NPD documents search: Boh. adm., 9 (1927), sv. 2

Č. 6854.

Nemocenské pojištění: I. Nemocenská pokladna soukromých úředníků a zřízenců v Praze jest pomocnou pokladnou ve smyslu čl. XXI odst. 3 zák. č. 268/1919. — II. Pro posouzení okruhu působnosti pomocné pokladny po rozumu čl. XXI odst. 3 zák. č. 268/19 a čl. VII. zák. č. 89/20 mají význam jen pojištěnci podléhající obligatorní pojistné povinnosti nemocenské.
(Nález ze dne 3. listopadu 1927 č. 22438).
Prejudikatura: Boh. 4269/24 adm.
Věc: Firma František G. v H. a nemocenská pokladna soukromých úředníků a zřízenců v Praze proti ministerstvu sociální péče o nemocenské pojištění.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: Osp v S. vyslovila výměrem z 12. ledna 1926, že Josef Š., zahradník u firmy František G. v H., v době od 1. ledna 1924 do 13. července 1925 podléhal nemoc. pojištění u okr. nemoc. pokladny v S., poněvadž v této době podléhal pens. pojištění podle zák. č. 89/20, že však firma František G. není povinna za výše naznačenou dobu doplatiti oné pokladně nemoc. pojistné příspěvky, poněvadž Š. byl v tu dobu pojištěn u nemoc. pokladny soukr. úředníků a zřízenců v Praze způsobem a měrou nemoc. zákonem stanovenou a příslušná okr. nemoc. pokladna jej po celou tu dobu pro sebe nereklamovala.
Odvolání okr. nemoc. pokladny v S. z tohoto výměru nevyhověla zsp rozhodnutím z 15. března 1926 z důvodů uvedených v rozhodnutí prvé stolice. K dalšímu odvolání okr. nemoc. pokladny v S. min. soc. péče nař. rozhodnutím zrušilo v odpor vzaté rozhodnutí a rozhodlo takto:
»Mezi stranami není sporu o tom, že zahradník firmy František G. v H. Josef Š. podléhal pens. pojištění podle zák. č. 89/20. Podle čl. VII. cit. zák. nemohou skupiny zaměstnanců podle tohoto zák. nově podrobené pojistné povinnosti býti členy zapsaných nemoc. pokladen, jichž působnost jest podle čl. 21. odst. 3. zák. z 15. května 1919 č. 268 Sb. omezena na pojištěnce podrobené pojistné povinnosti podle zák. ze 16. prosince 1906 č. 1 ř. z. ex 1907 nebo cís. nař. z 25. června 1914 č. 138 ř. z. Dle toho nebyla nemoc. pokladna soukr. úředníků a zřízenců v Praze jako zapsaná pomocná pokladna podle čl. 21 odst. 3 zák. č. 268/1919 vedle kategorického ustanovení čl. 7 zák. č. 89/1920 vůbec oprávněna s účinkem § 13 nemoc. zák. pojišťovati jmenovaného zaměstnance; nebyla tedy, pokud se tohoto zaměstnance týče, pokladnou oprávněnou dle § 11 cit. zák. a zaměstnavatel nemohl zaměstnance tohoto vzhledem k ustanovení § 13 č. 1 odst. 3 od okr. nemoc. pokladny odhlásiti. Stalo-li se tak přece, byla tato odhláška bez právního účinku, odhlášený zaměstnanec zůstal nadále členem příslušné okr. nemoc. pokladny a zaměstnavatel jest povinen platiti této pokladně pojistné příspěvky podle § 33 nem. zák. i po tomto odhlášení na dále.«
O stížnosti do rozhodnutí toho podané uvážil nss toto:
Pokud nař. rozhodnutí poukazem na čl. 7 zák. č. 89/20 popřelo věcnou příslušnost stěžující si pomocné pokladny k náhradnímu nemoc. pojištění Josefa Š., namítá stížnost v podstatě, že žal. úřad neprávem vyslovil, že nemoc. pokladna soukr. úředníků a zřízenců v Praze jest zapsanou pomocnou pokladnou ve smyslu čl. 21 odst. 3. zák. č. 268/19 a že proto dle čl. 7. zák. č. 89/20 nemohou býti jejími členy členy zaměstnanci podle tohoto zákona nově podrobení pens. pojistné povinnosti. Stížnost dovozuje a to jak ze stanov platných v době vydání cit. zák., tak i ze stanov dnes platných, že stěžující si pokladna byla příslušna k pojištění, poněvadž prý nebyla a není pomocnou pokladnou ve smyslu odst. 3. čl. 21 zák. č. 268/1919, jejíž působnost jest omezena na pojištěnce podrobené pojistné povinnosti podle zák. ze 16. prosince 1906 č. 1 ř. z. z r. 1907 neb cís. nař. z 25. června 1914 č. 138 ř. z.
K námitce té sluší uvésti:
Jde o vyřešení otázky příslušnosti stěžující si pokladny k nemoc. pojištění dotčeného zaměstnance v době od 1. ledna 1924 do 13. července 1925. Pokud se stěžující si pokladna dovolává k průkazu své příslušnosti svých stanov, mohou vzhledem k období, o něž jde, býti směrodatny nepochybně jen stanovy v období tom platné. Nelze proto daný případ posuzovati dle jiných stanov, než oněch v kritické době platných, t. j. stanov nemoc. pokladny soukr. úředníků a zřízenců v Praze, ověřených zsp-ou v Praze vynesením z 30. dubna 1921, jež pokladna sama v řízení předložila. Tyto stanovy mají v § 4 ustanovení, že řádnými členy této pokladny jsou osoby, podrobené pens. pojištění podle zák. č. 1/1907 a novel k němu vydaných, a osoby, které nepodléhají pens. pojištění pouze proto, že dosud nedosáhly věku v § 1 uvedeného zák.
Otázkou příslušnosti stěžující si úřednické pokladny s hlediska tohoto předpisu stanov zabýval se nss v nál. Boh. 4269/24 adm. a vyslovil, že stěžující si pokladna jest pomocnou pokladnou podle čl. 21 odst. 3. zák. č. 268/1919 a že ustanovení § 4 stanov, dle něhož jest oprávněna pojišťovati osoby, podrobené pens. pojištění dle zák. č. 1/1907 a novel k němu vydaných, jakož i osoby, které nepodléhají pens. pojištění pouze proto, že dosud nedosáhly věku § 1 tohoto zák., nemůže obstáti vedle kategorického předpisu čl. 7 zák. č. 89/1920, kdyby mělo na mysli, aby se pokladna stala účastnou rozšíření okruhu pojištěnců, jak snad nastane budoucím novelisováním pens. zákona.
Na názoru tam vysloveném trvá nss i v tomto případě. Bylo proto námitku ad 1) zamítnouti jako bezdůvodnou. K vývodům stížnosti snažícím se názor právě vyslovený zviklati poukazem na okolnost, že stěžující si pokladna není omezena na členy řádné dle shora cit. předpisu stanov, nýbrž že má též členy přispívající a dobrovolné, jest uvésti toto: Stanoví-li čl. 7 zák. č. 89/20, že skupiny zaměstnanců — podle tohoto zák. nově podrobené pojistné povinnosti — nemohou býti členy zapsaných pomocných pokladen, jejichž působnost jest podle čl. 21 odst. 3 zák. č. 268/19 obmezena na pojištěnce podrobené pensijní povinnosti pojistné podle zák. č. 1 ř. z. z r. 1907 nebo podle cís. nař. č. 138/1914, má vzhledem k citaci čl. 21 na mysli pouze působnost takové zapsané pokladny pomocné jako pokladny náhradní.
Šloť zákonodárci o vyřešení otázky, zda pojištěním u té které pojišťovny je učiněno zadost zákonné povinnosti, aby všichni zaměstnanci, na které se normy o pojistné povinnosti nemocenské vztahují, byli pojištěni způsobem odpovídajícím zákonu. A při řešení této otázky zůstávali mimo úvahu členové přispívají a dobrovolní. — — —

Citace:

Čís. 3446.. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství v Praze, 1930, svazek/ročník 11, s. 231-233.