NPD documents search: Váž. civ., 15 (1933), sv. 2

Čís. 13116.

Nekalá soutěž (zákon ze dne 15. července 1927, čís. 111 sb. z. a n.).
S hlediska § 17 zákona nezáleží na tom, zda osobou jednající byl zaměstnanec podnikatele, aniž na tom, zda se rozšiřováni stalo s jeho vědomím či proti jeho vůli, stačí, že byl závadný čin vykonán v provozování podniku.
(Rozh. ze dne 16. prosince 1933, R I 1178/33.)
Žalobu, jíž se domáhal žalobce na žalovaném společenstvu, by upustilo od rozšiřování závadných údajů o žalobci, procesní soud prvé stolice zamítl, maje za to, že se žalobci nepodařil důkaz o tom, že žalované společenstvo zaslalo letáky se závadnými údaji do filiálky v Z. a že letáky byly rozdávány zaměstnancem žalovaného družstva. Odvolací soud zrušil napadený rozsudek a vrátil věc prvému soudu, by, vyčkaje pravomoci, dále jednal a znovu rozhodl. Důvody: Jako odvolací důvod uplatněno jest jen nesprávné právní posouzení, které odvolání spatřuje v tom, že soud prvé stolice neprávem ze zjištěných okolností vyvodil nedostatek pasivní legitimace na straně žalované. Zákon proti nekalé soutěži v § 17 ustanovuje, že může býti žalován majitel podniku o zdržení se závadného jednání i tehdy, byl-li čin vykonán v provozování jeho podniku jinou osobou. Je úplně nerozhodno, zda jest touto jednající osobou zaměstnanec podnikatelův či osoba úplně cizí, stalo-li se tak s jeho vědomím či po případě i proti jeho vůli, stačí skutečnost, že byl závadný čin vykonán v provozování podniku. To jest jedinou podmínkou ručení podnikatelova, by se tak stalo v provozování podniku ať hlavním závodě či filiálce, ať k jeho prospěchu čili nic, a v takovém případě ručí podnikatel, ačkoli mu třeba naprosto žádnou vinu nelze přičítati. V souzeném případě je zjištěno, že pozastavený leták rozdával a rozšiřoval Emil G., jenž není sice zaměstnancem žalované strany, ale jako člen její a předseda členského výboru má podle vlastního udání povinnost propagační materiál prostřednictvím filiálky v Z. mu dodaný roznést! a že tento leták byl mu dodán z filiálky žalované strany v Z. její správkyní Helenou R. Ať již původ tohoto letáku je jakýkoli, zůstává skutečností, že byl rozšiřován v provozování podniku žalované strany, neboť pojem »provozování podniku« pojímati je ne prostorově, lokálně, nýbrž věcně a nelze popříti, že, byl-li leták pachateli dodán z filiálky žalované strany v Z., stalo se tak při provozování činnosti žalovaného společenstva. Toto je tedy ke sporu pasivně oprávněno a bude teprve věcí dalšího řízení zjistiti a rozhodnouti, zda je žalobce aktivně k této žalobě oprávněn a zda obsah letáku zakládá nekalou soutěž.
Nejvyšší soud nevyhověl rekursu.
Důvody:
Rekursu nelze přiznati oprávnění. Stěžovatel se poukazuje na správné odůvodnění napadeného usnesení, jež nebylo vyvráceno vývody rekursu. Jest nerozhodné, zdali správkyně Helena R-ová věděla, že pozastavené letáky byly zabaleny ve svitku, který nalezla v místnosti filiálky v Z. a zaslala Emilu G-ovi, jenž pak letáky rozdával, a jest nerozhodné, zda tak činil na příkaz stěžovatelův a zda k tomu byl zavázán proti stěžovateli, čili nic. Pro posouzení otázky pasivní legitimace stěžovatele ke sporu — zde jediné v úvahu přicházející — jest podle § 17 zákona o nekalé soutěži jen rozhodné, zda závadný čin byl vykonán v provozování jeho podniku, a jest úplně nerozhodné, zdali o tom věděl, čili nic. Stačí proto pro kladné zodpovědění této otázky, že se letáky vyskytly v uvedené filiálce a že byly její správkyní dodány Emilu G-ovi, jenž jest členem žalovaného družstva a letáky rozdával. Marně se dovolává stěžovatel komentáře Roppert-Weiss str. 472, neboť i z něho vyplývá jen tolik, že,podnikatel není zodpověděn jen za činy oněch osob, jež nejsou k němu v pražádném poměru a nepodléhají jeho vlivu. To však nelze tvrdili o správkyni filiálky ani o Emilu G-ovi, jenž jest členem žalovaného družstva a jednal v provozování podniku téhož družstva. Stěžovatel není tedy bezmocným proti jednání těchto osob, naopak může zabrániti, by se v provozu jeho podniku nedály činy, jimiž by mohly býti poškozovány jeho zájmy.

Citace:

Čís. 13116. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1934, svazek/ročník 15/2, s. 652-654.