NPD documents search: Váž. civ., 10 (1928), sv. 1

Č. 11167.

Živnostenské právo: Vyvolávání, kopírování a zvětšování amatérských fotografií, provozované po živnostensku, je provozováním živnosti fotografické.
(Nález ze dne 23. března 1934 č. 6094.)
Věc: František T. v P. (adv. Dr. Kar. Ehrlich z Prahy) proti zemskému úřadu v Praze o přestupek živn. řádu.
Výrok: Stížnost se zamítá pro bezdůvodnost.
Důvody: Nálezem magistrátu hlavního města Prahy z 12. dubna 1930 byl st-l podle § 132 a) živn. ř. odsouzen k pokutě 200 Kč po případě k vězení na 20 dnů pro přestupek § 11 živn. ř., kterého se dopustil tím, že nemaje k tomu živn. oprávnění provozuje živnost fotografickou tím, že provádí vyvolávání, kopírování a zvětšování fotografií.
V odvolání proti tomu podaném dovozoval st-l, že jeho činnost se týká jen snímků amatérských, na které se zák. z 1. července 1926 č. 140 Sb. nevztahuje (§ 3 cit. zák.) a že provádění úprav a změn na prodávaném zboží, t. j. na potřebách fotografických spadá podle § 38 č. 2 do rozsahu jeho živn. oprávnění (obchodu fotopotřebami a fotopřístroji), a uvedl ve svém odvolání doslova: »Provádím-li je sám (t. j. úpravy a změny), jsem k tomu podle svého přesvědčení oprávněn podle živn. řádu. Jestliže však pouze od amatérů snímky přijímám a jich vypracování svěřuji fotografu živnostníku, pak tím méně možno mluviti o jednání, které by se příčilo zákonu.«
Nař. rozhodnutím zamítl žal. úřad odvolání, protože skutková podstata přestupku jest prokázána částečným doznáním st-le, neboť provozoval živnost fotografickou i po vydání trestního nálezu z 11. února 1929, ač nemá oprávnění k výrobě fotografické, jakou jest také vyvolávání, kopírování a zvětšování fotografií druhu jakéhokoli. — Č. 11167 —
O stížnosti uvažoval nss takto:
Tvrdí-li stížnost, že ve skutečnosti živnost fotografickou nikdy neprovozoval a že v průběhu řízení trestního prokázal, že pouze přijímá od amatérů objednávky na vyvolávání a kopírování amatérských snímků, že však tyto objednávky nevyřizuje sám, nýbrž, že práce fotografické provádí oprávněný fotograf H., jest toto tvrzení v rozporu se spisy.
Při výslechu dne 13. dubna 1929 udal sám st-l, že živnost fotografickou dále neprovozuje, protože na svoje odvolání (z dřívějšího trestního nálezu) obdržel zamítavé rozhodnutí zem. úřadu z 12. března 1929. Doznal tedy st-l, že tuto živnost až do té doby provozoval. Jos. H. pak vypověděl při výslechu 1. dubna 1930, že pro st-le nepracuje již 14 měsíců (tedy od 1. února 1929), když se přesvědčil, že st-l pracuje sám v živnosti fotografické (vyvolávání, kopírování) a nechává se H.-ou pouze krýti, aby vzbudil domnění, že dává práce prováděti oprávněnými živnostníky. V odvolání pak dovozoval st-l (jak bylo již shora uvedeno), že jest oprávněn sám prováděti úpravy a změny na prodávaném zboží, t. j. na potřebách fotografických a vyvolávat a kopírovat amatérské snímky, na které se zák. č. 140/1926 Sb. nevztahuje. Netvrdil tedy st-l, že nevyvolává a nekopíruje tyto snímky, nýbrž naopak to připustil a ve svém odvolání dovozoval, že jest k tomu oprávněn podle živn. řádu.
Tuto námitku zamítl žal. úřad a vyslovil, že st-l provozoval živnost fotografickou, ač nemá oprávnění k výrobě fotografické, jakou jest též vyvolávání, kopírování a zvětšování fotografií druhu jakéhokoliv. Vyslovil tedy žal. úřad, že vyvolávání, kopírování a zvětšování i když jde o amatérské fotografie, jest provozováním výrobní živnosti fotografické a nikoli pouhou úpravou a změnou prodávaného zboží (§ 38 a) odst. 1 živn. ř.). V tom má úřad pravdu a bezdůvodná jest výtka st-lova, že prý měl úřad tuto spornou otázku rozsahu stěžovatelova živn. oprávnění v řízení podle § 36 živn. ř. řešiti, když st-l tvrdil, že vyvolávání, kopírování a zvětšování amatérských fotografií jest součástí st-lova oprávnění vzhledem k tomu, že jde o fotografii amatérskou, která nepodléhá zák. č. 140/1926 Sb.
Z té okolnosti, že jde o snímky, resp. fotografie amatérské, nemůže st-l pro svůj závěr ničeho vyvozovat. Neboť i když amatérské braní snímků nebo zhotovování amatérských fotografií nepodléhá zák. č. 140/1926, ježto právě není živností, podléhá tomuto zákonu živn. vyvolávání a kopírování amatérských snímků a zvětšování amatérských fotografií, neboť předpis § 2 cit. zák. výslovně prohlašuje za řemeslnou živnost také jednotlivé po živnostensku provozované části fotografického procesu. St-l pak netvrdí, že by jeho uvedená činnost nebyla provozována po živnostensku.
Podle svého živn. oprávnění (obchod fotopotřebami a fotopřístroji) není st-l jako majitel obchodní živnosti oprávněn podle § 38 a) odst. 1 živn. ř. v této své vlastnosti zhotovovati nebo zpracovávati živnostenské výrobky; jest arciť oprávněn vykonávati na zboží, které nabízí, nebo má dodati, takové změny, kterými se má zboží toliko přizpůsobiti potřebám kupujícího, aby odbyt byl umožněn. Za takové přizpůsobení nelze však pokládati vyvolávání a kopírování snímků a zvětšování fotografií, neboť tu jde již o činnost svojí povahou a svým účelem jinou, totiž o zhotovení fotografického obrazu pomocí fotografické desky, tedy o zhotovení výrobku, při čemž jest deska pouhou výrobní pomůckou. Jest tedy rozsah živn. oprávnění st-le jako majitele živnosti obchodní všeobecně vymezen zákonným předpisem a nebylo tudíž třeba zjišťovat jej v řízení předepsaném v § 36 odst. 2 živn. ř.

Citace:

č. 11167. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1935, svazek/ročník 16/1, s. 716-718.