Čís. 14285.

K zasnoubení stačí slib manželství učiněný v jakékoliv formě.
Nestačí ovšem slib jednostranný, nýbrž jest třeba slibu obapolného nebo přijetí slibu učiněného druhou stranou. Takový projev vůle se může státi i jen mlčky.
(Rozh. ze dne 4. dubna 1935, Rv I 1096/33.)
Žalobkyně opírajíc žalobu o ustanovení § 1328 a § 46 obč. zák. domáhá se žalobou na žalovaném náhrady za zmenšení vyhlídky na sňatek a dále náhrady nákladu spojeného s koupí výbavy vzhledem k předpokládanému sňatku. Prvý soud uznal podle žaloby. Odvolací soud potvrdil rozsudek prvého soudu, pokud byla jím žalobkyni přisouzena náhrada za menší vyhlídku na sňatek a zamítl žalobu, pokud žalobkyně se domáhala náhrady škody z bezdůvodného odstoupení od zasnoubení: Důvody: Žalovaný sliboval žalobkyni manželství, třebaže k formálnímu zasnoubení nedošlo a přiměl ji slibem tímto, který později nedodržel, k mimomanželské souloži. Jednání toto zakládá skutkovou podstatu přestupku § 506 tr. z., aniž bylo třeba, aby došlo k odsouzení žalovaného trestním soudem. Právem proto uznal procesní soud nárok žalující strany na zaplacení částky pro zmenšenou naději na sňatek. Souhlasiti nelze s prvým soudem jen potud, pokud byla přisouzena žalující straně další částka na zaplacení nákladů na výbavu z důvodů § 46 obč. zák. Ustanovení § 46 obč. zák. vykládati jest v souvislosti s § 45 obč. zák. a předpokládá tudíž, že mezi stranami došlo k zasnoubení. Žalobkyně částku tu žádá z důvodu § 46 obč. zák., netvrdí však nikde, že došlo k zasnoubení se žalovaným. Při výslechu svém jako strana udává, že zvláštní zasnoubení se nestalo a nebylo zjištěno, že se žalovaný zasnoubil se žalobkyni. Důsledkem toho není žalobkyně oprávněna požadovati náhradu nákladů na zakoupení věcí do výbavy učiněných.
Nejvyšší soud zrušil rozsudek odvolacího soudu v zamítací části a uložil mu nové rozhodnutí.
Důvody:
Pro zasnoubení nepředpisuje zákon nějaké formy. Ze slov zákona (§ 45 obč. z.) »zasnoubení čili zatímní slib vstoupiti v manželství« vysvítá, že stačí slib k manželství směřující a v jakékoliv formě učiněný. Nestačí ovšem slib jednostranný, nýbrž je třeba slibu obapolného (slova »sich zu ehelichen«) nebo přijetí slibu učiněného stranou druhou. Takový projev vůle se může státi také jen mlčky podle § 863 obč. z. a nelze o něm u žalobkyně podle celého stavu věci pochybovati. Žalobkyně dala se pohnouti k souloži slibem manželství a důvěřovala skoro 10 let tomuto slibu, mimo to odmítla návrh jiného muže ke sňatku s odůvodněním, že má milence a koupila si se zřetelem ke slibu manželství danému jí žalovaným prádlo jako výbavu. Pochybil tedy odvolací soud, pokud vycházel z názoru, že mezi stranami nedošlo k zasnoubení a že důsledkem toho není žalobkyně oprávněna požadovati náhradu za věci do výbavy koupené. Bude tedy na odvolacím soudu, aby se obíral otázkou, zda žalobkyně koupí prádla nějakou škodu utrpěla a v jaké výši.

Citace:

č. 14285. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1936, svazek/ročník 17, s. 298-299.