NPD documents search: Boh. adm., 17 (1935), sv. 1

Čís. 16687.

Pojem rukojemství za schodek.
Není-li ujednáno jinak, je zpravidla předpokladem dokročení věřitele na rukojmího za schodek, že hlavního dlužníka včas žaloval a vedl proti němu marně exekuci. Byla-li veřejná dražba svršků při takové exekuci bezvýsledná pro nedostavení se koupěchtivých, není předpokladem nároku proti rukojmímu, aby věřitel pojmenoval soudu i kupce z volné ruky (§ 280, odst. 2, ex. ř.).
Na věřiteli nelze žádati, aby se pro možné průtahy v dalším postupu v exekučním řízení vydával v nebezpečí promlčení svého směnečného nároku proti rukojmímu za schodek, jímž bylo rukojemství kryto. Byl-li na jmění hlavního dlužníka vyhlášen konkurs, může věřitel dokročiti na rukojmího za schodek a nezáleží na tom, že konkurs byl později zrušen.
(Rozh. ze dme 2. února 1938, Rv II 1126/37.)
Proti směnečnému platebnímu příkazu namítl žalovaný mimo jiné předčasnost žaloby, ježto podepsal směnku, o níž ve sporu jde, jako rukojmí za schodek, který se objeví při vymáháni proti akceptantům Janu a Miladě Z., že ti byli již směnečným platebním; příkazem krajského soudu v O. ze dme 30. ledna 1936, Csa 8/36, pravoplatně odsouzeni a že žalobkyně vedla exekuci na svršky, takže bude z pravděpodobného výtěžku za ně uspokojena, neboť žalobkyním návrh na povolení opětovného výkonu exekuce zabavením, uschováním a prodejem svršků k vymožení částky 7400 Kč byl soudem zamítnut, protože soud zjistil a žalující firma sama uznala, že' zabavené předměty úplně uhradí pohledávku vymáhající věřitelky. K odůvodnění žaloby žalobkyně přednesla, že se žalovaný sice zaručil jako rukojmí za schodek, že však nebylo při podpisu směnky výslovně ujednáno, že žalující firma může soudně zakročiti proti žalovanému jen tehdy, kdyby byly veškeré exekuce proti Miladě a Janu Z. marné. Přes to žalobkyně podala ihned po pravoplatnosti směnečného platebního příkazu krajského soudu v O. ze dne 30. ledna 1936, Csa 8/36, a to dne 19. února 1936 k vymožení směnečné pohledávky 7400 Kč s přísl. návrh na povolení exekuce jednak zabavením, uschováním, a prodejem svršků povinných Jana a Milady Z., jednak vnuceným zřízeními práva zástavního na nemovitosti náležející Janu Z. ve vložce č. 813 poz. knihy N. K. Tato exekuce byla povolena okresním soudem v P. dne 22. února 1936 pod zn. sp. E V 418/36. Povolená exekuce na svršky byla dne 1. dubna 1936 u povinných Jana a Milady Z. vykonána a bylo zabaveno různé zboží přístupem. Dražba veškerých zabavených předmětů byla však marná, ježto nebylo nabídek. Pohledávka žalující firmy však zabavením těchto svršků vůbec nebyla uhrazena, ježto její pohledávce předchází mnoho pohledávek jiných věřitelů. Dne 8. července 1936 podala žalující firma k vymožení své směnečné pohledávky 7.400 Kč s přísl. dále návrh na povolení vnucené dražby shora uvedených nemovitostí patřících Janu Z. Tato exekuce byla povolena dne 13. července 1936 pod E 987/36. Dne 6. srpna 1936 byla do exekuce vzatá nemovitost odhadnuta a odhadní cena celé nemovitosti činila jen 1191 Kč. Žalobkyně předložila dražební podmínky, avšak dne 1. října 1936 bylo dražební řízení hledíc na konkursní řízení zahájené u krajského soudu v O., K 24/36, odloženo na dobu 60 dnů. Z toho, co uvedeno, vyplývá, že zažalovaná pohledávka žalující firmy nebude uhrazena výtěžkem dotčené nemovitosti. Ostatně nelze v souzeném případě mluviti o předčasnosti žaloby vzhledem na ustanovení § 1356 obč. zák., ježto na jmění hlavního dlužníka byl prohlášen konkurs. Směnečný platební příkaz ponechaly v účinnosti soudy všech tří stolic, nejvyšší soud z těchto důvodů:
Jest vycházeti ze zjištění, že dovolatel neučinil s žalobkyní žádnou zvláštní úmluvu o tom, kdy může žalobkyně proti něm zakročiti, zejména že by tak mohla učiniti teprve po vyčerpání všech soudních a hospodářských kroků proti hlavním - dlužníkům — akceptantům. Pro žalobkyni, která dostala směnku, o niž tu jde, dle rozsudkových zjištění od akceptantů v dopise, v němž nebyla žádná řeč o úmluvě, tvrzené dovolatelem, platí za rozhodující jen doložka ve směnce uvedená, že dovolatel je rukojmím' za schodek. Proto při právním posouzení běží jen o výklad této doložky po případě o námitku předčasnosti žaloby a o to, zda si snad žalobkyně sama nezavinila, že nedostala dosud uspokojeni od hlavních dlužníků (obdoba § 1362 obč. zák.).
Doložka rukojemská za schodek je svou podstatou omezením rukojemství ve smyslu § 1356 obč. zák. (Ausfallsbürgschaft), dle níž rukojmí přejímá nebezpečí schodku, který vzejde věřiteli pří vymáhání pohledávky proti hlavnímu dlužníku do smluvené výše, jež v souzeném případě činí 7400 Kč.
V takovémto případě může věřitel dokročiti na rukojmího, když nedostal svou pohledávku zaplacenou od hlavního dlužníka buď zcela, nebo zčásti, čímž trpí škodu, tedy zpravidla tehdy, když hlavního dlužníka včasně žaloval a vedl proti němu marně exekuci.
Podle názoru dovolacího' soudu se žalobkyně zprostila této povinnosti dostatečně tím, že nabyvši exekučního titulu proti hlavním dlužníkům, zahájila včasně proti nim kroky, jež však bez její viny nevedly k uspokojení, ježto se k veřejné dražbě o zabavených předmětech nedostavili koupěchtiví, a když poté bylo prodejové řízení dle §§ 200 č. 3, 282 ex. ř. zrušeno (zastaveno).
Že žalobkyně nebyla povinna pojmenovati soudu kupce z volné ruky (§ 280 ex. ř.), správně odůvodnil prvý soud, který uvedl, že žalobkyně byla povinna vyčerpali toliko prostředky, soudního vymáhání, nikoli však hospodářské možnosti anebo umožniti zpeněžení zabavených věcí tím, že by sama ony věci koupila, a jest k tomu jen dodati, že dovolatel ani netvrdil, ani nedokázal, že by byla žalobkyně z liknavosti nebo úmyslně nepojmenovala soudu určitého opravdového kupce na zabavené věci a že by si tedy tím snad zavinila neuspokojení své pohledávky. Nezáleží na tom, že v P. jsou obchodníci, z nichž mohla některého kupce soudu oznámiti, když nebylo tvrzeno ani prokázáno, zda by byl někdo z nich opravdovým kupcemi (rozh. č. 9828 Sb. n. s.).
Žalobkyně nedostavši uspokojení své pohledávky důsledkem včasně vykonané exekuce, byla oprávněna podati souzenou žalobu a nelze důvodně mluviti o předčasnosti žaloby, a to tím spíše, že jde o směnečný nárok, podléhající podle § 80 sm. zák. tříletému promlčení ode dne dospělosti směnky, a nemůže se na žalobkyně spravedlivě žádati, aby se vydávala v nebezpečí promlčení tohoto nároku vůči dovolateli pro možné průtahy v dalším postupu v exekučním řízení, když jíž prvý exekuční zákrok byl pro ni marný. Pokud by žalobkyně po rozsudku prvé stolice byla uspokojena hlavními dlužníky, byl by dovolatel chráněn dle § 35 ex. ř., jinak poskytuje mu dostatečné ochrany předpis § 1359 obč. zák.
Nelze také pominouti to, že dle nesporných okolností byl konkurs, vyhlášený na jmění Jana Z. dne 10. září 1936 pod K 24/36, zrušen dne 23. listopadu 1936, což se stalo již po podání souzené žaloby. To zrušení není však jíž rozhodující pro posouzení otázky předčasnosti žaloby, poněvadž podle § 1356 obč. zák. stačí k zakročení proti rukojmímu to, že na jmění hlavního dlužníka byl vyhlášen konkurs, což se v souzeném případě stalo dříve, než byla podána žaloba, o niž tu jde.

Citace:

č. 16687. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1939, svazek/ročník 20, s. 204-207.