Č. 7825.

Učitelstvo: Zvláštnímu učiteli náboženství na veř. školách národních lze podle § 17 par. zák. dobu, po kterou vyučoval náboženství jakožto člen duchovní správy, započísti toliko do doby čekatelské, tedy za platnosti čekatelské doby jednoroční nejvýše jedním rokem.
(Nález ze dne 22. března 1929 č. 5565.)
Věc: Vít M. ve F. proti ministerstvu školství a národní osvěty o zápočet let z duchovní správy do služby.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: Nař. rozhodnutím nebylo vyhověno žádosti stěžujícího si zvláštního učitele náboženství při národní škole za zápočet let z duchovní správy (st-l v ní působil od 1. října 1916 do 31. srpna 1924) a vál. půlletí podle zák. č. 222/20 a nař. č. 666/20, poněvadž jmenovaný katecheta nebyl ve školní službě ustanoven přede dnem, kdy nabyl účinnosti zák. č. 541/19, t. j. přede dnem 1. září 1919; min. škol. však svolilo, aby žadateli na základě § 3 vl. nař. č. 165/22 a ve smyslu odst. 1 § 17 zák. č. 274/19 byl z doby v duchovní správě ztrávené započten jeden rok do počáteční služby ke dni 1. září 1925.
Stížnost namítá, že nař. výnos odporuje výslovnému znění zák. 274/19, který v odstavci 1. § 17 stanoví, že se započítá doba, po kterou zvláštní učitel náboženství vyučoval na veř. školách jakožto člen duchovní správy, ale nejvýše 3 léta; jedině jazykově možný a formálně správný výklad tohoto ustanovení zák. prý jest, že ze služ. doby, kterou žadatel ztrávil na veř. školách jakožto člen duchovní správy, doba kratší tří let počítá se plně, doba delší tří let pak třemi léty; ježto st-l za konkrétního stavu věcí měl právní nárok na zápočet tří let z duchovní správy, byl prý nař. výrokem, započítávajícím toliko rok jeden, na svých právech nezákonně zkrácen.
Nss neuznal stížnost důvodnou.
Podle prvého odstavce § 17 par. zák. zvláštním učitelům náboženství sluší do počáteční služby započísti dobu, po kterou na veř. školách vyučovali náboženství jakožto členové duchovní správy, ale nejvýše tři léta. — Na sporu jest, zdali toto ustanovení zůstalo v platnosti v plném rozsahu, jak by odpovídalo stanovisku stížnosti, i když jím předpokládaná čekatelská doba učitelů národních škol (prvý odst. § 16 v souvislosti s prvou větou § 17 zák. par.) v trvání tří let pozdější normou čl. 5. § 1 zák. č. 541/19 v souvislosti s prvým odstavcem § 1 zák. par. byla zkrácena na jeden rok (výslovná aplikace na učitele národních škol nad to ještě v čl. 2. zák. č. 306/20) či zdali, jak učinil úřad, lze při čekatelské době v trvání již jen jednoho roku podle prvého odstavce § 17 zák. par. započísti z uvedeného titulu toliko jeden rok. Nss jest názoru, že v základě předpisu posléze zmíněného, kdež se stanoví výslovně zápočet do počáteční služby a rozsah zápočtu se výslovně omezuje maximálně na tři roky, jak odpovídá tehdejší délce čekatelské doby, vyplývá automaticky pro zkrácení čekatelské doby na jeden rok přípustnost zápočtu maximálně též jen do jednoho roku, neboť by jinak duchovní služba za vyučování byla započtena co do doby jeden rok přesahující do školské služby, jež nastala po odbytí služby čekatelské, což by mohlo býti po právu, jen kdyby to zákon výslovně připouštěl. Úřad tedy rozhodl v souhlasu se zákonem.

Citace:

č. 7825. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1930, svazek/ročník 11/1, s. 482-483.