NPD documents search: Váž. civ., 8 (1926), sv. 2

Čís. 6453.

Přijímal-li advokát pro klienta peníze, konal z nich platy a srážel si z nich hotové výlohy i odměny za právnické práce, konané pro klienta, jest povinen vydati klientu řádný účet, opatřený doklady. »Řádný« účet musí býti sepsán tak, by každá položka byla jasna a srozumitelná i klientu a by pokud možno byla doložena tak, by mohla býti přezkoumána její správnost. Ohledně odměny za právnické práce jest sice nutno, by práce ty byly určitě označeny, stačí však, účtována-li odměna za ně třebas úhrnně.
(Rozh. ze dne 9. listopadu 1926, Rv II 622/26.)
Žalovaný advokát zastupoval po několik let Antonína T-а, přijímal též pro něho peníze a konal zaň platy. Na jmění Antonína T-a byl napotom vyhlášen úpadek a správce úpadkové podstaty domáhal se na žalovaném advokátu, by byl uznán povinným vydati žalující úpadkové podstatě Antonína T-а řádný účet z mocenského poměru v létech 1923 až 1924 mezí ním a úpadcem a doklady o jednotlivých položkách příjmu a vydání. Žalobě bylo vyhověno soudy všech tří stolic, Nejvyšším soudem, z těchto
důvodů:
Dovolání opřené o důvody čís. 3 a 4 § 503 c. ř. s., není oprávněno. Rozsudkem prvého soudu, potvrzeným rozsudkem odvolacího soudu, byl žalovaný uznán povinným vydati žalobkyni řádný účet z mocenského poměru v letech 1923 až 1924 mezi ním a úpadcem Antonínem T-em s doklady o jednotlivých položkách příjmu a vydání. Rozsudek tohoto — Čís. 6453 —
1619
obsahu má plnou oporu v §u 1012 obč. zák. a § 19 adv. ř. a jest odůvodněn nespornou skutečností, že žalovaný přijímal peníze od a pro Antonína T-а ho došlé, že z nich konal platy a srážel si z nich hotové výlohy i odměny za právnické práce. Pokud jde o smluvní poměr dle § 1002 a násl. obč. zák., jest žalovaný dle předpisů shora uvedených povinen vydati žalobkyni řádný účet, podávající úplný přehled o tom, co žalovaný od Antonína T-а nebo pro něho přijal, které platy za něho konal a po případě co si na úhradu výloh za něho zaplacených a odměn za práce pro něho vykonané srazil. Řádné vyúčtování předpokládá též, by jednotlivé položky příjmů a vydání byly opatřeny doklady, neboť jinak nebylo by možno správnost účtu přezkoušeti a nebylo by vyhověno účelu, jemuž složení účtu má sloužiti. Účet příl. С není řádným účtem ve smyslu zákona. Z něho nelze až na malé výjimky seznati, na čem zakládá se příjem jednotlivých položek a z jakého důvodu byly platy ve vydání uvedené konány, nehledíc ani k tomu, že ani jediná položka příjmů a vydání nebyla doložena. Lze připustiti, že stručné záznamy v účtu jsou jasny žalovanému, leč, má-li vyúčtování, k němuž žalovaný jest po zákonu povinen, býti považováno za řádný účet, musí býti sepsáno tak, by každá položka byla jasna a srozumitelná i žalobkyni, a aby pokud možno byla doložena tak, by správnost její mohla býti přezkoumána. Těmto požadavkům účet С nevyhovuje. Pokud jde o připojení dokladů, nečiní zákon ve příčině právních zástupců ke skládání účtu povinných žádné výjimky. Také advokát jako plnomocník jest povinen vydati účet řádně doložený a jest jeho věcí, by si potřebné doklady, pokud to je možno, opatřil. Pokud jde o další otázku, může-li advokát jako plnomocník býti odsouzen, by straně doklady vydal, budiž poukázáno na předpis §u 12 adv. ř., který povinnosti advokátovy v této příčině upravuje. Pokud žalovaný podle tohoto ustanovení zákona není povinen, by některé doklady, na př. o platech za Antonína T-а vykonaných a jemu dosud neuhražených vydal, nezbude než, by k účtu připojil jejich opisy. Soud odvolací potvrdil právem rozsudek prvého soudu odsuzující žalovaného k vydání řádného účtu s doklady. Ježto však žalovaný dosud řádného účtu žalobkyni nevydal a nelze předvídati, jaké položky účet, který žalovaný na základě rozsudku vydá, bude obsahovati, nemohly se nižší soudy omeziti na to, by žalovaného odsoudily jen k vyúčtování nebo doložení položek stranou žalující zvláště vytčených. Nejednáť se ve sporu o přezkoumání správnosti těchto položek, nýbrž o povinnost žalovaného ke složení celkového účtu. Předchozí vývody týkají se výhradně povinnosti žalovaného ke složení účtu ze smluvního poměru podle §§ 1002 a násl. obč. zák. Žalovaný nebyl však k Antonínu T-ovi pouze v tomto právním poměru, nýbrž i v poměru smluvním podle §§ 1151 a násl. obč. zák., pokud na objednávku Antonína T-а prováděl pro něho výkony právnické, a v tomto směru nelze z příslušných předpisů zákonných (§§ 16, 17 adv. ř. a §§ 1151 a násl. obč. zák., týkající se smlouvy o dílo) dovoditi, že žalobkyně jest oprávněna požadovati od žalovaného podrobný a doložený účet ve smyslu rozsudku prvého soudu, by jí bylo umožněno posouditi přiměřenost odměny žalovaným požadované. V tomto směru přicházejí v úvahu dvě položky. Především 22 000 Kč, které žalovaný požaduje jako zbytek palmárních účtů za práce konané v době do 1. ledna – přesněji řečeno do 21. ledna 1923, znějících úhrnem na 32 689 Kč 56 h. V této příčině je nesporno, že Antonín T. útraty do 21. ledna 1923 s ním zúčtované ve výši 22 000 Kč uznal. Tím je tato položka pro obě strany vyřízena a žalovaný nemá v tomto směru další povinnosti, než aby v účtu soudem jemu uloženém zařadil položku 22 000 Kč mezi výdaje. Druhou položku, o kterou tu jde, tvoří 14 917 Kč 38 h, které žalovaný přihlásil k úpadkovému řízení. O této položce zjistil však odvolací soud, že žalovaný ji nepřihlásil pouze za konané práce právnické, nýbrž také z důvodu půjček a konaných platů. Pokud dovolatel oproti tomu uvádí, že ve sporu vysvětlil a seznamem prací po 21. lednu 1923 konaných také doložil, že položka tato nečiní 14 917 Kč 39 h a že to je výhradně jen odměna za konané práce právnické v seznamu zevrubně uvedené a specifikované, nutno poukázati na to, že žalovaný sice před skončením ústního jednání předložil prvému soudu seznam prací po dni 1. ledna 1923 vykonaných, za něž pod položkami 1 až 10 účtuje celkem 8 829 Kč 44 h, že však k tomu podle spisů ve sporu žádného vysvětlení nepodal. Jsou tedy příslušné skutkové okolnosti, jež dovolatel teprve ve spise dovolacím uvedl, novotou, k níž dle § 504 c. ř. s. nelze přihlížeti. Zůstává tudíž ono zjištění soudu odvolacího nedotčeno a proto nelze žalovaného ani ve příčině 14 917 Kč 38 h zbaviti povinnosti, by je ve smyslu §u 1012 obč. zák. a § 19 adv. ř. řádně vyúčtoval a jednotlivé položky výdajů a příjmů, pokud možno, doklady opatřil. Pokud ovšem jde výhradně o odměnu za práce právnické, bude sice nutno, by žalovaný tyto práce určitě označil, stačí však, bude-li za ně účtovati odměnu třeba úhrnně, jak již odvolací soud naznačil.

Citace:

č. 6453. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1927, svazek/ročník 8/2, s. 582-584.