Čís. 2389.Nepřípustnost dovolání, byl-li ve sporu do 1 000 K rozsudek prvého soudu odvolacím soudem ve věci samé potvrzen a změněn jen ve výroku o útratách.(Rozh. ze dne 14. března 1923, Rv II 303/22.)Ve sporu, jehož předmět oceněn na 1 000 K, nevyhověl odvolací soud odvolání žalované, vyhověl však rekursu žalobkyně co do útrat.Nejvyšší soud odmítl dovolání a s ním spojenou stížnost žalované.Důvody:Dovolání směřuje proti rozsudku odvolacího soudu, rozsudek souduprvého u věci samé potvrdivšímu, v němž' odvolací soud dle §u 500 c. ř. s. (poslední odstavec) udal hodnotu předmětu sporu na 1 000 Kč.Dle §u 502 odstavec třetí c. ř. s. jest dovolání proti takovému rozsudku odvolacího soudu nepřípustno, a jest právně mylným opačný náhled dovolání, že o nepřípustnosti dovolání zde nelze proto mluviti, poněvadž byl rozsudek prvého soudu napadeným rozsudkem ve výroku o útratách sporu změněn. Neboť předpis §u 500 c. ř. s., jenž ve svém posledním odstavci přikazuje odvolacímu soudu, aby, potvrdí-li rozsudek prvého soudu, ocenil předmět sporu a cenu tu ve vyhotovení rozsudku udal. nepřipouští jiného výkladu, než že c. ř. s., § 500, o němž mluví § 500 c. ř. s., vztahuje se jen na vlastní předmět sporu, nikoli však také na útraty rozepře; neboť rozhodnutí o přisouzení nebo nepřisouzení sporu řídí se ve všech třech stolicích zvláštními zákonnými předpisy (§ 40—55 c. ř. s.), které s rozhodnutím o věci samé jen potud souvisejí, že uložení náhrady útrat té neb oné straně jest závislé na tom, zdali a do jaké míry strana ve sporu co do jeho předmětu zvítězila či podlehla. Nad to pak jest stížnost do rozhodnutí soudu druhé stolice v otázce útrat, a to bez rozdílu, zdali jdeo útraty prvé stolice, či o útraty řízeni odvolacího nebo rekursního, vůbec vyloučena vedle §u 528 c. ř. s. I byly proto jak dovolání, tak i stížnost do výroku odvolacího soudu o útratách odmítnuty jako nepřípustné (§ 507, 502 a 528 c. ř. s.).