovaného K-a — odůvodněna. Rozsudek nalézacího soudu je především' zmatečný v tom, že posoudil mylně zjištěnou činnost obžalovaného Vlastimila B-a za přečin sdružování státu nepřátelského podle § 17 čís. 1 zák. na ochr. rep. namísto zločinu podle § 2 cit. zák. Rozsudek zjistil ze sdělení tohoto obžalovaného v dopise vůdci Fašistů Rudolfu Gajdovi ze 16. ledna 1933, tedy po úředním, rozpuštění Junáků, že měl tento obžalovaný k disposici určitý počet lidí (40—60) pro vůdce NOF Rudolfa Gajdu. Soud prvé stolice ,má za to, že to bylo zajisté k účelům, volebním. Tento závěr nalézacího soudu, učiněný zřejmě ze zjištěného obsahu dopisu samého obžalovaného, nejvyšší soud na základě příslušných výtek zmateční stížnosti doplňuje a mění podle zjištěného znění dopisu v ten rozum, že obžalovaný Vlastimil B. ve spolčení s těmito lidmi, s nimiž se každý týden scházel a jež poznačil za pravé vojáky Gajdovy, chtěl boj ovátí o to, aby vůdce NOF Rudolf Gajda »zasedl tam, kde ho každý poctivý fašista chce mít, aby se stal vyvolencem národa a pokračovatelem slavné české tradice«. Poněvadž se tu obžalovaný zřetelně dovolává programového cíle NOF, jímž, jak je obecně známo, usiluje se o. změnu demokraticko-republikánské formy státní ve fašistickou diktaturu v čele s vůdcem NOF, je zřejmo, že spolčení obžalovaného B-a s nezjištěnými 40—60 lidmi směřovalo podle jeho záměru ku zvrácení ústavou zaručené demokraticko-republikánské státní formy. Poznačil-li pak sám obžalovaný tyto lidi za pravé vojáky vůdce své strany, kterého chce s jejich pomocí dosaditi na vedoucí místo ve státě — ve smyslu diktátorské tendence NOF — je dán v těchto jeho vlastních slovech bezpečný základ pro úsudek, že tomuto spolčení »pravých vojáků« vůdcových nešlo o to, pracovati o dosažení vytčeného protiústavního cíle jen prostředky propagandy a pod., jež by naplňovaly pojem »podvracení« podle § 17 zák., ale že do záměrů jejich bylo pojato k uskutečnění vytčeného cíle i násilí povahy vojenské. Že nešlo obžalovanému snad jen o nějakou frázi, dosvědčuje odůvodnění této jeho charakteristiky zmíněného spolčení, že se scházejí každý týden bez pozvání, aby vyslechli referát obžalovaného; je tím zřetelně naznačena jejich oddanost a zanícení pro vytčený cíl a též poslušnost k obžalovanému jako zřejmému vůdci tohoto spolčení, tudíž vlastnosti především požadované po vojácích, určených k tomu, aby uplatněním hmotných sil uskutečnili určitý program. Nutno tedy již z prohlášení obžalovaného dovodítí všechny složky zločinu podle § 2 al. 1 zák. na ochr. rep., jímž byl proto jeho čin u vyhovění zmateční stížnosti veřejného obžalobce kvalifikován, aniž bylo třeba rozsudek v tomto směru zrušovati. Poněvadž pak i tato jeho činnost se nesla k uskutečnění cíle vytčeného NOF v rámci její organisace, je jeho odsouzením vyčerpána i jeho případná další účast v organisaci Junáků, vedené tímže programovým cílem, ať již by šlo o zločin podle § 2 zák., či jen o přečin podle § 17 cit. zák. Proto nebyl rozsudek u tohoto obžalovaného ve směru právě uvedeném zrušen k novému projednání věci v prvé stolici, neboť odsouzením a výměrou trestu podle § 2 zák. na ochr. rep. je celou obžalobu proti němu považovati za vyřízenu.
Pokud jde o zbývající část zmateční stížnosti proti všem ostatním 56 obžalovaným, pro přečin podle § 17 zák. na ochr. rep., neshledal nejvyšší soud důvodů ke zrušení osvobozujícího rozsudku proti obžalovanému Janu K-ovi. Zároveň s touto trestní věcí byla totiž projednána u nejvyššího soudu trestní věc krajského soudu v Klatovech a to právě ku zmateční stížnosti téhož obžalovaného Jana K-a, jenž byl v ní rozsiudkem ze 30. října 1933 uznán vinným přečinem podle § 17 zák. na ochr. rep., který spáchal členstvím v organisaci Junáků v letech 1931 a 1932. Tu šlo sice o členství v organisaci s-cké; než nejvyšší soud zamítl zmateční stížnost obžalovaného, která poukazovala mezi jiným k tomu, že obžalovaný byl členem jen v organisaci p-ské a že je za to stíhán krajským soudem v Plzni. Nejvyšší soud posuzuje členství v jednotlivých organisacích Junáků v jednotném rámci NOF a s tohoto hlediska nesejde pak na tom, ve které místní organisaci byl obžalovaný Jan K. členem. Proto zamítl zmateční stížnost K-ovu ve věci klatovské; ježto tím je Jan K. pravoplatně za členství v organisaci Junáků odsouzen, nemůže býti u krajského soudu v Plzni souzén znovu a nemůže nejvyšší soud dáti k tomu podnět zrušením osvobozujícího rozsudku, i když se tento zakládá na jiných důvodech. Proto nevyhověl zmateční stížnosti ohledně obžalovaného Jana K-a.
Co do všech ostatních 55 obžalovaných vyhověl nejvyšší soud ve směru přečinu podle § 17 zák. na ochr. rep. zmateční stížnosti veřejného obžalobce z těchto důvodů: Je opodstatněn uplatněný důvod zmatečnosti podle § 281 čís. 9 a) tr. ř. pokud jde o to, by v rámci té části zmateční stížnosti, jež je po zákonu provedena, byla organisace Junáků posouzena jako tajná organisace, jejímž účelem je podvraceti demokraticko-republikánskou formu státu. Nejvyšší soud vyslovuje závazně pro soud prvé stolice (§ 293 II. odst. tr. ř.) právní náhled, že organisace Junáků má povahu tajnou, jak její právní podstatu stanoví § 17 zák. na ochr. rep. Dovozuje to podle § 283 čís. 3 tr. ř. především' ze skutkového zjištění soudu prvé stolice, jenž vzhledemi k dobrozdání znaleckému a na základě organisačního řádu Junáctva má za prokázáno, že organisace Junáků byla řízena — jak se souid prvé stolice vyjádřil — správněji: měla bytí řízena podle předpisů obdobných vojenským a že měli býti členové Junáctva v tomto směru poučováni. Nej vyššímu soudu je po přezkoumání povahy organisace Junáků v opětovně již zmíněném případu klatovském — zjeména když již dříve pod č. j. Zm I 555/33 Nejvyšší soud potvrdil jiný odsuzující rozsudek klatovského krajského soudu stejného obsahu,pokud jde o povahu Junáctva podle § 17 zák. na ochr. rep. — notorické, že NOF, v jejímiž rámci organisace Junáků byla zřízena, nesouhlasila s nynější československou vládní formou a že bylo jejím úmyslem dosaditi vládu fašistickou. K tomu jí měly dopomoci oddíly Junáctva vojensky organisované, které se mohly podle své povahy pokusiti o zvrácení dosavadní demokraticko-republikánské formy státní a docíliti úspěchu časově i prostorově omezeného. Je jisto, že vláda a úřady našeho demokraticko-republikánského státu nemohly by strpěti existenci organisace vojenské povahy v rámci takové politické strany, která veřejně hlásá a již svým názvem NOF to zdůrazňuje, že je jejím cílem zvrácení demokraticko-republikánské státní formy a zavedení fašistické diktatury, která je svojí monokratickou povahou v naprostém rozporu se státní formou našeho státu ústavně stanovenou. Tento její programový cíl je obecně známý a nemusí býti dokazován. Aby tak normovaná organisace mohla býti založena a úřadům ohlášena, bylo nutno zatajiti před úřady tuto stránku její organisace a činnosti; proto již s tohoto hlediska nutno organisaci Junáků uznati za tajnou ve smyslu § 17 zák. na ochr. rep., neboť stačí k tomu, že před úřady republiky utajila a jejich ingerenci vymkla znaky svého složení vojenské povahy, i prostředky, s nimiž k dosažení protiústavního cíle strany zřejmě počítala (srov. r. č. 3917 a četná jiná sb. n. s.). Tím jsou právní složky přečinu podle § 17 zák. na ochr. rep., pokud jde o organisaci samu, dovoděny. Netřeba, aby bylo dokázáno, že členové Junáků sami něco podnikli, co by bylo lze nazvati podvracením demokraticko-republikánské formy státu, jak mylně uvádí napadený rozsudek; stačí, dokáže-li se o jednotlivcích, že znajíce účel takového sdružení, k němu přistoupili. To jest již zjištění skutkové, při němž by nejvyšší soud byl vázán závěry soudu prvé stolice. V tomto směru je pak rozsudku prvé stolice vytýkána zřejmě vada neúplnosti, když nalézací soud též uvedl jako důvod osvobození, že nelze zjistiti, kdo z obžalovaných vskutku byl příslušníkem Junáků; zmateční stížnost poukazuje tu právem na to, že prvých 17 obžalovaných byli vynikajícími funkcionáři strany, u dalších pak poukazuje na nalezené seznamy členů, k nimž bude soudu prvé stolice v novém řízení bedlivěji přihlédnouti. Po správném zjištění členství jednotlivých obžalovaných bude se pak soudu prvé stolice na správném objektivním právním podkladě, jak jest tímto rozsudkem stanoven, obírati u zjištěných členů otázkou jejich znalosti vytčeného účele organisace Junáků a jak rozsudek prvé stolice sám naznačuje, otázkou promlčeni. Pro nedostatek skutkových zjištěni v těchto směrech byl rozsudek nalézacího soudu zrušen a věc vrácena témuž soudu k novému projednání a rozhodnutí v mezích tímto rozsudkem vytčených.

Citace:

č. 8236. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství JUDr. V. Tomsa v Praze, 1929, svazek/ročník 10/2, s. 81-82.