NPD documents search: Boh. adm., 5 (1923), sv. 2

Č. 2610.

Dávka ze zábav (Čechy): I. Subjektem platební povinnosti dávky ze zábav je podnikatel a nikoliv náštěvníci zábavy. — II. Byla-li obecní přirážka k dávce ze zábav vybrána ještě po uplynutí doby, po kterou bylo její vybírání povoleno, je nezákonné, odepře-li úřad podnikateli zábavy, který dávku zapravil, legitimaci k žádosti za její vrácení.
(Nález ze dne 6. září 1923 č. 14 928.).
Prejudikatura: Boh. 847 adm.
Věc: Josef N. na S. proti zemskému správnímu výboru v Praze stran obecní přirážky k dávce ze zábav. Výrok: Naříkané rozhodnutí se zrušuje pro nezákonnost.
Důvody: Zsv povolil, srozuměv se se zsp-ou, výnosem ze 2. prosince 1920 obci města S., aby od 1. ledna do 15. července 1920 vybírala k dávce ze zábav, zavedené cís. patentem z 29. prosince 1915 č. 83 z. z., 50%ní obecní přirážku.
St-lova žádost za vrácení přirážky, kterou obec vybírala dále i přes uvedený konečný termín, za dobu od 15. července do 22. září 1920, byla nař. rozhodnutím zamítnuta z důvodu, že st-1 jsa pouhým sprostředkovatelem při vybírání přirážky není oprávněn požadovati její vrácení. Okolnost pak, že ji skutečně nevybíral, nýbrž sám ze svého zapravoval, jest prý nerozhodná, neboť nevybíral-li přirážku, činil tím návštěvníkům dar z vlastní vůle.
O stížnosti naříkající toto rozhodnutí pro nezákonnost a vadnost řízení uvážil nss takto:
Jest mimo spor, že oprávnění obce S. k vybírání 50%ní přirážky k dávce ze zábav pominulo dnem 15. července 1920. Žal. úřad však jest názoru, že neoprávněně vybranou přirážku nicméně netřeba st-li vraceti, ježto st-1 jsa pouhým sprostředkovatelem při vybírání přirážky není vůbec k žádosti za její vrácení legitimován.
Názor ten nemá opory v zákoně.
Jak nss ve svém nálezu Boh. 847 adm. vyslovil, jest subjektem platební povinnosti dávky ze zábav podnikatel a nikoliv návštěvníci zábavy, a jest mu ponecháno na vůli, jak vůči návštěvníkům zábavy svůj poměr co do dávky upraví, zda dávku na ně přesune zvýšením vstupného, či zda dávku ponese ze svého. Jest tedy pro povinnost k placení dávky vztah objektu dávky k navštěvujícímu publiku a možnost přesunu dávky irelevantní.
Poněvadž pak se dle vybíracích pravidel přirážka řídí co do povinnosti k placení předpisy pro dávku platnými a sdílí ve všem její osud, nemá závěr žal. úřadu, že pouze návštěvníci biografu jsou legitimováni dožadovati se vrácení neprávem vybrané přirážky, opory v zákoně.
Nezákonným jest však i další výrok žal. úřadu, pokud v něm vysloven názor, že pro otázku vrácení přirážky jen zcela nerozhodno, zda st-1 přirážku k dávce skutečně vybíral nebo ze svého zapravoval. Jak z § 7 dávk. řádu vysvítá, smí pořadatel zábav dožadovati se vrácení zaplacené dávky a tedy i přirážky, když buď vybranou dávku sám vrátil aneb když ji zaplatil ze svého, čili když ji sám nesl. St-1 již v odvolání k zsv-u namítal, že přirážku od obecenstva nevybíral a nabízel o tom důkazy. Žal. úřad vycházeje však z mylného právního názoru, že st-1 legitimace k žádosti za vrácení neprávem od něho vybrané přirážky nemohl nabýti ani, když přirážku tu ze svého zaplatil, nekonal ve směru tom šetření a neprovedl důkazů, st-lem nabízených.
Z těchto důvodů bylo nař. rozhodnutí dle § 7 zák. o ss zrušiti.

Citace:

č. 2610. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické nakladatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 5/2, s. 492-493.