NPD documents search: Váž. civ., 17 (1935)

Čís. 877.

Pokud může se advokát, háje zájmy vlastní strany, dopustiti urážky na cti protistrany, informuje o ní soud.
(Rozh. ze dne 3. června 1922, Kr I 580/22.)
Nejvyšší soud jako soud zrušovací uznal po ústním líčení o zmateční stížnosti generální prokuratury na záštitu zákona právem: Rozsudkem krajského soudu jako odvolacího soudu v L. ze dne 19. ledna 1922 porušen byl zákon v ustanovení § 488 tr. zák., rozsudek ten se zrušuje a uznává se ve věci samé, že se odvolaní soukromého žalobce Roberta P-а proti sprošťujícímu rozsudku okresního soudu ve V. ze dne 18. listopadu 1921 zamítá.
Důvody:
Ze spisů okresního soudu ve V. vyplývá tento skutkový děj: Hostinský Robert P. vznesl na advokáta Dra. Martina E-a soukromou obžalobu pro přestupek proti bezpečnosti cti, jehož prý se dopustil tím, že dne 30. března 1921 za hlavního přelíčení, jež konáno bylo proti jmenovanému Robertu P-ovi pro urážku na cti jako zástupce soukromého obžalobce Jindřicha F-a, označil hostinec P-ův jako bordel. Rozsudkem okresního soudu ve V. ze dne 18. listopadu 1921 byl Dr. E. z obžaloby dle § 259 čís. 3 tr. ř. v podstatě z toho důvodu sproštěn, že obžalovaný neučinil závadného výroku v úmyslu urážlivém, nýbrž bezelstně, by upozornil soudce, místních poměrů neznalého na prostředí, v němž k zažalovaným urážkám došlo, dále proto, že obžalovaný Dr. E. sám byl svým klientem F-em v uvedeném smyslu informován a poněvadž dotyčný hostinec dříve veřejným nevěstincem býval, ba že jest notorické, že ještě před rokem, než soukromý žalobce P. byl majetníkem hostince, zde příležitost ke smilstvu byla poskytována. Sprošťující tento rozsudek byl však k odvolání soukromého obžalobce rozsudkem krajského jako odvolacího soudu v L. ze dne 19. ledna 1922 změněn a Dr. T. odsouzen pro přestupek dle § 488 tr. zák. podmínečně k peněžité pokutě 5000 K. Odůvodňuje rozsudek poukazuje odvolací soud na hájení se obviněného, že závadného výroku použil u výkonu svého povolání jako advokát, aby soudce, jenž teprve krátkou dobu ve V. dlel, o tamnějších poměrech informoval. Leč ze spisů o původní trestní věci prý vyplývá, že za onoho přelíčení nebylo příčiny k takovému výroku. K urážce dle § 488 tr. zák. stačí prý vědomí pachatele, že se urážky dopouští, a toto vědomí prý obviněný jako advokát musil míti. Pokud pak se obviněný snažil provésti důkaz pravdy nebo pravděpodobnosti, uvádí rozsudek, že se důkaz ten nepodařil, ježto podle četnického oznámení i policejní zprávy dotyčný hostinec jest veden solidně a podle onoho oznámení tomu jest tak již od 20 let. Okolnost, že sklepnice tu a tam si brala hosty k sobě, nemusela býti hostinskému známa a nebyl proto obžalovaný oprávněn k zažalovanému výroku. Rozsudek odvolacího soudu jest právně mylný. Dle § 9 adv. řádu ze dne 6. července 1868, č. 89 ř. z. jest advokát povinen, zastoupení, které převzal, dle zákona vésti a právo své strany proti každému pilně, věrně o svědomitě hájiti. Má právo, vše, co dle zákona k zastoupení své strany uzná za příhodné, bez okolků přednésti a všech prostředků k odporu a obhájení užíti, pokud to není v rozporu s jeho plnomocenstvím, svědomím, a zákony. Z citovaného zákonného ustanovení plyne, že Dr. E. nevybočil z okruhu svého oprávnění, když při hlavním přelíčení pro orientaci nově ve V. působícího soudce přivedl k platnosti důležitou případně okolnost, že hostinec, jenž byl dějištěm právě projednávané soukromé trestní obžaloby, netěší se dobré pověsti, že jest znám jako nevěstinec. K ospravedlnění tohoto výroku, učiněného advokátem u výkonu funkce zástupce strany, stačilo by, kdyby spočíval jedině na informaci klientově a neopíral se ani o vlastní znalost poměrů. Zde však nebyla pouze informace strany, totiž Jindřicha F-a a Vlastní znalost Dra. E-a, nýbrž byla tu přímo notorieta, výslovně zjištěná rozsudkem prvého soudu, dle něhož dotyčný hostinec dříve býval nevěstincem, a byť i nyní hostinec ten spravován je řádně, potrvá to dle uvedeného rozsudku ještě delší dobu než pozbude bývalé své špatné pověsti. Dr. E. tedy, označiv hostinec soukromého žalobce P-а jako bordel a nikoliv jako bývalý bordel, nevinil tím P-а nikterak křivě z nemravného činu, kterýž by ho v obecním mínění mohl v opovržení uvésti nebo snížiti, nýbrž hájil jen jako advokát zájem své strany, k čemuž byl nejen oprávněn, nýbrž ve smyslu citovaného ustanovení advokátního řádu i povinen, a nelze proto jednání, které na jedné straně jest zákonnou povinností, na druhé straně podřaďovati trestnímu zákonu. Bylo tudíž zmateční stížnosti generální prokuratury dle § 33 tr. ř. vyhověti a rozhodnouti dle §§ 292 a 497 tr. ř., jak shora uvedeno.

Citace:

č. 9908. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1932, svazek/ročník 14/2, s. 13-16.