Authors:
= Váž. civ., 17 (1935)
PDF

Čís. 14566.


Bylo-li vyhověno žalobě o rozvod manželství od stolu a lože, řeší se v rozsudku otázka viny jen zásadně, ne však co do podílu té neb oné strany na vině.
(Rozh. ze dne 26. září 1935, Rv I 1219/35.)
Nižší soudy uznaly na rozvod manželství z viny obou stran. Dovolání jedné strany, by bylo uznáno na větší vinu druhé strany nejvyšší soud nevyhověl z těchto
důvodů:
Nezáleží na tom, zda snad vina druhé strany na rozvodu jest převážná čili nic. Převážná vina této strany přicházela by v úvahu jen, kdyby šlo o to, zda jest opodstatněn rozvodový důvod hlubokého rozvratu manželství (srov. čís. 9258, 11101 sb. n. s.), zejména kdyby tento byl jediným důvodem rozvodovým. V souzené věci však nejde o vinu na hlubokém rozvratu manželství, nýbrž o vinu na rozvodu. A v tom směru stanoví § 6 nař. min. sprav. ze dne 9. prosince 1897, čís. 283 ř. zák., že, bylo-li vyhověno žalobě o rozvod manželství, jest v rozsudku uznati též, zda jest na rozvodu vinna jedna nebo druhá strana neb obě nebo žádná. Tu se řeší otázka viny teprve po rozhodnutí, že rozvod jest odůvodněn. Ale řeší se — jak již řečeno — jen potud, zda jest vinna ta či ona strana, či obě, či žádná; neřeší se, v jakém stupni jest ta či ona strana vinna a neměří se podíly na vině, takže dojde k výroku o vině obou stran i tehdy, má-li jedna strana převážnou vinu na rozvodu.
Citace:
č. 7604. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství JUDr. V. Tomsa, 1928, svazek/ročník 10/2, s. 411-414.
Creative Commons BY-NC-ND 4.0 Obsah podléhá licenci Creative Commons BY-NC-ND 4.0. Uveďte autora (BY), neužívejte dílo komerčně (NC), Nezasahujte do díla (ND).