NPD documents search: Váž. civ., 1 (1919)

Čís. 6511.

Manželská matka nemůže se dle své vůle kdykoliv domáhati, by jí bylo svěřeno poručnictví proti vůli a bez souhlasu poručníka, jenž jest již ustanoven a úřad zastává bezvadně.
Předpis §u 29 I. dílčí novely k obč. zák. vztahuje se pouze na případy, kdy byl poručník ustanoven ještě před účinností I. dílčí novely beze zřetele na manželskou matku.
Pokud není nepřátelský poměr poručníka k matce důvodem, by byl poručník sproštěn z poručenství.
(Rozh. ze dne 24. listopadu 1926, R II 362/26.)
K návrhu manželské matky nezletilých dítek sprostil poručenský soud dosavadního poručníka (bratra zesnulého otce dítek) z úřadu a ustanovil poručnicí navrhovatelku, přidav jí generálního poručníka jako spoluporučníka. Rekursní soud napadené usnesení potvrdil. Nejvyšší soud změnil k dovolacímu rekursu dosavadního poručníka usnesení nižších soudů v ten rozum, že zrušil ustanovení matky za poručníka a generálního poručníka za spoluporučníka a zamítl návrh matky, by byla ustanovena spoluporučnicí.
Důvody:
Nižší soudy sprostily dle svých usnesení stěžovatele úřadu poručníka nad nezletilými dětmi jeho v roce 1920 zemřelého bratra Bohdana K-a, ježto matka dětí Alžběta K-ová tak u poručenského soudu navrhla, žádajíc, by poručenství bylo na ní přeneseno. Na tomto opatření usnesly se nižší soudy se zřetelem na § 198 obč. zák. a § 29 první dílčí novely k obč. zák., majíce patrně za to, že manželské matce přísluší povždy přednost, hodlá-li se sama ujati poručenství. Stížnost vytýká tomuto právnímu názoru právem protizákonnost. § 198 obč. zák. stanoví arciť, že, nebyl-li poslední vůlí povolán žádný nebo schopný poručník, svěřiti jest poručenství především manželské matce, potom však ostatním příbuzným, jak uvedeni jsou v tomto §u v pořadí tam naznačeném. Tento předpis platí však jen pro případ prvého ustanovení nebo i také pozdějšího ustanovení poručníka, které se stalo nutným, ježto se dosavadní poručník tohoto úřadu vzdal anebo z něho právoplatně byl sproštěn, naproti tomu však nelze předpisu tomu rozuměti tak, že by manželské matce tato přednost byla propůjčena výhradně, kdykoliv se pro to rozhodne, že poručenství převezme sama, a to i proti vůli a souhlasu poručníka, který jest již ustanoven a úřad ten bezvadně zastává. Mylno jest odvolávati se na § 29 první dílčí novely, neboť předpis §u 29 jest pouze přechodným ustanovením vzhledem na novou zákonodárnou úpravu, jíž se §u 198 obč. zák. dostalo první dílčí novelou, a vztahuje se důsledkem toho jen na případy, kdy byl poručník ustanoven ještě před touto novelou bez zřetele na manželskou matku. V tomto případě byl však stěžovatel jakožto otcův bratr ustanoven za poručníka nezletilým dětem již za platnosti první dílčí novely za souhlasu, ba i k návrhu matky dětí, poručenství od té doby nejen bez závady, nýbrž, jak odvolací soud ve svém usnesení zdůraznil, s porozuměním a velkou horlivostí zastává, složiti poručenství ochoten není a se naopak návrhu matky přímo opírá jednak z důvodu, že není spravedlivé příčiny, by on byl z poručenství složen, jednak z důvodu, že matka se dle svých vlastností a dosavadního chování k úřadu poručenskému ani nehodí. Návrhu matky mohlo by tedy býti vyhověno jen tehdy, kdyby byl dosavadní poručník (stěžovatel) mohl z některých důležitých důvodů, jak to zákon předpokládá, z úřadu toho býti sproštěn (§ 254 obč. zák.); vyžadujeť toho nepochybně i význam a důležitost úřadu poručenského a také povinný ohled k poručníkovi, že, když mu byl jednou tento úřad svěřen a jím svědomitě zastáván, nemůže mu býti odňat leda z důvodů zcela závažných, které takovéto opatření ospravedlňují. V tomto případě mohl by jakožto důvod ku sproštění stěžovatele přijíti ve zřetel jedině jeho poměr
109* k matce, který, jak ze spisů vyplývá, není zrovna přátelským (§§ 254 a 194 obč. zák.). Avšak důvod ten nelze pokládati dnes po šestiletém trvání poručenství za tak závažný, by mohl ospravedlniti opatření nižších soudů, ježto spisy nepodávají dostatečného podkladu pro úsudek, že by nepřátelský poměr byl zaviněn jen poručníkem a že by nepřátelství to bylo takového původu, způsobu a stupně, že by se bylo obávati, že by dosavadní poručník nemohl poručenství nadále zastávati se zdarem pro děti a bez citelné újmy pro matku. Vzhledem k tomu bylo dovolací stížnosti vyhověti, aniž bylo třeba zkoumati ještě opodstatněnost další rekursní námitky, že se matka k poručenství ani nehodí.

Citace:

č. 6342. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1927, svazek/ročník 8/2, s. 362-363.