Čís. 15220.
Výklad pojišťovacích podmínek, podle nichž nemají býti kryty škody, které se přihodí při jízdách, při nichž jsou dopravovány osoby za plat či bezplatně s výjimkou zaměstnanců pojistníkových, určených ke skládání a nakládání zboží.
Uvedená výjimka neplatí pro manželku pojistníkovu, i když jest spolumajitelkou závodu.
Úmluva tohoto obsahu se nepříčí ani předpisu § 10, 2. odst. pojišťovacího regulativu (min. nař. ze dne 5. března 1896 č., 31 v doslovu nař. z 29. prosince 1917 č. 521 ř. zák.), ani dobrým mravům.
(Rozh. ze dne 22. května 1936, Rv I 1328/34.)
Žalobce uzavřel se žalovanou pojišťovnou pojistnou smlouvu proti
následkůmi zákonité ručební povinnosti jako majitel nákladního automobilu na dobu 10 let s platností od 26. ledna 1931. Dne 28. září 1931
poranil autemi Josefa H., s nímž pak uzavřel smír, podle něhož se mu
zavázal zaplatití na vyrovnání všech nároků 12500 Kč. Částku tu též
Josefu H. zaplatil a domáhá se nyní její náhrady na žalované pojišťovně.
Prvý soud žalobě vyhověl. Odvolací soud žalobu zamítl. Dů- vody: Prvý soud dospěl k závěru, že jízda autem nebyla tehdy výletem, nýbrž dála se za obohodem, a to k dodání žboží zákazníkům a k ujednání dalšího úvěru se S. Na této obchodní cestě měla zájem také manželka žalobcova jako spolumajitelka obchodu. Syn Jaroslav K. a Josef P. byli nápomocní při dopravě a sikládání zboží. Usuzuje tedy, že nejde o jízdu, pří které byly dopravovány osoby za plat či bezplatně, nýbrž o jízdu za obchodem, a že jely další osoby též za obchodem, takže nelze ustanovení pojišťovacích podmínek, podle nichž pojiištění neplatí v případech dopravy osob, ať za plat či bezplatně, rozšířiti na tuto jízdu. Podle jeho výkladu může citované ustanovení podle svého jasného znění platiti jen pro jízdy, při kterých jde o výlet neb jinou dopravu osob s obchodem nesouvisících. S tímto názorem prvého soudu nelze souhlasiti. Citované ustanovení smluvní zdůrazňuje jako výjimku z ručení nikoli to, za jakým účelem se jízda nákladním autem podniká, nýbrž skutečnost, že při oné jízdě byly dopravovány kromě zboží osoby, které nejsou zaměstnanci pojistníkovými určenými ke skládání a nakládáni zboží. Z jasného znění řečeného ustanovení smluvního vyplývá, že jím měla býti vyloučena možnost dopravy osob krom zaměstnanců určených ke skládání a nakládání zboží. Nesmí tedy býti nákladním; autem dopravováni ani zaměstnanci pojístníkovi, pokud nejsou určeni ke skládání a nakládání zboží. Ustanovení věty první citovaného smluvního odstavce pojišťovacích podmínek jest všeobecné a teprve druhou větou bylo dovoleno dopravovali zaměstnance určené ke skládání a nakládání zboží. Další poukaz, že pozměnou čl. 4, odst. c) dodatečných podmínek se stanoví, že zákonitá ručební povinnost pojistníkova vůči těmto spolujedoiucími osobám; je do pojištění rovněž zahrnuta, nasvědčuje tomu, že není správný výklad, který dává spornému ustanovení smluvnímu žalobce v odvolacím sdělení, totiž že na vezené osoby se pojištění nevztahuje, avšak že se pojištění vztahuje na úraz osob třetích jdoucích po silnici, i když autem jsou vezeny. Kdyby se mělo toto výslovné ustanovení, pojaté do smlouvy krom pojišťovacích podmínek, vykládali tak, jak činí žalobce, nebylo by ho vůbec zapotřebí, neboť již v § 4, odst. c) dodatečných podmínek výslovně jest vyloučeno ručení za úraz osob, které jsou vozidlem dopravovány. Výnosem zemského úřadu v Praze ze dne 10. září 1930 čís. 433987 ai 1930-23-6040 ai 1930 bylo zakázáno používati automobilů nákladních k dopravě osob a na nedbání zákazu stanoven jest trest peněžitý po případě i na svoibodě. Neodporuje proto výklad dávaný spornému ustanovení žalovanou stranou přímo pojistné smlouvě a nelze předpokládati, že by pojistnou smlouvou mělo býti kryto jednání, kdy proti úřednímu zákazu dopravovány jsou osoby, kteréž jednání je nadto trestné. Z toho vyplývá, že ono ustanovení smluvní jest vykládati tak, že pojištěním nejsou kryty jízdy nákladního automobilu, při nichž kromě řidiče jsou dopravovány, tedy jedou spolu, osoby, ať jde o jízdy obchodní nebo soukromé, s nákladem nebo bez nákladu atp. Pouze zaměstnanci pojistníkovi — tedy ani ne na př. zaměstnanci majitele nákladu, — určení k nakládání a skládání zboží smějí býti dopravováni nákladním autem. Z osob, které byly dioipravovány při oné jízdě, jedině Jaroslav K. byl zaměstnancem žalobcovým a byl určen ke skládání a nakládání zboží. Manželka žalobcova jednak není jeho zaměstnancem, i když snad je spolumajitelkou závodu uzenářského, jednak nebyla určena ke skládání neb nakládání zboží, nýbrž jela spolu jen za účelem obchodním. Také Josef P. nebyl zaměstnancem žalobcovým, neboť jest studujícím. Nešlo tedy u manželky žalobcovy a Josefa P. o zaměstnance, určené ke skládání a nakládání zboží, a ježto byly tyto osoby dopravovány při jízdě, při níž se stal úraz, není tato jízda kryta pojištěním a právem pojišťovna odmítla hraditi žalobci škodu při jízdě této vzniklou.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolání.
Důvody:
Není nejasnosti, která by překážela seznat pravý smysl ustanovení pojatého do pojišťovací smlouvy o tom, že nejsou kryty pojištěním škody, které se přihodí při jízdách, při nichž jsou dopravovány osoby za plat či bezplatně s výjimkou zaměstnanců pojístníkových, určených ke skládání a nakládání zboží. Výklad pak, který mu dává odvolací soud, jest správný, takže se dovolatel odkazuje na příslušné odůvodnění napadeného rozsudku. K dovolacím důvodům vztahujícím se k otázce, zda osoby spolujedoucí v nákladními automobilu byly zaměstnanci žalobcovými, stačí podotknouti, že i kdyby bylo možno zahrnouti v pojem ten ve smyslu uvedeného smluvníího ustanovení, aspoň za okolností souzeného případu, také spolujedoucího Josefa P., nezměnilo by to na věci nic, neboť zůstává manželka žalobcova onou dopravovanou osobou podle téhož ustanovení, na niž dotyčnou výjimku nelze vztahovati, neboť neměla co činiti s nakládáním nebo skládáním zboží, což vhodně zdůrazňuje žalovaná v dovolací odpovědi. Žalobce, jenž v řízení před první stolici výslovně uznal zákaz dopravy osob podle přednesu žalované na základě výnosu (vyhlášky) zemského úřadu v Praze ze dne 10. září 1930 čís. 433987/1930, nenamítal neplatnost zmíněného smluvního ustanovení »popíraje toliko výklad«, jaký mu dává žalovaná, poněvadž podle žalobce by to odporovalo všeobecnými podmíinkám a účelu zákona pojišťovacího. Tento názor nepodložil určitými skutkovými okolnostmi, Nejvyšší soud pak neshledává, že by se dotyčné zvláštní ustanovení pojistné smlouvy příčilo velícími předpisůmi zákonným nebo dobrým mravům, k čemuž by bylo hleděti z úřadu, zejména se zřetelem, k § 10, odst, 2 min. nař. ze dne 5. března 1896 čís, 31 ř, z. (pojišťovacího regulativu) v doslovu nařízení ze dne 29. prosince 1917 čís. 521 ř. z.