Čís. 14850.

Smluvily-li strany ve vykonatelném notářském spise splatnost celého dluhu i pro případ prodlení dlužníků s placením úroků, jichž platební lhůty byly určitě smluveny, stačí pro povolení exekuce, tvrdí-li vymáhající věřitel v exekučním návrhu, že povinní dluží úroky; povinným náleží provésti sporem podle § 36 ex. ř. důkaz o tom, že plnili své závazky, chtějí-li si vymoci zastavení exekuce.
(Rozh. ze dne 9. ledna 1936, R I 1295/35.)
Prvý soud povoilil vymáhající straně na základě notářského aktu proti povinným exekuci. Rekursní soud návrh zamítl, poněvadž v žádosti netvrdil vymáhající věřitel, že se kapitál stal splatným, ani že povinná strana neplatí, jak se zavázala.
Nejvyšší soud obnovil usnesení prvého soudu.
Důvody:
Podle notářského spisu z 16. dubna 1934, který tvoří exekuční titul (§ 1 č. 17 ex. ř.), podrobila se povinná strana ustanovení § 3 not. řádu, totiž že v případě splatnosti pohledávky neb její části aneb jejího příslušenství, jakož i konvencionelní pokuty jest věřitelka oprávněna i bez předchozí žaloby vésti exekuci na jmění povinné strany. Podle odstavce ch) notářského spisu stává se celý kapitál i s příslušenstvím ihned splatným, kdyby dlužníci nedostáli povinnostem v dluhopisu na sebe vzatým a zejména kdyby byli v prodlení se splácením úrokových splátek neb úroků z prodlení, správního příspěvku a splátek na kapitál; byli pak dlužníci povinni úrokovati zápůjčku 6—10% ve čtvrtletních lhůtách ku předu splatných počínajíc dnem smlouvy, t. j. 16. dubna 1934. Návrh na exekuci byl podán 3. srpna 1935, podle tvrzení v něm obsaženého zaplatili dlužníci jen 1775 Kč, dluží 198225 Kč na kapitále s úroky a útratami, v návrhu se pak žádají úroky od 1. ledna 1935. Tím jest tvrzeno, že dlužníci nedostáli svým povinnostem v dluhopisu na sebe vzatým, že byli v prodlení nezaplativše úroky ve lhůtě časově určitě označené. Dlužníci ve svém rekursu povšechně popřeli splatnost kapitálu s příslušenstvím avšak uvedli jinak jen, že vymáhající strana netvrdila v návrhu, že nastala splatnost kapitálu s příslušenstvím a že nepředložila osvědčení o tom, že oni nekonají smluvené platy. Ale z toho, že vymáhající strana žádá v návrhu úroky od 1. ledna 1935, plyne, že dlužníci nezaplatili od tohoto dne v určených lhůtách stanovené úroky, čímž už nastala splatnost celého kapitálu. Jestliže strany smluvily ve vykonatelném notářském spisu splatnost celého dluhu, octnou-li se dlužníci v prodlení si placením úroků, jichž platební lhůty byly tam určitě smluveny, stačí tvrzení neplacení, totiž prodlení, a nemusila vymáhající věřitelka dokazovati neplacení dle § 9 ex. ř., nýbrž bylo by věcí dlužníků provésti sporem podle § 36 ex. ř. důkaz o tom, že plnili své závazky, aby si vymohli zastavení exekuce. Byl tu tedy v exekučním titulu a v exekučním návrhu dostatečný podklad pro povolení žádané exekuce.

Citace:

Č. 14850. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1937, svazek/ročník 18, s. 48-49.