NPD documents search: Boh. adm., 11 (1929), sv. 1

Čís. 10682.

I před třetí dílčí novelou k obč. zák. byla zákazu zcizení přiznávána věcná účinnost v plném rozsahu, najmě šlo-li o to, založiti jím čekatelství zabezpečující nemovitý majetek dětem.
(Rozh. ze dne 10. dubna 1931, R I 189/31).
Podle notářského spisu ze dne 18. září 1927 byla na nemovitostech poznamenána fideikomisární substituce ve prospěch Anny R-ové. Žádosti manželů R-ových, by na polovinu nemovitostí bylo vloženo vlastnické právo pro Antonii R-ovou, knihovní soud vyhověl, rekursní soud knihovní žádost zamítl. Důvody: Pro stěžovatelku (Annu R-ovou) jest na nemovitostech poznamenána fideikomisární substituce podle notářského spisu ze dne 18. září 1907, který stanoví, že nemovitosti, kdyby Antonín R. je zcizoval, a nejdéle po jeho úmrtí připadnouti mají do vlastnictví jednomu z dětí, mezi nimiž jest uvedena i stěžovatelka. Toto knihovní právo stěžovatelky bylo by vkladem práva vlastnického na polovici pro Antonii R-ovou porušeno, dokud stěžovatelka nedá souhlas k provedení žádaného zápisu knihovního. Ze stížnosti jest patrno, že takový souhlas nedává, naopak nesouhlas se uplatňuje, a proto bylo stížnosti vyhověti.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolacímu rekursu.
Důvody:
Dovolací stížnosti lze dáti za pravdu, že v ustanovení IV odstavce notářského spisu ze dne 18. září 1907 nelze shledati ani zřízení předkupního práva ani povolání za dědice. Ale mylný jest její názor, že ono ustanovení je nezávazné i proto, že v něm nelze shledati ani svěřenské náhradnictví (fideikomisární substituci), jelikož toto prý může býti zřízeno jen platným posledním pořízením podle § 604 obč. zák. a násl. V podstatě jde tu o zákaz zcizení v zájmu potomstva nabyvatelova, kterýmžto zákazem zcizení jest však vlastnické právo nabyvatele nemovitosti obmezeno stejně jako se obmezuje dědicovo právo zřízením svěřenského náhradnictví podle § 613 obč. zák. Že takový zákaz může býti po případě i smluven, plyne jasně z předpisu § 364 c) obč. zák., zavedeného III. dílčí novelou k obč, zák. z roku 1916. Ovšem jde v souzeném případě o zákaz zcizení, pokud se týče o svěřenské náhradnictví ze smlouvy sjednané již v roce 1907, tedy v době před III. dílčí novelou, a dotčenému jejímu předpisu nebyla přiznána zpětná působnost, takže jest souzený případ posuzovati podle starších (nenovelisovaných) předpisů obč. zák. Avšak i za jejich platnosti byla i v písemnictví i v rozhodování obdobným knihovním zápisům zákazu zcizení přiznávána věcná účinnost v plném rozsahu, najmě, šlo-li — jako v souzeném případě — o to založiti jím čekatelství zabezpečující nemovitý majetek dětem.

Citace:

Čís. 10682. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1932, svazek/ročník 13/1, s. 509-510.