Čís. 1111.Přerušiti podle vládního nařízení ze dne 21. dubna 1921, čís. 173 sb. z. a n., dlužno spor i tehda, když sice netočí se výslovně o druh měny,ale otázku měny nutno dle povahy věci vyřešiti, ježto není o ní mezi stranami dohody.(Rozh. ze dne 4. července 1921, R I 800/21.)Soud prvé stolice přerušil řízení, shledav podmínky vládníhonařízení ze dne 21. dubna 1921, čís. 173 sb. z. a n. Rekursní soudzrušil napadené usnesení a uložil prvému soudu, by v řízení pokračoval.Důvody: Žaloba i vzájemná žaloba, tvořící podklad tohoto sporu, bylypodány v roce 1917, tedy v době, kdy ještě nebylo rozdílu mezi korunamirakouskými a československými, z čehož plyne, že procesní soud budev případě, uzná-li nárok žalující strany odůvodněným, nucen též rozhodnouti o tom, v jaké měně má býti zaplacena pohledávka žalující strany,vyjádřená od počátku v korunách bez bližšího označení a míněná zadaného stavu věci původně v bývalých rakousko-uherských korunách.Po této stránce není tedy odůvodněna stížnost pokud se snaží výklademvládního nařízení ze dne 1. dubna 1919, čís. 167 sb. z. а n., a zákona zedne 10. dubna 1919, čís. 187 sb. z. a n., již předem dolíčiti, že pohledávkazažalovaná jest splatná v korunách československých, a že tudíž nenízde předpokladu § 1 vládního nařízení ze dne 21. dubna 1921, čís. 173 sb. z. a n., ve příčině pohledávky, znějící na rak.-uherské koruny. Za toje však plně odůvodněna stížnost, pokud poukazuje na to, že za sporu nebyla otázka měny vzata na přetřes, že tudíž nedošlo k projevům stran,z nichž by bylo patrno, že je tato otázka mezi stranami sporna, a žeproto není zde podmínky poslední věty § 1 cit. vlád. nař. pro přerušenířízení.Nejvyšší soud obnovil usnesení prvého soudu.Důvody:Dle § 1 vlád. nařízení ze dne 21. dubna 1921, čís. 173 sb. z. a n., nemohou býti do 31. prosince 1921 soudně vymáhány peněžité pohledávkymezi příslušníky státu československého a rakouského, pokud vzniklypřed 26. únorem 1919 a jest spornou měna, ve které jest tyto závazkysplniti; příslušné řízení jest přerušiti. Dle intence vládního nařízení, ježjest též patrnou z výnosu ministerstva spravedlnosti ze dne 26. dubna 1921, čís. 10 věstníku, dlužno přerušiti spory o splnění peněžitých závazků,znějících na staré rakousko-uherské koruny a vzniklých před měnovourozlukou, poněvadž o druhu platidel v tomto případě rozhodne se dohodoumezi oběma súčastněnými státy a nedojde-li k ní, rozhodne reparačníkomise. Není však potřebí, aby spor samotný týkal se právě druhu valuty rakouské neb československé, nýbrž stačí, když pohledávka vznikla před26. únorem 1919, zněla původně na staré rakousko-uherské koruny a nenímezi stranami úmluvy, v jaké měně (zda československé, či rakouské)je plniti sluší, když je tedy druh valuty sporným, byť i spor kolem tohodruhu valuty se netočil. Ač tedy je nesporno, že ve sporu, o nějž se tutojedná, otázka měny nepřišla dosud na přetřes, dlužno přece spor tento počítati mezi ony spory, na něž se vládní nařízení vztahuje, poněvadž pohledávka, o niž ve sporu se jedná, vznikla již r. 1917, tedy dávno před 28. únorem 1919 a úmluva stran o druhu měny se dosud nestala, jak právědovolací rekurs toho zřejmým je dokladem. Bylo tudíž otázku měni vesporu tom ve smyslu vlád. nař. ze dne 21. dubna 1921, čís. 173 sb. a n.pokládati za spornou.