NPD documents search: Boh. adm., 6 (1924), sv. 2

Č. 4254.

Školství (Slovensko): * Akciové společnosti jako vlastnice nemovitého majetku nejsou povinny přispívati k zakládání a udržování konfesionelní školy elementární po rozumu § 11 zák. čl. XXXVIII z r. 1868.
(Nález ze dne 20. prosince 1924 č. 22539.) Věc: Dr. Karel K. v N. proti referátu ministerstva školství a národní osvěty v Bratislavě (za zúč. akc. společnosti . . . v P. adv. Dr. Lev Winter z Prahy) stran příspěvku na udržování ř. k. ludové školy.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: Římskokatolická církevní školská stolice v Č. usnesla se nově postaviti školní budovu a předepsala vzhledem k tomu usnesením z 22. října 1922 k úhradě potřeb školské obce na rok 1922 školskou přirážku ve výši 3300% přímých daní.
K odvolání velkostatku pozemkové úvěrní banky, akc. spol. v P., zrušil župní úřad v T. Sv. M. rozhodnutím z 1. března 1923 usnesení to, pokud zavazovalo i jmenovaný velkostatek resp. pozemkovou úvěrní banku akc. spol. jako majitelku velkostatku toho k placení zmíněné přirážky a osvobodil ji na základě § 11 zák. čl. XXXVIII:1868 a nař. býv. uh. min. kultu č. 14705/1891 od povinnosti té. V důvodech uvedl, že dle cit. zák. mohou býti přinuceni k postavení a udržování církevní náboženské školy jenom věřící, příslušející určitému vyznání a že tudíž akciová společnost jako právnická osoba, jež nepatří k žádnému vyznání, k účelům církevní školy zdaněna býti nemůže.
Odvolání, jež z tohoto výroku podal biskup jako nejvyšší církevní vrchnost a obhájce zájmů církevních škol, zamítl žal. úřad nař. rozhodnutím z důvodů rozhodnutí v odpor vzatého.
O stížnosti uvažoval nss takto: — —
Podle § 11 zák. čl. XXXVIII z r. 1868 mohou náboženské společnosti ve všech obcích, kde bydlí jejich příslušníci, zakládati a udržovati z vlastních prostředků veřejné národní (elementární) ústavy vyučovací a mohou k zakládání a udržování ústavů těch i na dále požadovati od věřících hmotné příspěvky způsobem a měrou určenou vlastními representanty, jak dosud bylo zvykem. Zákon mluví tu výslovně o příslušnících, bydlících v obci a o věřících a vede proto již slovní výklad ustanovení tohoto k závěru, že měl zákonodárce na zřeteli toliko osoby fysické a že jen těmto chtěl uložiti za povinnost, aby přispívaly k účelům škol církevních. Ostatně mohou náboženskou společnost tvořiti jenom osoby fysické stejného náboženského nazírání a nelze proto podle přirozeného smyslu slov přikládati pojmu »věřící« jiného významu než ten, že věřícím může býti toliko osoba fysická, která vyznává jisté náboženské přesvědčení a jest příslušníkem určité náboženské společnosti.
Leč nejenom doslov cit. ustanovení § 11, jakožto výhradného právního pramene při řešení dnešního sporu, i obsah jiných předpisů uvedeného zákona svědčí názoru, že bylo vůlí zákonodárcovou, aby břemeno konfesionelní výchovy školské nesly osoby fysické. Tak určuje § 15 cit. zák. čl. XXXVIII z r. 1868, že může vláda naříditi politické obci, aby zřídila elementární školu tehdy, nevyhovuje-li konfesionelní škola svému účelu a může obec v případě takovém uložiti školskou daň »věřícím« dotčeného náboženského vyznání, jehož škola byla zrušena. A podle § 45 téhož zák. článku může školská stolice žádati příspěvky na konfes. školu i od rodičů jinověrců tam, kde počet dětí, náležejících jiným náboženským společnostem, nedosahuje čísla 30 a kde děti ty chodí do konf. školy jiné náboženské společnosti (srov. ostatně vynesení býv. uher. min. vyučování č. 14705/1891 a č. 29166/1891).
Ze všeho toho, co předesláno, plyne, že jsou k zakládání a udržování konfesionelní školy elementární po rozumu § 11 zák. čl. XXXVIII:1868 povinni přispívati toliko věřící jako osoby fysické a že osobám právnickým povinnost takovou ze zákona ukládati nelze.
Neporušil tedy žal. úřad zákona, osvobodil-li pozemkovou úvěrní banku, akciovou společnost v P., jakožto majitelku velkostatku po rozumu § 11 cit. zák. od povinnosti platiti školskou přirážku římskokatolické církevní školské stolici v Č. a jest stížnost hájící opačný názor bezdůvodná.
Pokud stížnost zakládá snad svůj nárok na plnění příspěvkové povinnosti zmíněnou akciovou společností na dohodě, sjednané mezi školskou stolicí a zástupci společnosti té před postavením školní budovy, může míti závazek ten jen povahu soukromoprávní úmluvy a nemůže tudíž býti vzhledem na předpis § 3 lit. a) zák. o ss předmětem judikující činnosti tohoto soudu.

Citace:

č. 4254. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické nakladatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 6/2, s. 1069-1071.