NPD documents search: Váž. tr., 11 (1929)

Čís. 10811.

I smíšené darování lze odvolati pro hrubý nevděk a nelze se práva toho právoplatně vzdáti.
K odpuštění hrubého nevděku nedošlo tím, že se uražený dárce nedostavil k hlavnímu přelíčení o obžalobě na obdařeného pro urážku na cti.
Nárok na restituci in natura jest při smíšené darovací smlouvě opodstatněn, pominou-li vrácením darované věci veškeré závazky obdarovaných, jež převzali smlouvou.
Dárci, odvolavšímu dar, nelze uložiti, by nesl všechny poplatky a výlohy převodu ze svého, po případě by nahradil obdařenému část, již zaplatil na poplatky a výlohy převodu.
(Rozh. ze dne 21. května 1931, Rv II 40/31.)
Notářským spisem ze dne 12. listopadu 1923 postoupili žalobci Marii S-ové, své neteři, a jejímu manželi Vojtěchu S-ovi nemovitosti za zřízení požívacího práva pro žalobce a za výplatu 16000 Kč bratrům žalované Marie S-ové. Manželé S-ovi byli napotom právoplatně uznáni vinnými přestupkem § 411 tr. zák., ježto žalobcům úmyslně ublížili na těle, Vojtěch S. též přestupkem proti bezpečnosti cti podle § 496 tr. zák., spáchaným na žalobcích. Žalobou, o niž tu jde, domáhali se žalobci na Vojtěchu a Marii S-ových, by bylo uznáno právem, že se smlouva ze dne 12. listopadu 1923 zrušuje a že žalovaní jsou povinni odevzdati žalobcům do vlastnictví nemovitosti a vydati jim k tomu účelu potřebné listiny způsobilé ke vkladu. Procesní soud prvé stolice uznal podle žaloby s tím, že žalobci nahradí žalovaným určitý peníz za vykonané práce a kromě toho Vojtěchu S-ovi 8000 Kč a Marii S-ové 4000 Kč za zapravené poplatky a výlohy spojené s postupem nemovitostí. Co do odpuštění provinění žalobci žalovaným uvedl prvý soud v důvodech: Neprávem namítají žalovaní, že nárok žalobcův na odvolání pominul, poněvadž jim žalobci nevděk prominuli. Poukazují-li žalovaní k tomu, že žalobci se žalovanými po 22. lednu 1927 vyjednávali o urovnání vzájemných poměrů a jim odpustili, neuvedše, kdy a jakým způsobem se stalo odpuštění, plyne z výpovědi svědka Dr. M-a, že se ovšem jednalo o smírné vyřízení některých vzájemných nároků, že však ke smíru nedošlo. Ani z listin neplyne, že došlo k smírnému dojednání. Při výslechu stran udal žalovaný, že pro chování žalobcovo nemohlo dojíti k dohodě, a žalovaná udala, že se nesmířili. Tvrdí-li žalovaná strana, že žalobci později, v roce 1929 domnělé urážky prominuli, vzavše zpět trestní obžalobu pro urážku na cti proti žalovaným, jest zdůrazniti, že dle trestních spisů bylo trestní řízení o obžalobě žalobců proti prvžalovanému pro urážku na cti dne 13. srpna 1929 podle § 46 tr. ř. zastaveno, poněvadž se nikdo k hlavnímu přelíčení nedostavil. I když nedostavení se obžalobců k hlavnímu líčení jest zpětvzetím žaloby, nelze z toho souditi na odpuštění a i kdyby bylo považováno za odpuštění, vztahovalo by se jen na následky trestněprávní, nikoliv ci- vilněprávní. Odvolací soud nevyhověl odvolání žalovaných, odvolání žalobců vyhověl potud, že vyloučil z jich vzájemného plnění částky 8000 Kč a 4000 Kč. Důvody: Jde o to, zda jest tu důvod zrušení darovací smlouvy po rozumu § 948 obč. zák. K této otázce odpovídá rozsudek právem kladně a jeho důvody jsou bezvadné. An je tu odsuzující rozsudek trestní u obou žalovaných, nemůže soud civilní přezkoumávati, jak žalobci míní, podle volného uvážení znovu všecky okolnosti a důkazy, protože jest podle § 268 c. ř. s. odsuzujícími rozsudky vázán. Ovšem mohl by civilní soud přezkoumávati další otázku, která pro řízení trestní nebyla rozhodná, zda žalobci zlé nakládání, v němž spatřován jest nevděk žalovaných, vyprovokovali. V této příčině si stěžují žalovaní, že prý řízení zůstalo kusým, leč činí tak neprávem. Žalovaní byli jako strana slyšeni a bylo na nich, by se vyjádřili i o těch okolnostech, které by podle odvolání chtěli míti výslechem stran blíže vyjasněny. Nebylo toho však potřeba, ani kdyby skutečně bylo snad došlo k nadávkám na straně žalobců anebo kdyby skutečně byl žalobce na žalované vylil hrnek horké kávy, jak se v odvolání uvádí, nemohlo by to ještě nikterak ospravedlniti chování se žalovaných proti žalobcům, které bylo předmětem trestních rozsudků. Nelze přehlédnouti, že žalobci jsou staří lidé, kteří již proto bývají nedůtkliví a že žalovaní měli podle toho s nimi zacházeti, nehledíc ani k tomu, že si měli býti vždy vědomi toho, že se jim od nich dostalo skutečného dobrodiní, za něž měli jim býti vděčni. Jest ovšem povážlivé, brání-li se nyní na jedné straně zrušení smlouvy, snažíce se na straně druhé dokázati, že smlouva byla pro ně majetkovým břemenem, a nebylo by divu, že se tak hrubě chovali k žalobcům, jestliže snad i dříve vycházeli z tohoto zcela mylného hlediska. Stejně má se věc i s tvrzeným odpuštěním a lze v té příčině poukázati k tomu, co o tom uvádí soud prvé stolice. Odvolání žalovaných nemohlo tedy míti úspěch. Nelze totéž říci i o odvolání žalobců, jemuž bylo vyhověti ve příčině zaplacených poplatků. Správně uznal soud první stolice, že právním základem restituce je zásada § 877 obč. zák. S ní se však nesrovnává, by žalobcům uloženo bylo nésti všecky poplatky ze svého, po případě nahraditi žalovaným, co na poplatky zapravili. Právem poukazují žalobci k tomu, že z tohoto titulu od žalovaných nic nedostali. Z vývodů rozsudku plyne, že z poplatků, jež činily celkem 22125 Kč, zaplatili žalovaní ze svého jen 12000 Kč, které jim tam byly přiznány, zbytek že uhražen byl z majetku žalobců. Nelze seznati, proč by žalobci po zrušení smlouvy, k němuž došlo z příčiny na straně žalovaných, měli nyní nésti všecky poplatky a výlohy smlouvy a proč by v tomto směru měli býti žalovaní na jejich úkor ve výhodě. Zaplatili-li žalovaní část těchto výloh, plnili svou povinnost a nesou tuto ztrátu, poněvadž ji sami svým jednáním zavinili. Ostatně ji z titulu náhrady škody nepožadují a z tohoto titulu nebylo by jim lze nižádný nárok přiznati, spíše mohli by se náhrady škody domáhati žalobci. Bylo tedy položky 8000 Kč, po případě 4000 Kč za poplatky a za výlohy smlouvy ze vzájemného plnění žalobcům uloženého vyloučiti.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolání žalovaných. Důvody:
Jde především o to, jakou smlouvou jest smlouva ujednaná mezi stranami podle notářského spisu ze dne 12. listopadu 1923 a poznačená jako smlouva svatební, odstupní a darovací. Podle zjištění nižších soudů měla nemovitost žalobci žalovaným postoupená v čase smlouvy cenu 385000 Kč, takže po odečtení požívacího práva v dohodě 192000 Kč a částky 16000 Kč, jež měli žalovaní podle smlouvy bratrům žalované vyplatiti, zbývala ještě částka 176500 Kč a, přihlíží-li se k závazku žalovaných ve smlouvě převzatému ke konání prací v hodnotě 75000 Kč, ještě částka 101500 Kč. Že při právu, které si žalobci smlouvou vyhradili, jde o právo požívací podle § 509 obč. zák., rozhodl již dovolací soud ve svém rozhodnutí ze dne 25. dubna 1930 Rv II 350/29-2 (č. 9859 sb. n. s.) a stačí proto dovolatele s jejich námitkou, že tu jde o doživotní důchod podle § 1286 obč. zák. odkázati na toto rozhodnutí. Ježto žalovaní převzali spornou smlouvou určité závazky, jichž výše však nedosahuje hodnoty postoupené jim nemovitosti, není sporná smlouva smlouvou ryze darovací, nýbrž darovací smlouvou smíšenou (§§ 935 a 942 obč. zák.). Tvrzení dovolatelů, že při smlouvě nešlo o darování, nemá ve zjištění nižších soudů a bledíc k hodnotě vzájemného plnění opodstatnění. I smíšené darovací smlouvy lze pro hrubý nevděk odvolati, a nelze se práva toho pravoplatně vzdáti, neboť ujednání takové odporuje dobrým mravům a jest nicotné podle § 879 obč. zák. (§§ 948, 949 obč. zák. a rozhodnutí čís. 1982 a 3725 sb. n. s.). Ježto žalovaní byli pravoplatně rozsudkem trestního soudu odsouzeni pro přestupek § 411 tr. z., jehož se dopustili tím, že žalobcům úmyslně na těle ublížili, a žalovaný Vojtěch S. nadto ještě byl pravoplatně vinným uznán přestupkem proti bezpečnosti cti podle § 496 obč. zák. spáchaným na žalobcích, kterýmižto odsuzujícími trestními nálezy jest soud vázán podle § 268 c. ř. s., správně dovodily nižší soudy, že se žalovaní dopustili proti žalobcům hrubého nevděku. Pokud dovolatelé poukazují k tomu, že žalobci jim dali podnět ke spáchání přestupku § 411 tr. zák., že tento trestný čin vyprovokovali tím, že žalobce František M. vylil na ně hrnek vřelé kávy, přehlížejí, že v prvé stolici ani při svém nepřísežném výslechu jako strany neudali, že bezprostředně před spácháním přestupku § 411 tr. zák. žalobce na ně vylil hrnek vřelé kávy, takže k tomuto jejich tvrzení v odvolání nemohlo býti odvolacím soudem přihlíženo jako k novotě v odvolacím řízení nepřípustné (§ 482 c. ř. s.). Než, i kdyby se věc měla tak, jak žalovaní udávají, nemohlo by to ještě, jak správně dovodil odvolací soud, ospravedlniti chování se žalovaných k žalobcům, které vyvrcholilo v trestném ublížení žalobcům na těle. Že k odpuštění hrubého nevděku nedošlo, zejména tím, že se žalobci nedostavili dne 13. srpna 1929 k hlavnímu přelíčení o jejich obžalobě proti žalovanému Vojtěchu S-ovi pro urážku na cti, takže trestní řízení bylo zastaveno podle § 46 tr. ř., správně dovodily nižší soudy (srov. rozh. čís. 1982 sb. n. s.). Jde o to, zda žalobcům přísluší nárok na restituci in natura. Nárok takový při smíšené darovací smlouvě bude opodstatněn, pominou-li vrácením daro- váné věci veškeré závazky obdarovaných, které smlouvou převzali. Pokud jde především o právo požívací, jež si žalobci smlouvou vyhradili a které pro ně na nemovitost bylo vloženo, zanikne právo to konsolidací. Pokud jde o závazek žalovaných ze smlouvy, ke konání prací na sporné nemovitosti, samozřejmě uhasne závazek ten zrušením smlouvy. Pokud pak jde o závazek, který žalovaní smlouvou převzali, že vyplatí bratrům žalované Tomáši a Josefu S-ovým po 8000 Kč, úhrnem 16000 Kč, jest zjištěno, že šlo o obdarování Tomáše a Josefa S-ových žalobci. Závazek ten byl podmíněn platností smlouvy. Pozbyla-li smlouva platnosti, zanikl i smlouvou převzatý a dosud nesplněný závazek žalovaných. Z uvedeného zřejmo, že zrušením sporné smlouvy budou žalovaní prosti všech smlouvou převzatých závazků, a nepochybily proto nižší soudy, vyhověvše žalobní prosbě o restituci in natura. Pokud jde o částku, kterou současně žalobci musí zaplatiti žalovaným podle § 877 obč. zák., vytýkají žalovaní jen, že odvolací soud neprávem odepřel jim vyplatili 8000 Kč a 4000 Kč, úhrnem 12000 Kč za poplatky a výlohy spojené se spornou smlouvou. Než že žalovaní na náhradu těchto nákladů nemají nárok, správně odůvodnil odvolací soud a stačí, by se předešlo opakování, poukázati dovolatele na toto odůvodnění.

Citace:

č. 10485. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr., V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1934, svazek/ročník 15/1, s. 824-826.