Authors:
= Váž. civ., 12 (1930), sv. 2
PDF

Čís. 10376.


Uzavřela-li zletilá nemanželská matka se zletilým nemanželským otcem před válkou smír, jímž se otec zavázal na úplné vyrovnání veškerých nároků dítěte složiti odbytné, přešla vyživovací povinnost otcova na matku. Lhostejno, že smír nebyl formálně ohledně dítěte soudem schválen. Skutečnost, že poválečným poklesem vnitřní hodnoty peněz se odbytné (nespotřebovaný jeho zbytek) znehodnotilo, jest bez významu pro nárok matky proti nemanželskému otci na náhradu nákladů, jež prý za něho na dítě učinila.
(Rozh. ze dne 9. prosince 1930, Rv II 870/29.)
Smírem z roku 1908 mezi nemanželským otcem a nemanželskou matkou zavázal se nemanželský otec na úplné vyrovnání veškerých nároků dítěte složiti odbytné 900 K. Žalobou, o niž tu jde, domáhala se nemanželská matka na nemanželském otci náhrady toho, co vynaložila na výchovu a výživu dítěte. Žaloba byla zamítnuta soudy všech tří stolic, Nejvyšším soudem z těchto
důvodů:
Smír ze dne 11. května 1908, ujednaný mezi nynějším žalovaným jako nemanželským otcem, žalobkyní jako matkou a poručníkem dítěte, jímž se žalovaný zavázal na úplné vyrovnání veškerých nároků dítěte jakéhokoliv druhu pro celou budoucnost složití odbytné 900 K, byl smírem mezi rodiči nemanželského dítěte o jeho výživě, výchově a zaopatření ve smyslu § 170 obč. zák., a má ten význam, že vyživovací povinnost, uložená nemanželskému otci v § 166 obč. zák., přešla srovnalou vůlí stran na matku. Jelikož žalobkyně i žalovaný byli zletilí a svéprávní, nepotřebovali k ujednání soudního schválení, není proto platnost smíru, pokud zavazoval žalobkyni, dotčena tím, že smír nebyl formálně ohledně dítěte poručensky schválen. Nedostatku tohoto schválení by se mohl dovolávat jen syn žalobkyně. Byl-li smír pro žalobkyni závazný, byla povinna syna sama živiti a vychovávati bez nároku na jinou náhradu než ze složeného odbytného a nemůže požadovati za splnění této vlastní povinnosti dodatečně náhradu od žalovaného. Této náhrady vzdala se smírem pro všechnu budoucnost. Skutečnost, že se poválečným poklesem vnitřní hodnoty peněz odbytné, po případě nespotřebovaný ještě jeho zbytek, znehodnotilo takovou měrou, že to nemohlo býti při ujednávání smíru předvídáno, nemá pro tento spor významu, neboť žalobkyně nepožaduje od žalovaného další plnění proto, že by se smír stal změnou poměrů neplatným nebo neúčinným, nýbrž požaduje od něho náhradu nákladů, které prý za něho učinila. Tento nárok jest podle smíru vyloučen.
Citace:
Čís. 10376. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství JUDr. V. Tomsa v Praze, 1930, svazek/ročník 12/2, s. 818-819.
Creative Commons BY-NC-ND 4.0 Obsah podléhá licenci Creative Commons BY-NC-ND 4.0. Uveďte autora (BY), neužívejte dílo komerčně (NC), Nezasahujte do díla (ND).