NPD documents search: Váž. tr., 3 (1921)

Čís. 2504.

Byla-li zažalována kupní cena za část zboží, jednotně objednaného, avšak po částkách dodávaného a zvlášť fakturovaného, jest v otázce, věcné příslušnosti rozhodným celkový nedoplatek.
(Rozh. ze dne 17. dubna 1923, R I 350/23.)
Na základě úhrnné objednávky zboží v ceně přes 10000 Kč dodala žalobkyně žalované část zboží ve fakturované ceně 4942 Kč 22 h a, když žalovaná příjem účtu i zboží odmítla, domáhala se žalobkyně na okresním soudě zaplacení kupní ceny 4942 Kč 22 h. (Zaplacení kupních cen za ostatní dodávky z téže objednávky domáhala se žalobkyně na krajském soudě.) Žalovaná vznesla námitku věcné nepříslušnosti, jíž
soud prvé stolice vyhověl a žalobu odmítl. Důvody: Rozhodujícími pro zjištění příslušnosti v tomto případě jest, zda zažalovaná pohledávka jest pohledávkou samostatnou, či jen částí pohledávky zcela nezaplacené. Jelikož právní důvod obou pohledávek, jak této, tak i u krajského soudu uplatňované, jest smlouva kupní, musela by každá z těchto dvou pohledávek, aby za samostatnou pokládána býti mohla, vzniknouti ze zvláštních, oddělených smluv kupních. Žalující firma dle svého přednesu pokládá za právní jednání, kterým mezi ní a žalovanou firmou vzájemná práva a závazky se zakládají, dodání zboží, strana žalovaná objednávku zboží. Přisvědčiti jest náhledu strany žalované, že dodání samo o sobě není právním jednáním, nýbrž jen splněním závazku, plynoucího pro prodatele z předchozího právního jednání, smlouvy kupní. Dohodly-li se strany o předmětu koupě a o kupní ceně, přišla k místu smlouva, kupní závazek k odevzdání věci а k zaplacení ceny kupní zakládá se dle §§ 1061 a 1062 obč. zák. uzavřením kupní smlouvy, na čemž ničeho nemění to, že splnění podle okolností (§§ 1052, 1062 obč. zák.) časově může býti odloženo. Nelze tedy tvrditi, že nárok prodatele na zaplacení kupní ceny založen jest teprve dodáním zboží, nýbrž nárok ten zakládá se již tím, že strany o podstatném obsanu smlouvy, o objednávce a jejím přijetí se dohodly. V tom ohledu dlužno poukázati na přednes žalující strany samé, že jde o jedinou objednávku, která byla přijata. Je-li tedy dodání zboží stranou žalující splněním zvláštní dohody, jest pohledávka prodatele z každé dodávky samostatnou pohledávkou, nikoli však z důvodu dodání, nýbrž z důvodu předchozí smlouvy kupní. Je-li však dodání zboží toliko splněním téže smlouvy kupní, jest nárok strany prodávající na zaplacení jednotným v příčině všeho zboží v rozličných obdobích dodaného. Dle § 55 j. n. rozhodnou jest pro věcnou příslušnost sborového soudu výše celkové jistinné pohledávky, dosud nezapravené, v tom případě, žádá-li se toliko část jistinné pohledávky. Tak jest tomu i v tomto případě, ježto touto žalobou uplatňuje se částečně pohledávka, z téhož právního důvodu povstalá, kde již řízení u sborového soudu jest v příčině pohledávek z dřívějších faktur zahájeno. Rekursní soud námitku věcné nepříslušnosti zamítl. Důvodу: O věcné nepříslušnosti dovolávaného procesního soudu nemůže se zřetelem na zažalovaný peníz (§ 49 čís. 1 j. n.) býti řeči, a již z tohoto důvodu nemá napadené usnesení v zákoně opory. Předpis §u 227 c. ř. s., jednající o objektivním hromadění žalob, připouští ovšem, že žalobce může domáhati se v téže žalobě několika nároků proti témuž žalovanému, když nejsou ve skutkové nebo právní spojitosti, procesní soud jest pro všechny nároky příslušným a týž způsob řízení přípustným.
Z toho však ještě neplyne, že by žalobce musil v každém případě více nároků touž žalobou uplatňovati, a s druhé strany jest podle zvláštnosti toho kterého případu posuzovati, zda hromadění bylo účelné, a dle toho posouditi jest i otázku útrat. Okolnost, že všechny dodávky opíraly se o jedinou objednávku, nelze ještě pokládati za důvod, pro který by bylo nároky ze všech dodávek uplatňovati jedinou žalobou, což by bylo v tomto případě nemožno, když dodávky staly se v různých obdobích, ba dodávka, o niž tu jde, stala se teprve 10. října 1922, tedy v době, kdy žaloba u krajského soudu byla již podána, a žaloba, o niž se tu jedná, byla podána 3. listopadu 1922, tedy v době, kdy ve věci u krajského soudu zahájené byl již odbyt první rok a byla straně žalované uložena lhůta, by podala odpověď na žalobu. Žalobkyni dle toho nezbývalo, než aby pohledávku ze samostatné dodávky vymáhala žalobou u soudu obecně příslušného, neboť nejde o část jednotného dluhu kapitálového, jak jej má § 55 j. n. na mysli, nýbrž uplatňuje se samostatný nárok z dodávky zboží, který nebylo lze spojití se žalobou u soudu krajského již podanou.
Nejvyšší soud obnovil usnesení prvého soudu.
Důvody:

Podle zjištění nižších soudů jest zažalovaná částka penízem za díl zboží, jednotnou objednávkou ze dne 9. června 1922 zakoupeného, avšak v částkách dodávaného a zvlášť fakturovaného. Tím však, že každá dodávka byla zvlášť fakturována, nedoznalo původní právní jednání žádné změny; vždyť ohledně veškerých kusů zboží stala se při objednávce shora zmíněného dne dohoda, všech kusů měl žalovaný nabýti z téhož právního důvodu, z kupní smlouvy, jde o jednotnou dohodu, jednotný právní důvod a o jednotnou smlouvu, třeba předmětem jejím byla celá řada zboží. Při jednotné smlouvě nemusí však býti jednotným
i plnění, naopak jest přípustno i plnění po dílcích, aniž tím jednotnost smlouvy trpí. Dílčími dodávkami nepovstává nový právní poměr, i když jsou doprovázeny zvláštní fakturou, jednotlivé této dodávky se týkající, nýbrž zůstávají vždy jen plněním z původní smlouvy. Z toho ovšem neplyne, že by musely všechny dodávky býti uplatňovány jedinou žalobou; arciť, jsou-li uplatňovány více žalobami, nutno se pak říditi předpisem §u 55 j. n. Tak tomu jest v tomto případě. Žalovaná firma pozastavila druhou i třetí dodávku, takže tyto dvě poslední jsou ve sporu. Žalobce požaduje žalobami o zaplacení těchto dodávek částku celkové pohledávky a pro tyto žaloby jest pak směrodatným celý nedoplatek z obou posledních sporných dodávek. Jelikož nedoplatek tento daleko převyšuje hranici příslušnosti okresních soudů, soud prvé stolice právem a s přiléhavým odůvodněním námitce nepříslušnosti vyhověl. Věci nikterak není na překážku, že prvá žaloba (z druhé dodávky) byla podána ještě před dodávkou poslední, neboť nestala se pohledávka za poslední dodávku samostatnou pohledávkou a nemůže považována býti ani za nezaplacený zbytek žalobcovy pohledávky, jelikož skutečně nedoplatek ten činí obě poslední, posud nezapravené částky celkové pohledávky.

Citace:

Rozhodnutí č. 2504. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 5, s. 645-647.