NPD documents search: Boh. adm., 7 (1925), sv. 2

4999.

Dávka z přírůstku hodnoty (Slovensko): K výkladu statutu města Bratislavy z roku 1916 o dávce z přírůstku hodnoty.
(Nález ze dne 8. října 1925 č. 18700.)
Věc: Eduard P. v Bratislavě proti ministru s plnou mocí pro správu Slovenska o dávku z přírůstku hodnoty nemovitostí.
Výrok: Nař. rozhodnutí se zrušuje pro nezákonnost.
Důvody: Podle úmluvy z 11. října 1917 uzavřené mezi st-lem a Marií I., spolumajitelkou nemovitostí v Bratislavě, zavázal se st-l prodati do 1. srpna 1918 určité nemovitosti za prodejní cenu 260000 K majitelům zajištěnou. Částku strženou nad tento peníz měl obdržeti st-l v odměnu za svoji námahu a v náhradu hotových výloh a útrat. Kdyby se st-li nepodařilo ve stanovené lhůtě zmíněné nemovitosti prodati, byl st-l povinen zbývající ještě nemovitosti převzíti sám do svého vlastnictví proti doplnění dosavadního výtěžku na smluvenou částku 260 tisíc K.
Podle trhové smlouvy sepsané dne 18. prosince 1917 prodala Marie I., jako spolumajitelka shora zmíněných nemovitostí, spolu s ostatními spolumajiteli prostřednictvím st-le ony nemovitosti »Hospodářské bance za vrchami, úč. spol. v Z., za smluvenou tržní cenu 317000 K. Trhová cena byla před podpisem smlouvy prodávajícím hotově vyplacena.
Při vypočtení dávky z přírůstku hodnoty vycházela vyměřující komise města Bratislavy z toho, že zmíněné nemovitosti byly dvakráte převedeny, po prvé s Marie I. a spol. na Ed. P. a po druhé s E. P. na zmíněnou již akc. společnost. Z prvého převodu dávka nevyměřena. Z druhého převodu předepsána st-li platebním rozkazem vyměřující komise města Bratislavy z 27. října 1920 dávka v částce 11872-50 K. Rozhodnutím reklamační komise města Bratislavy z 15. března 1921 zamítnuto st-lovo odvolání, poněvadž mimořádně vysoký sprostředkovací honorář per 57000 K může pocházet jen ze zastřeného předkupního práva resp. z přenesení kupního práva, jež se ve smyslu § 19. pravidel o dávce klade na roven přenesení nemovitosti. Nař. rozhodnutím zamítnuto pak další odvolání st-lovo s poukazem na ustanovení § 19 pravidel o dávce města Bratislavy.
O stížnosti do tohoto rozhodnutí uvážil nss následovně:
Podle § 19 statutu města Bratislavy o dávce z přírůstku hodnoty z 3. července 1916, schváleného výnosem min. pro Slov. ze 17. března 1919, staví se převod kupního práva k nemovitosti na roven převodu nemovitosti samé. Kupním právem nelze po názoru nss-u rozuměti nic jiného, než převod titulu k nabytí vlastnického práva na základě kupní smlouvy. Podle ustanovení shora cit. § 19 mohl by býti tedy spoplatnčn toliko převod titulu k nabytí vlastnického práva k nemovitostem na základě kupní smlouvy.
Otázkou je tedy především, zda st-l takový titul k nabytí vlastni- ckého práva smlouvou z 11. října 1917 v daném případě získal. Po názoru nss-u nutno k otázce té odpověděti záporně. St-l nebyl až do 1. srpna 1918 ničím jiným, nežli pouhým zmocněncem Marie I., pověřeným prodejem ve shora zmíněné smlouvě označených nemovitostí za pevně stanovenou prodejní cenu 260000 K. Práva kupního, t. j. titulu k nabytí vlastnického práva pro sebe k oněm nemovitostem však do té doby dle obsahu smlouvy neměl. Teprve po 1. srpnu 1918 mohl u něho vzniknouti titul k právu vlastnickému, kdyby nebyl do té doby sprostředkoval prodej nemovitostí osobě jiné. Jak nesporno, prodala ony nemovitosti prostřednictvím st-le Marie I. sama smlouvou z 18. prosince 1917, tedy ještě před 1. srpnem 1918, hospodářské bance za vrchami, účast. spol. v Z.
Za tohoto skutkového a právního stavu žal. úřad neprávem spatřoval ve smlouvě z 11. října 1917 převod kupního práva na st-le ve smyslu § 19 shora cit. statutu.
Bylo proto nař. rozhodnutí zrušiti dle § 7 zák. o ss.

Citace:

č. 4999. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 7/2, s. 295-296.