NPD documents search: Váž. civ., 18 (1936)

Čís. 15924.

Nárok zaměstnance na vydání vysvědčení nepatří do konkursní podstaty; prohlášení konkursu na jmění zaměstnavatelovo nemá vlivu ani na zahájení, ani na pokračování ve sporu vedeném přímo proti úpadci o tomto nároku.
(Rozh. ze dne 12. března 1937, Rv I 2710/36.) Žalobce se domáhal po smrti svého zaměstnavatele stavitele Karla S-a, u něhož byl zaměstnán jako tesařský polír v letech 1927 až 1935, na žalované pozůstalosti po Karlu S-ovi vydání vysvědčení o zaměstnání u zůstavitele. Zatímmím opatrovníkem pozůstalosti byl zřízen pozůstalostním soudem Josef M. Žalobce žaloval uvedenou pozůstalost do rukou přihlášených dědiců Anežky S-ové, nezl. Manfreda a Karla S-ových, zastoupených poručnicí Anežkou S-ovou, kteří vstoupili do sporu. Když pak byl na pozůstalost prohlášen konkurs, vstoupil do sporu dnem 7. dubna 1936 správce konkursní podstaty Dr. B. P. a s ním bylo ve sporu pokračováno. Nižší soudy uznaly podle žaloby.
Nejvyšší soud po marném pokusu o nápravu podle § 6, odst. 2, c. ř. s. zrušil z podnětu dovolání rozsudky nižších soudů i řízení jim předcházející, počínajíc ústním jednáním konaným dne 7. dubna 1936, pro zmatečnost a uložil prvnímu soudu, aby o žalobě se žalovanou pozůstalostí dále jednal a znova rozhodl.
Důvody:
Pozůstalost jest správně zastoupena přihlášenými dědici a nikoli opatrovníkem pozůstalosti Josefem M-em, jenž byl pozůstalostním soudem zřízen podle § 145, odst. 1, nesp. pat. Opatrovník byl zákonným zástupcem pozůstalosti jen, pokud přihlášení dědici sami nevstoupili do sporu (rozh. č. 14031 Sb. n. s., Gl. U. st. ř. č. 15599). Tito přihlášení dědici, a to pozůstalá vdova A. S-ová a nezl. pozůstalé děti Manfred a Karel, zastoupení poručníci A. S-ovou, vstoupili však do sporu, a proto přestala působnost opatrovníka pozůstalosti Josefa M. v tomto sporu. Nezletilý H. S. zemřel bez zanechání potomků a majetku již před žalobou, dne 6. ledna 1936, a nemohl tedy žalovanou pozůstalost vůbec zástupová ti. Počínajíc ústním jednáním, dne 7. dubna 1936, však již nebylo s dědici jednáno, nýbrž nesprávně se správcem úpadkové podstaty Dr. B. P-em. Na žalovanou pozůstalost byl totiž prohlášen konkurs 7. března 1936 pod č. j. K 12/36. Pro žalobu o nárok týkající se jmění náležícího do konkursní podstaty jest sice po prohlášení konkursu spor nepřípustný (§ 7, odst. 1, konk. ř.), neboť nárok takový podléhá řízení upravenému v §§ 104 a násl. konk. ř. (§ 477 č. 6 c. ř. s.). V souzené věci jde však o nárok, který se, netýká jmění, náležícího do konkursní podstaty, a proto bylo v řízení o vydání vysvědčení právem pokračováno. Takové spory mohou býti zahájeny a lze v nich pokračovati i za konkursu přímo proti úpadci (§ 7, odst. 3, konk. ř.), který jest sám způsobilými ke sporu, tedy bylo v souzené věci vésti spor proti žalované pozůstalosti a nikoli proti správci úpadkové podstaty Dr. Bi. P-ovi. K odstranění této vady zákonného zastoupení bylo postupováno podle § 6, odst. 2, c. ř. s. Anežka S-ová jako poručnice nezl. Manfreda a Karla S-ových a též opatrovník pozůstalosti po zemřelém nezl. Herwigu S-ovi však prohlásili, že nevstupují do tohoto sporu a že řízení neschvalují, pokud byla žalovaná pozůstalost zastoupena správcem úpadkové podstaty. Proto bylo rozsudek a řízení, počínajíc ústním jednáním dne 7. dubna 1936, zrušiti pro zmatečnost (§§ 7 a 477 č. 5 c. ř. s., § 28 č. 5 zákona č. 131/1931 Sb. z. a n.).

Citace:

Čís. 15177. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1937, svazek/ročník 18, s. 526-527.