Čís. 15177.
Jde o vadnost řízení, nastala-li v řízení před obchodním soudem změna v osobě soudce laika a nebyla-li věc před změněným senátem znovu projednána.
(Rozh. ze dne 7. května 1936, Rv I 595/34.) Srov. Sb. n. s. čís. 14931.
První soud vynesl rozsudek v senátě, jehož členem byl soudce laik, který nebyl přítomen celému řízení, zejména ne ústnímu jednání, při němž byli vyslýchání svědci, na jejichž výpovědech byl založen rozsudek. Odvolací soud potvrdil rozsudek prvého soudu.
Nejvyšší soud uložil prvému soudu nové jednání a rozhodnutí.
Důvody:
Postupem procesního soudu, který neopakoval při změně senátu důkaz svědky již před tím vyslechnutými, nýbrž jen podle § 138 c. ř. s. předvedl podstatné výsledky dřívějšího jednání, ač již podle první věty tohoto paragrafu a § 412 c. ř. s. měl projednávati znovu, kteroužto, vadu v odvolání vytknutou odvolací soud pominul mlčením, byla porušena zásada bezprostřednosti vyslovená v § 412 c. ř. s., kterážto vada nemohla býti zahlazena ani opominutím výtky podle § 196 c. ř. s., neboť jde o předpis, jehož šetření se nemůže strana účinně vzdáti (§§ 412, odst. 2, 196, odst. 2 c. ř. s., viz rozhodnutí čís. 11524 Sb. n. s.).