Čís. 1111.
Přerušiti podle vládního nařízení ze dne 21. dubna 1921, čís. 173 sb. z. a n., dlužno spor i tehda, když sice netočí se výslovně o druh měny,
ale otázku měny nutno dle povahy věci vyřešiti, ježto není o ní mezi stranami dohody.
(Rozh. ze dne 4. července 1921, R I 800/21.)
Soud prvé stolice přerušil řízení, shledav podmínky vládního
nařízení ze dne 21. dubna 1921, čís. 173 sb. z. a n. Rekursní soud
zrušil napadené usnesení a uložil prvému soudu, by v řízení pokračoval.
Důvody: Žaloba i vzájemná žaloba, tvořící podklad tohoto sporu, byly
podány v roce 1917, tedy v době, kdy ještě nebylo rozdílu mezi korunami
rakouskými a československými, z čehož plyne, že procesní soud bude
v případě, uzná-li nárok žalující strany odůvodněným, nucen též rozhodnouti o tom, v jaké měně má býti zaplacena pohledávka žalující strany,
vyjádřená od počátku v korunách bez bližšího označení a míněná za
daného stavu věci původně v bývalých rakousko-uherských korunách.
Po této stránce není tedy odůvodněna stížnost pokud se snaží výkladem
vládního nařízení ze dne 1. dubna 1919, čís. 167 sb. z. а n., a zákona ze
dne 10. dubna 1919, čís. 187 sb. z. a n., již předem dolíčiti, že pohledávka
zažalovaná jest splatná v korunách československých, a že tudíž není
zde předpokladu § 1 vládního nařízení ze dne 21. dubna 1921, čís. 173 sb. z. a n., ve příčině pohledávky, znějící na rak.-uherské koruny. Za to
je však plně odůvodněna stížnost, pokud poukazuje na to, že za sporu nebyla otázka měny vzata na přetřes, že tudíž nedošlo k projevům stran,
z nichž by bylo patrno, že je tato otázka mezi stranami sporna, a že
proto není zde podmínky poslední věty § 1 cit. vlád. nař. pro přerušení
řízení.
Nejvyšší soud obnovil usnesení prvého soudu.
Důvody:
Dle § 1 vlád. nařízení ze dne 21. dubna 1921, čís. 173 sb. z. a n., nemohou býti do 31. prosince 1921 soudně vymáhány peněžité pohledávky
mezi příslušníky státu československého a rakouského, pokud vznikly
před 26. únorem 1919 a jest spornou měna, ve které jest tyto závazky
splniti; příslušné řízení jest přerušiti. Dle intence vládního nařízení, jež
jest též patrnou z výnosu ministerstva spravedlnosti ze dne 26. dubna 1921, čís. 10 věstníku, dlužno přerušiti spory o splnění peněžitých závazků,
znějících na staré rakousko-uherské koruny a vzniklých před měnovou
rozlukou, poněvadž o druhu platidel v tomto případě rozhodne se dohodou
mezi oběma súčastněnými státy a nedojde-li k ní, rozhodne reparační
komise. Není však potřebí, aby spor samotný týkal se právě druhu valuty rakouské neb československé, nýbrž stačí, když pohledávka vznikla před
26. únorem 1919, zněla původně na staré rakousko-uherské koruny a není
mezi stranami úmluvy, v jaké měně (zda československé, či rakouské)
je plniti sluší, když je tedy druh valuty sporným, byť i spor kolem toho
druhu valuty se netočil. Ač tedy je nesporno, že ve sporu, o nějž se tuto
jedná, otázka měny nepřišla dosud na přetřes, dlužno přece spor tento počítati mezi ony spory, na něž se vládní nařízení vztahuje, poněvadž pohledávka, o niž ve sporu se jedná, vznikla již r. 1917, tedy dávno před 28. únorem 1919 a úmluva stran o druhu měny se dosud nestala, jak právě
dovolací rekurs toho zřejmým je dokladem. Bylo tudíž otázku měni ve
sporu tom ve smyslu vlád. nař. ze dne 21. dubna 1921, čís. 173 sb. a n.
pokládati za spornou.