NPD documents search: Váž. civ., 17 (1935)

Čís. 932.

Zmatek dle § 281 čís. 9 písm. c) tr. ř. může se týkati pouze otázky, vyžaduje-li řízení obžaloby veřejné či soukromé a je-li osoba jako obžalobce vystoupivší k obžalobě oprávněna. Není tu ani tohoto ani zmatku dle § 281 čís. 9 písm. b) tr. ř., opomenul-li soud vyříditi obě právoplatné obžaloby zároveň a jednal pak o každé z nich zvláště, šetřiv předpisu § 265 tr. ř. (Rozh. ze dne 25. září 1922, Kr II 449/21.)
Nejvyšší soud jako soud zrušovací zavrhl po ústním líčení zmateční stížnost obžalovaného do rozsudku lichevního soudu při zemském trestním soudě v Brně ze dne 21. ledna 1921, pokud jím byl stěžovatel uznán vinným přečinem řetězového obchodu dle § 23 čís. 4 cís. nař. ze dne 24. března 1917, čís. 131 ř. zák.
Důvody:
Číselně uplatňuje zmateční stížnost obžalovaného toliko zmatek dle § 281 čís. 9 c) tr. ř., vycházejíc ze stanoviska, že, ježto lichevní soud při hlavním přelíčení dne 21. září 1920 vzhledem ku další obžalobě ze dne 27. července 1920 St 12643/19, pro přečin řetězového obchodu na téhož obžalovaného podané, trestní věc proti stěžovateli z projednávané s jinými obžalovanými (Františkem S-em) společné trestní věci Vr I a 1870/20 pro řetězový obchod vyloučil a hlavní přelíčení za účelem spojení obou trestních věcí (též za čelem výslechu svědka, jen spoluobžalovaného S-a se týkajícího) odročil, nebylo tu v tomto s Františkem S-em společném trestním řízení více obžaloby proti stěžovateli, věc byla rozsudkem Vr I a 4175/20 konsumována a nebylo důvodu proti stěžovateli v trestním řízení Vr I a 1870/20 dále pokračovati. Těmto vývodům nelze však přisvědčiti. Především dovolává se stížnost neprávem zmatku dle § 281 čís. 9 c) tr. ř. Zmatek ten předpokládá nesprávnost výroku spočívající v materielně nesprávném posuzování trestného činu ve směru tom, zda vyžaduje řízení obžaloby veřejné či soukromé, nebo zda osoba, jako obžalobce vystoupivší, je k tomu oprávněna. Neboť jen tehdy jest možným nesprávné právní posouzení otázky, je-li tu po zákonu vyžadované obžaloby čili nic. V tomto případě byla tu právoplatná obžaloba povolaného veřejného obžalobce a oprávněnost jeho ani zmateční stížností není brána v odpor. To, co stížnost jako zmatek uplatňuje, mohlo by spadati pod hledisko § 281 čís. 9 b) tr. ř., totiž pod hledisko nesprávného řešení otázky, jsou-li tu okolnosti, pro něž stíhání trestného činu z důvodů procesualních je vyloučeno. Než ani po stránce té nelze uznati stížnost oprávněnou. Neboť v případě, o nějž tu jde, byla zde již před zmíněným usnesením lichevního soudu obžaloba, podaná na stěžovatele pro případ lichvy, jímž později napadeným rozsudkem Vr I a 1870/20 uznán byl vinným, právoplatnou; odchylné tvrzení stěžovatelovo při hlavním přelíčení dne 21. září 1920 bylo dle obsahu spisů nesprávné. Obžaloba musila býti vyřízena. A jestliže soud, zapomenuv, jak se zdá, na své usnesení ze dne 21. září 1920 v trestní věci Vr I a 1870/20, vynesl proti stěžovateli bez ohledu na druhou právoplatnou obžalobu rozsudek, nezbývalo mu než rozhodnouti o této druhé obžalobě samostatně, přihlížeje ovšem při výměře trestu ku předpisu § 265 tr. ř. Tohoto předpisu šetřil též nalézací soud lichevní plnou měrou, vysloviv, že se z důvodu uvedeného od vyslovení dalšího trestu upouští.

Citace:

č. 932. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1924, svazek/ročník 4, s. 417-418.