Č. 3374.

Závodní výbory: K výkladu pojmu »závod« podle zák. o záv. výborech.
(Nález ze dne 17. března 1924 č. 4667.)
Prejudikatura: Boh. 3186 adm.
Věc: Z-ské železárny Max H., akciová spol. v H. (adv. Dr. Max Halphen z Prahy) proti rozhodčí komisi dle zák. o závodních výborech v Rokycanech (za zúčast. stranu adv. Dr. Leop. Langer z Prahy) o zřízení závodního výboru.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: O stížnosti důvěrníků dělnictva zaměstnaného ve válcovně a při pecích st-lky v R. proti tomu, že stěžující si firma zdráhá se vydati volebnímu výboru seznam zaměstnanců tohoto závodu, tvrdíc, že volen má býti jediný závodní výbor pro veškeré továrny a hutní závody st-lky, rozhodla rozhodčí komise v R. po provedeném ústním líčení nálezem z 11. června 1923, že správa firmy jest povinna uznati, že pro závod »Válcovny a pece firmy Max H. v R.« zřízen má býti závodní výbor, ježto jde o závod samostatný, a že správa závodu jest povinna vydati volebnímu výboru seznam zaměstnanců. — — —
O stížnosti proti tomuto rozhodnutí podané uvážil nss takto:
Na sporu jest otázka, zda válcovna a pece v R., náležející st-lce, jsou samostatným závodem, v němž zříditi jest zvláštní závodní výbor, či zda uvedené objekty jsou pouze součástí závodu, jejž tvoří dohromady kromě válcovny a pecí ještě továrna na výrobu strojů v R. a průmyslové i hutní objekty v H., St. a D.
Maje rozřešiti tento spor, musil si soud především uvědomiti, co rozuměti jest »závodem« dle § 1, odst. 1 zák. o záv. výborech.
Zákon sám v odstavci 2. prohlašuje za závod každou hospodářskou jednotku, která se liší správou neb účtováním od správy nebo účtování jiných hospodářských jednotek téhož podnikatele.
Pojem »hospodářské jednotky« ve smyslu tohoto ustanovení byl vyložen zdejším nál. Boh. 3186 adm. v ten rozum, že hospodářskou jednotkou jest míněn každý hospodářsko-technický celek, organisovaný podle určitého plánu k určité hospodářské činnosti. Tím je řečeno, že pouhé oddíly nějakého hospoaářsko-technického celku, jako ku př. jednotlivá oddělení téže továrny, nemohou býti pokládány za samostatné závody, neboť schází jim právě ona svébytnost a ucelenost po stránce technicko-organisační, jež jest znakem hospodářské jednotky ve smyslu zákona.
Za hospodářské jednotky sluší ovšem uznati takové soubory výrobních prostředků, jež samy o sobě představují celistvou a uzavřenou organisaci výrobní, jako jsou na př. jednotlivé továrny, hospodářské dvory a pod.
Ze by válcovny spolu s pecemi st-lčinými v R. nebyly takto zorganisovaným celkem, nýbrž představovaly pouhou součást organicky do širšího hospodářsko-technického celku včleněnou, st-lka netvrdí.
Vycházejíc z právního náhledu, že k pojmu »závodu« ve smyslu zák. o záv. výborech náležejí, má-li týž podnikatel několik hospodářských jednotek, ještě znaky další, namítá st-lka jen tolik, že tyto další znaky t. j. samostatná správa a samostatné účetnictví u válcovny a pece v R. chybí, a že tedy tento závod není »závodem« ve smyslu řečeného zák.
O této námitce uvažoval soud následovně:
Zákon stanoví (§ 1, odst. 2), že závodem jest jen taková hospodářská jednotka, která se liší správou nebo účtováním od jiných hospodářských jednotek téhož podnikatele. Tím je řečeno, že samostatným závodem ve smyslu zák. není hospodářská jednotka, jež se od jiných hospodářských jednotek téhož podnikatele ani správou, ani účtováním neliší.
Z toho plyne, že hospodářsko-technické celky, jež by jinak představovaly samostatné hospodářské jednotky, ztrácejí s hlediska zák. o záv. výborech povahu samostatného závodu, jsou-li s jinými hospodářskými celky téhož podnikatele spjaty jednotnou správou a jednotným účetnictvím, takže se jeví jako jednotný celek, byť jinak byly zorganisovány samostatně a navzájem nezávisle.
Stížnost se domnívá, že v daném případě jde o takovýto jednotný celek všech řečených závodů st-lčiných, takže válcovny a pece nelze pokládati za závod samostatný, neboť prý podléhají spolu s ostatními závody (továrnami) společné ústřední správě v H., jíž vyhrazeny jsou jisté disposice, zejména určování počtu dělníků, zastavení a omezení výroby, oprava budov, nákup surovin a prodej výrobků.
Leč všechny tyto výhrady ve prospěch ústřední správy v H. nevylučují ještě existenci odlišné správy ve smyslu zák., neboť odlišnost správy není podmíněna tím, že správa jest vybavena plnou mocí principála, jak se domnívá stížnost, nýbrž závod liší se »správou« od závodu jiného již tehdy, má-li své vlastní řízení odlišné od vedení jiných závodů téhož podnikatele, třeba vedení ono není ve všech směrech samostatné a podléhá po některých stránkách ještě vrchní správě ústřední, pro několik závodů společné (srv. cit. nál.).
Že takovéto vlastní své řízení zmíněná továrna má, stížnost nepopírá, a zástupce st-lky sám v řízení správním doznal, že péče o řádné provozování podniku svěřena jest ve zmíněné továrně zvláštnímu závodnímu inženýru, jemuž náleží též individuelní přijímání dělnictva.
Má-li však válcovna a pec v R., jež jest hospodářskou jednotkou ve smyslu zák., i svou vlastní od jiných hospodářských jednotek odlišnou správu, pak nepadá již na váhu, zdali má i odlišné účtování, neboť, jak svrchu vyloženo, již odlišnost správy stačí, aby každá z hospodářských jednotek téhož podnikatele zachovala charakter samostatného závodu ve smyslu zákona.
Na základě těchto úvah bylo zamítnouti stížnost jako bezdůvodnou.

Citace:

č. 3374. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 6/1, s. 827-829.