Č. 6003.

Státní zaměstnanci: * Doba započtená státnímu zaměstnanci na základě zák. č. 222/20 a nař. č. 666/20 není totožná se služební dobou, rozhodnou pro výměru odbytného ve smyslu § 9 zák. č. 288/24.
(Nález ze dne 27. října 1926 č. 21153.)
Věc: Josef B. v G. proti ministru s plnou mocí pro správu Slovenska o výměru odbytného.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: Dle dekretu ministra pro Slov. z 12. února 1921 jmenoval ministr vnitra st-le na základě zák. z 22. března 1920 č. 211 Sb. výnosem ze 4. února 1921 za adm. státního úředníka v systemisovaném stavu okolních a obecních notářů na Slov. s platností od 1. srpna 1920 — — — — — —.
Dekretem min. pro Slov. z 19. září 1922 byla st-li započítána do postupu na základě zák. č. 222/20 doba: — — 9 měs., 10 dní, a vzhledem k tomu zařaděn dnem 1. ledna 1921 do požitků XI. hodn. tř. 1. stupně a dnem 21. února 1922 do požitků 2. stupně XI. hodn. tř.
Podáním z 24. března 1925 žádal st-l, aby byl přeložen do trvalé výslužby na základě § 9 zák. č. 286/1924. Na tuto žádost byl st-l na základě zmocnění uděleného min. vnitra dekretem min. pro Slov. dán dnem doručení toh. dekretu podle § 9 zák. č. 286/24 do trvalé výslužby a vyměřeno mu v důsledku započítatelné služební doby pro výměru odpočivných požtiků k poslednímu dni měsíce května 1925 v trvání pěti roků, tří měsíců, 17 dní odbytné jednou pro vždy ve výšce pětinásobku jednoměsíčního příjmu vyplacených stálých požitků, které činí měsíčně úhrnem 854 K 40 h, t. j. odbytné ve výšce 4272 K.
Toto rozhodnutí napadá st-l namítaje, že mu bylo do 31. prosince 1920 započítáno státní služební doby úhrnem 1 rok, 10 měsíců, 10 dní. Od toho času byl stále jako notář ve státní službě až do konce května 1925, takže dohromady činí jeho služ. doba 6 roků, 3 měsíce a 10 dní, než přes to započítala se mu napadeným rozhodnutím jen pětiroční doba a nikoli výše uvedený čas skutečně ztrávený ve státní službě.
Rozhoduje o této stížnosti, uvážil nss toto:
Mezi stranami není sporu o tom, že právní normou pro řešení tohoto sporu jest ustanovení § 9 zák. č. 286/1924. Spor je jenom o započítatelnou služ. dobu, na jejímž základě se má odbytné vyměřiti. Kdežto žal. úřad započítává st-li pro výměru odbytného, jak vysvítá z číslice započítané služ. doby 5 roků, 3 měsíců, 17 dní, toliko služ. dobu 5 měsíců, 17 dní, kterou ztrávil jako notář v obecní službě od 14. února 1920 do 31. července 1920 a dobu notářskou ve státní službě od 1. srpna 1920 do 31. května 1925 v trvání 4 roků, 10 měsíců, úhrnem tedy 5 roků, 3 měsíce, 17 dní, tvrdí naproti tomu st-l, že vzhledem k okolnosti, že mu byla dřívějším dekretem započtena i služba notářského praktikanta v obecní službě 5 měsíců, kdy byl posluchačem notářského naukoběhu, má nárok na započtení této doby 10 měsíců, 23 dní i pro výměru odbytného.
Započítatelnou služ. dobou ve smyslu zák. č. 286/1924 jest dle § 23 rozuměti dobu započítatelnou pro výměru odpočivných požitků. Dekretem, jehož se st-l dovolává, byla st-li služ. doba započítána na základě zák. č. 222/20, který ve svém § 1 výslovně stanoví, že »propočítává se celková služ. doba započítatelná (započítaná) pro zařadění a postup v dosavadním služ. poměru«, tedy nikoli pro výměru odpočivných požitků. Táž zásada vyslovena i v § 2 nař. č. 573/20, týkajícího se započtení služ. doby obecním a obvodním notářům na Slov. Ostatně i v cit. dekretu výslovně ve shodě se zákonem bylo uvedeno, že příslušná doba se st-li započítává do postupu.
Z řečeného plyne, že právní názor st-lův, dle něhož činí si nárok na započítání služ. doby pro výměru odbytného proto, že mu doba ta byla započítána na základě zák. č. 222/1920, jest mylný. — — —

Citace:

č. 6003. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické nakladatelství v Praze, 1927, svazek/ročník 8/2, s. 514-515.