NPD documents search: Váž. civ., 12 (1930), sv. 2

Čís. 15176.

Právnická osoba jako zaměstnavatel musí projeviti vůli směřující ke změně služebního poměru (snížení odměny) způsobem ve stanovách předepsaným. Nedostatek ten nemůže býti nahrazen projevem jejího funkcionáře, pokud není k tomu zmocněn, vůči zaměstnanci, ani když zaměstnanec proti změně nic nenamítal a přijímal snížené požitky.
(Rozh. ze dne 6. května 1936, Rv II 142/36.)
Žalobce opřel žalobní nárok na zažalovanou remuneraci o smlouvu se žalovaným cukrovarem sjednanou. Žalovaný cukrovar namítl, že došlo ke změně smlouvy se žalobcem tím, že žalobce, když mu bylo sděleno, že se mu nedostane mimořádné remunerace a že, bude-li na ní trvati, může práci žalovaného cukrovaru opustiti, nevyvodil žádných důsledků z tohoto sdělení, nýbrž setrval ve službě u žalovaného cukrovaru, přijímal plat, řádnou remuneraci a naturální požitky, nikdy se však od roku 1931, pokud se týče 1932 nezmínil, že mu náleží také zažalovaná mimořádná remunerace. Tím prý se této remunerace vzdal. Žalobě bylo vyhověno soudy všech tří stolic, nejvyšším soudem z těchto
důvodů:
Žalovaný cukrovar namítl pouze, že v roce 1931 a v roce 1932 byla žádost žalobcova o vyplacení remunerace zamítnuta a že Ing. F. na žádost žalobcovu, by mohl žádost o vyplacení remunerace před správní radou opětovali, mu sdělil, že správní rada o jeho žádosti sotva bude jednali, nemůže-li se vykázali písemnou smlouvou. Zbývá tedy jen sdělení, které učinil žalobci místopředseda žalovaného cukrovaru František Z. v roce 1932, Než žalovaným cukrovarem nebylo vůbec tvrzeno, že se jeho správní rada usnesla, aby žalobci bylo sděleno, že s ním bude sjednána nějaká nová smlouva o snížených služebních požitcích, a že František Z. jako člen správní rady žalovaného cukrovaru má žalobci učiniti nabídku na změnu smlouvy v této části. Neprokázal-li však žalovaný cukrovar, pokud jde o změnu úmluvy o remuneraci, že projevil svou vůli způsobem stanovami předepsaným, t. j. usnesením správní rady, nemohla ovšem ani prohlášením místopředsedy správní rady cukrovaru k žalobci býti založena nová smlouva upravující jeho služební plat jinak, než jaký měl dosud, včítaje v to i remuneraci. Nesejde ani na tom, zda se žalobce ještě v roce 1932 a v roce 1934 nedomáhal u správní rady vyplacení remunerace, ježto nedomáhání se této remunerace nemohlo samo o sobě způsobili změnu smlouvy o výši služebního platu se žalovaným cukrovarem sjednané, projevil-li žalobce i podle tvrzení žalovaného cukrovaru samého jinakým způsobem, že na svém nároku na zažalovanou remuneraci trvá přes to, že mu její vyplacení bylo odmítnuto. K zachování jeho nároku nebylo třeba, aby se domáhal vyplacení remunerace každý rok nebo dokonce při každé výplatě svých pravidelných služebních platů; neuplatnění práva jemu ze smlouvy proti žalovanému cukrovaru příslušejícího nemělo pro něho podle zákona za zjištěných okolností žádný jiný následek, než že by po uplynutí lhůty promlčecí nemohl svůj nárok již s úspěchem zažalovati.

Citace:

Čís. 15176. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1937, svazek/ročník 18, s. 525-526.