Čís. 1316.

Ke skutkové podstatě §u 487 tr. zák. stačí po objektivní stránce pouhé vědomí, že se projev dotýká cti jiného způsobem naznačeným v §u 487 tr. zák.
Pouze činnost, jež dle vůle pachatelovy porušuje hrubě mravnost a slušnost po stránce pohlavní, zakládá skutkovou podstatu §u 516 tr. zák.
(Rozh. ze dne 24. října 1923, Kr II 363/22).
Nejvyšší soud jako soud zrušovací zavrhl po ústním líčení zmateční stížnost obžalovaného do rozsudku zemského soudu v Opavě ze dne 7. dubna 1922, pokud jím byl stěžovatel uznán vinným přestupkem dle §u 487 tr. zák., vyhověl jí však, pokud byl obžalovaný týmž rozsudkem uznán vinným přestupkem §u 516 tr. zák., zrušil v tomto směru napadený rozsudek a vrátil věc nalézacímu soudu, by ji v rozsahu zrušení znovu projednal a rozhodl.
Důvody:
Ústnímu jednání zrušovacímu bylo ponecháno rozhodnutí o zmateční stížnosti, pokud napadá odsouzení obžalovaného pro přestupky §u 516 a 487 tr. zák. Pokud jde o odsuzující výrok pro přestupek §u 487 tr. zák. namítá stížnost dle čís. 9 b) §u 281 tr. ř., že obžalovaný (obviňuje Oskara S-a z podvodu) jednal v omluvitelném omylu, že má pravdu on (obžalovaný) nikoli St., což prý jest zjevno z toho, že za celého trestního řízení proti N-ovi tvrdil jako svědek stále totéž, že totiž N. nadával bernímu úřadu a že S., jenž to jako svědek popíral, vypovídá křivě. Obžalovaný neměl prý ani úmyslu urážlivého ani vědomí, že se dopouští něčeho trestného. Avšak rozsudek nejen neobsahuje výroku ve směru §u 2 e) tr. zák. a také nezjišťuje tvrzeného omylu na straně obžalovaného (takže zde není ani formálního předokladu pro uplatňování zmatku čís. 9 b) §u 281 tr. ř.), nýbrž naopak dospívá k přesvědčení, že obžalovaný tvrdě jako svědek u okresního soudu v B. v trestním řízení proti Františku N-ovi pro přestupek dle §u 491 tr. zák., že N. pronesl urážlivý výrok proti berní správě v B. vypovídá nejen objektivně, nýbrž i subjektivně křivě, tedy nepravdivě, čímž jest i vysloveno, že také jeho další výrok, který jest předmětem tohoto odsuzujícího rozsudku, že totiž obžalovaný věděl již před týdny, že Oskar S. (který jako svědek v trestní věci proti N-ovi rozhodně popřel svědectví obžalovaného) bude proti němu svědčiti falešně, jest objektivně i subjektivně nepravdivý, a bezelstnost, tvrzená obžalovaným, vyvrácena. Po stránce subjektivní stačí pouhé vědomí, že projev se dotýká cti jiného způsobem, naznačeným v §u 487 tr. zák., není třeba, by to pachatel zamýšlel, a nežádá se tedy zvláštní úmysl urážlivý. Že by obžalovaného neomlouval právní omyl, na nějž se odvolává, jest samozřejmé (§ 3 tr. zák.). Důsledkem toho bylo zmateční stížnost obžalovaného v tomto směru jako neodůvodněnou zavrhnouti.
Jinak je tomu, pokud jde o přestupek §u 516 tr. zák. Zmateční stížnost uplatňuje v tomto směru hmotněprávní důvod čís. 9 a) §u 281 tr. ř., a dovozuje, že o přestupku §u 516 tr. zák. lze jen tehdy mluviti, když necudné jednání, vyvolané pudem pohlavním neb určené k tomu, aby jej vzbudilo, porušuje hrubě mrav v pohlavním směru. Něco podobného prý se v tomto případě nestalo, jelikož obžalovaný pouze vykonal svou potřebu, ovšem neslušně, jsa napilým a rozjařeným, aniž by při tom myslil, jsa ženat, na pohlavní výstřednosti. Vývodům zmateční stížnosti nelze upříti oprávnění. Z rozhodovacích důvodů nalézacího soudu je jasno, že nalézací soud spatřuje skutkovou podstatu §u 516 tr. zák. již v tom, že obžalovaný vytáhl na veřeném a osvětleném místě v přítomnosti mnoha lidí obojího pohlaví svůj úd a vykonal svou potřebu, otáčeje se při tom v kruhu, takže kolemstojící musili se vyhnouti. Právní závěr, jejž nalézací soud z takto zjištěného děje vyvodil, je však mylným. Neboť ne každé, slušným mravům příčící se jednání je podrobeno sankci §u 516 tr. zák. Skutková povaha tohoto zákonného ustanovení vyžaduje, by závadné jednání bylo »smilným«. Smilnou pak ve smyslu § 516 tr. zák. jest jen taková činnost, která dle vůle pachatelovy porušuje hrubě mravnost a slušnost po stránce pohlavní. Ve slově smilný zdůrazňuje se tedy pohlavní stránka činu, čemuž nasvědčuje i další doslov §u 516 tr. zák. a jeho nadpis, z nichž plyne, že vůle pachatelova musí se v tom směru projeviti. Zjištění těchto okolností náleží ke skutkové povaze §u 516 tr. zák. po stránce subjektivní. Nalézací soud se však nezabýval otázkou, zda jednání obžalovaného vzniklo ze smilného popudu, zda vůle obžalovaného směřovala ku vyvolání neb povzbuzení pohlavního pudu, dotyčných zjištění neučinil, a proto jest jeho právní posouzení věci vadné dle čís. 9 lit. a) §u 281 tr. ř. Jelikož pak zrušovací soud nemůže sám předsevzíti skutková zjištění ve směrech shora naznačených, bylo zmateční stížnosti v tom směru vyhověti, rozsudek ve smyslu §u 288 čís. 3 tr. ř. zrušiti a věc v rozsahu zrušení vrátiti soudu nalézacímu, by ji znovu projednal a rozhodl.

Citace:

č. 1316. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 5, s. 428-430.