NPD documents search: Váž. civ., 14 (1932), sv. 2

Čís. 12007.

U soudu faktury podle § 88, druhý odstavec, j. n. mohou býti podány nejen žaloby uvedené v prvém odstavci tohoto paragrafu, nýbrž veškeré žaloby vyplývající z obchodů, o něž jde. Spadá sem najmě i nárok prodatele proti kupiteli na vrácení zboží jako důsledek odstoupení od smlouvy, jež bylo ujednáno tím, že si prodatel vyhradil vlastnické právo ku prodanému zboží až do jeho zaplacení.
(Rozh. ze dne 20. října 1932, R II 404/32.)
Žalobou, zadanou na fakturovém sudišti, domáhal se prodatel na kupiteli vrácení zaslaného zboží, uváděje jako důvod, že byla umluvena výhrada vlastnického práva až do úplného zaplacení kupní ceny. K námitce místní nepříslušnosti soud prvé stolice žalobu odmítl. Důvody: Žalobkyně opírá příslušnost tohoto soudu o sudiště faktury podle § 88 druhý odstavec j. n. Soud faktury jest ve své podstatě soudem splniště, který jest podle zákona založen zvláštním způsobem, totiž zasláním faktury, opatřené doložkou splatno a žalovatelno, nejpozději současně se zbožím a jejím přijetím bez námitek. Pokud může býti soud splniště ujednán, pro která právní jednání lze tento soud ujednati, určuje § 88 prvý odstavec j. n. Podle tohoto ustanovení lze soud splniště sjednati pro tato právní jednání: pro žaloby o určení, zda tu je smlouva, čili nic, na její splnění nebo zrušení, na náhradu pro nesplnění nebo pro nenáležité splnění. Vypočítává tedy zákon přesně právní jednání, pro která tento soud může býti sjednán. V souzeném případě nejde však o žádné z právních jednání, jež uvádí zákon. Žalobkyně domáhá se vrácení zaslaného zboží a jako důvod pro to uvádí, že platně smluvila výhradu práva vlastnického až do úplného zaplacení. Jest tedy právním důvodem této žaloby vlastnictví žalobkyně, jde tedy o žalobu vlastnickou a nejde o žádný z právních důvodů, jež uvádí § 88, prvý odstavec, j. n. Poněvadž jde o žalobu vlastnickou, nemá soud splniště v tomto případě místa. Také nelze říci, že soud splniště jest tu proto, že žalobkyně své právo vlastnické mezi jiným vyvozuje z doložky na faktuře. Soud faktury platí sice zásadně i pro všechna vedlejší ustanovení dodací smlouvy, jestliže byla faktura bez námitek přijata. V tomto případě však nejde o vedlejší ustanovení dodací smlouvy, v tomto případě se domáhá žalobkyně vrácení zboží na základě svého vlastnictví, tedy něčeho, co s dodací smlouvou samou nesouvisí. To vysvítá také z rozhodnutí nejvyššího soudu čís. 31 sb. n. s., v němž nejvyšší soud uvádí, že soud faktury platí i pro ta vedlejší ustanovení dodací smlouvy, jichž smluvení bylo prostředkem k uzavření nebo plnění smluvené kupní smlouvy. Tvrzená výhrada není však prostředkem k uzavření, ani k plnění smlouvy. Nebyl tedy v tomto případě soud splniště platně založen, dovolaný soud není podle § 88 druhý odstavec j. n. příslušný. Rekursní soud zamítl námitku místní nepříslušnosti. Důvody: Příslušnost faktury podle § 88 j. n. jest zvláštním zařízením kupeckého práva a pozbylo by ceny pro potřeby obchodu, kdyby uzavřený obchod, jenž mnohdy zahrnuje v sobě několik podle právnických pojmů od sebe odlišných smluv, musil býti rozkládán na tyto své právnické prvky a kdyby pro každý z nich měla platiti odlišná soudní příslušnost. Podle § 88 druhý odstavec j. n. mohou v místě platebním býti podány všechny žaloby z dotyčného obchodu, nejen tedy o kupní cenu, nýbrž i o vedlejší nároky, jež souvisí hospodářsky s obchodem, pro nějž bylo založeno fakturové sudiště. V souzeném případě jest tu fakturové sudiště.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolacímu rekursu.
Důvody:
Dovolacímu rekursu nelze přiznati oprávnění. Jest přisvědčiti právnímu názoru rekursního soudu, že u soudu faktury podle § 88, druhý odstavec, j. n. mohou býti podány na rozdíl od prvního odstavce téhož paragrafu nejen žaloby uvedené v tomto prvním odstavci, nýbrž veškeré žaloby z obchodů, o něž jde (srovnej Hora, Československé civilní právo procesní, 3. vydání I, str. 192 a Neumann, komentář k § 88 j. n.). To platí i pro žalobu, jíž se žalobkyně domáhá vrácení prodaného zboží, uplatňujíc právo k odstoupení od smlouvy, jež bylo ujednáno tím, že si žalobkyně vyhradila právo vlastnické k prodanému zboží až do jeho zaplacení (srovnej rozhodnutí čís. 7704 sb. n, s.). Prozatím jde jen o řešení otázky, zda žalobkyně může u soudu faktury uplatňovati také právo na vrácení zboží. Zda jí toto právo vůbec přísluší, či nepřísluší, poněvadž prý si vůbec nevyhradila platným způsobem právo vlastnické, musí zůstati vyhrazeno sporu ve věci hlavní.

Citace:

č. 12007. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1933, svazek/ročník 14/2, s. 341-342.