NPD documents search: Váž. civ., 10 (1928), sv. 1

Čís. 15672.

Byla-li exekuce vnucenou správou zahájena k vymáhání pohledávky zajištěné knihovně před dojednáním nájemní smlouvy a před zaplacením nájemného předem, jest dohoda o zaplacení nájemného, pokud jde o lhůty splatné v době vnucené správy, pro vnuceného správce bez účinku.
Vnucený správce může se domáhati pro nezaplacení nájemného zrušení nájemní smlouvy a vyklizení najatého předmětu, aniž by potřeboval schválení exekučního soudu.
(Rozh. ze dne 10. prosince 1936, Rv I 2538/36.)
Pro žalovanou bylo zapsáno na domě vlastnicky patřícím povinnému nájemní právo na dobu 15 let a bylo také podle knihovního zápisu nájemné za tu dobu předem zaplaceno. Žalující vnucený správce popřel, že by byla žalovaná nájemné předem skutečně zaplatila, tvrdě, že šlo o smlouvu ujednanou na oko, a má dále za to, že i kdyby bylo nájemné skutečně předem zaplaceno, že by to bylo neúčinné vůči němu jako vnucenému správci pro věřitele v pořadí předcházejícím právu žalované (§ 1102 obč. zák., § 119 ex. ř.). Poněvadž žalovaná odpírá mu nájemné platiti, domáhá se proti ní zrušení nájemní smlouvy podle § 1118 obč. zák. Prvý soud uznal podle žaloby. Odvolací soud zamítl žalobu. Důvody: Vnucenému správci přísluší sice táž obrana jako hypotekárnímu věřiteli proti nájemcově námitce, že zaplatil nájemné předem za více než za jedno období ve smyslu § 1102 obč. zák. a § 119 ex. ř., nelze však z toho nikterak dovoditi, že by ho smlouva sama nevázala, když naopak § 111 ex. ř. uznává výslovně, že nájemní a pachtovní smlouvy uzavřené dlužníkem před zavedením vnucené správy zachovávají se v platnosti a jsou tedy závazné i pro vnuceného správce. Jiná jest ovšem otázka, může-li vnucený správce, vedoucí vnucenou správu, smlouvu pro neplacení nájemného zrušiti podle § 1118 obč. zák., když byl marně upomínal o placení, neuznávaje zaplacení předem. Druhý soud má za to, že vnucený správce tohoto oprávnění nemá, a to ani když vede správu pro knihovního věřitele předcházejícího právu nájemcovu. Toto jeho oprávnění nelze vyčísti z § 1102 obč. zák. ani z §§ 111 a 119 ex. ř. Vnucenou správou nabyl vymáhající věřitel t. zv. úkojného práva na výtěžky z nemovitosti a vnucený správce je tu, aby tyto výtěžky a důchody na místě dlužníka vybíral a za tím účelem příslušejí mu také všechna práva, kterých požíval dlužník k jich vydobytí i ochraně. Podle § 111 ex. ř. nájemní a pachtovní smlouvy zůstávají sice v platnosti, ale správce může je vypověděti za podmínek jinak pro to platných. Z toho plyne, že oprávnění k takové výpovědi čerpá vnucený správce jen z oprávnění dlužníkova, třebas je vykonával vlastním jménem, a že by proto mohl uplatňovati smluvní nebo zákonné důvody zrušení těchto smluv jen potud, pokud příslušejí dlužníku (srov. Neumann, System exekučního řádu, vyd. r. 1900, str. 209, Hora: Soustava exekučního práva, str. 117 a násl.). Je nepochybné, že v souzeném případě nepřísluší dlužníku právo k zrušení smlouvy podle § 1118 obč. zák. pro neplacení nájemného, když podle nájemní smlouvy v knihách zapsané bylo nájemné zaplaceno předem. Z toho plyne, že takové právo nepřísluší ani vnucenému správci, i když toto placení předem neuznal a vzhledem k přednějšímu pořadí knihovního zápisu vymáhajícího věřitele, pro něhož správu vede, byl i oprávněn je neuznati. Nebylo by ani lze považovati zrušení několikaleté nájemní smlouvy za obyčejný úkon hospodaření a bylo by nezbytné, aby si byl vnucený správce podle § 112 ex. ř. vyžádal svolení exekučního soudu, což se nestalo. Nebylo proto třeba řešiti otázku, zda nájemní smlouva byla uzavřena jenom na oko, tedy že je neplatná podle § 916 obč. zák.
Nejvyšší soud obnovil rozsudek prvého soudu.
Důvody:
Podle § 111 ex. ř. nepůsobí sice povolení vnucené správy na nájemní a pachtovní smlouvy sjednané o spravované nemovitosti. Avšak správce může vypověděti takové smlouvy za podmínek jinak pro to platných, vznésti žaloby o vyklizení a sjednati jiné nájemní smlouvy na dobu v místě obvyklou a jen k propachtování nemovitosti nebo jednotlivých jejích dílů potřebuje správce schválení exekučního soudu (srv. rozh. čís. 9206 Sb. n. s.). Už z toho ustanovení plyne oprávnění vnuceného správce k výpovědi nájemní smlouvy po případě k podání žaloby o vyklizení za podmínek jinak pro to platných, aniž by k tomu potřeboval schválení exekučního soudu, nehledě ani k tomu, že zrušení nájemního poměru s nájemcem neplatícím nájemné patří mimo to mezi opatření náležející k obyčejnému hospodaření, takže ani podle ustanovení § 112, odst. 1 ex. ř. správci takovéhoto schválení není potřebí. Jde jen o otázku, zda se může vnucený správce domáhati předčasného zrušení nájemní smlouvy podle § 1118 obč. zák. pro neplacení nájemného, když nájemník zaplatil povinnému nájemné již předem. Podle § 1102 obč. zák. může nájemce, jestliže zaplatil předem více než jednu lhůtu, namítati to věřiteli později zapsanému nebo novému vlastníkovi, když je to vyznačeno ve veřejné knize. Než v souzeném případě byla exekuce vnucenou správou zahájena k vymáhání pohledávek, které byly knihovně zajištěny ještě před dojednáním nájemní smlouvy a před zaplacením nájemného předem, nejde proto o věřitele později zapsaného, nýbrž o dřívějšího hypotekárního věřitele, jemuž nájemník zaplacení předem více nežli jedné nájemní lhůty vůbec nemůže namítati, a je tudíž ustanovení nájemní smlouvy ujednané mezi povinným a žalovanou o zaplacení nájemného předem na 15 let, pro vnuceného správce, pokud jde o lhůty splatné v době vnucené správy, bez účinku (§ 1102 obč. zák., § 119 ex. ř. a k tomu rozh. č. 10824 Sb. n. s.). Může proto vnucený správce vyvoditi z neplacení nájemného všechny důsledky, jež jinak s tím jsou spojeny, tedy může nejen vymáhati zaplacení splatného nájemného, nýbrž může se domáhati pro nezaplacení i zrušení nájemní smlouvy a vyklizení najatého předmětu, jsa k tomu oprávněn ustanoveními § 1118 obč. zák. a § 111 ex. ř.

Citace:

Čís. 15672.. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1937, svazek/ročník 18, s. 1177-1179.