NPD documents search: Váž. tr., 11 (1929)

Čís. 909.

Pokud zakládá podloudnictví též skutkovou podstatu podvodu. Vylákání falešného osvědčení na politické správě za účelem vývozu a klamání finančních úřadů při podloudném vývozu jest pokládati za jednotný čin trestný.
(Rozh. ze dne 11. srpna 1922, Kr I 879/22.) Nejvyšší soud jako soud zrušovací zavrhl po ústním líčení zmateční stížnost obžalovaných Josefa S-a a Václava J-a do rozsudku krajského soudu v Hoře Kutné ze dne 29. května 1922, pokud jím byli stěžovatelé uznáni vinnými zločinem nedokonaného podvodu dle §§ 8, 197, 200, 203 tr. zák., vyhověl však stížnosti posléz jmenovaného, pokud byl v činu jeho shledán též zločin dokonaného podvodu a uznal ho vinným pouze pokusem zločinu podvodu. Důvody:
Jak stížnost Josefa S-a, tak i stížnost Václava J-а uplatňují zmatek § 281 čís. 9 a) (stížnost J-ova pod nesprávným označením čís. 10) tr. ř., ježto prý šlo o podloudnou dopravu nevycleného automobilu do území Čsl. republiky, které tvoří podstatu těžkého důchodkového přestupku, nespadá však pod předpis všeobecného trestního zákonníka o podvodu. Každé podloudnictví předpokladů prý, jak zejména dovozuje stížnost J-ova, snahu, uvésti úřady v omyl a poškoditi stát na jeho právu na nerušený dozor dovozu z ciziny a na právu důchodkovém, důchodkový pak trestní zákon jako zákon zvláštní vylučuje prý použití všeobecného trestního zákona. Než vývodům stížnosti nelze přisvědčiti. Dle čl. IV. a V. uvoz. zákona ku všeobecnému trestnímu zákonníku sluší trestati jako zločin, přečin nebo přestupek vše to, co jím výslovně jako zločin, přečin nebo přestupek jest označeno, a toliko potrestání jiných přestoupení zákona přenecháno jest určeným к tomu úřadům dle platných o tom předpisů. Ve shodě s touto zásadou i trestní zákon důchodkový v § 103 vyslovuje, že tresty dle toho zákona nastoupiti mají, není-li jinak zvlášť ustanoveno, vedle trestů soudních, jde-li o činy neb opomenutí, trestné též dle všeob. tr. zákoníka. V § 237 důch. tr. zák. zvláště ještě poukazuje se na soudní trestnost dle všeob. trest, zákonníka, jde-li o podloudnictví pomocí padělaných nebo podvržených listin. Byť i pravda bylo, že skutková podstata podloudnictví v podstatných známkách uvedení v omyl nebo využiti nevědomosti celních úřadů, úmyslu zkrátiti stát na jeho právech, se kryje se skutkovou podstatou podvodu dle všeob. tr. zák., nemůže přece býti vzhledem ku shora uvedeným předpisům pochybnosti, že i podloudnictví zakládá trestnost dle všeob. trestního zák., zejména tam, kde se podloudník neomezil na pouhé trpné chování, nýbrž použil za účelem oklamání vyloženě lstivých prostředků (viz rozh. sb. vid. 236-240- 2914-2337). Tomu však v tomto případě dle zjištění napadeného rozsudku tak bylo (společná úmluva všech tří obžalovaných o krocích za účelem vydávání zastaveného automobilu za totožný s prvním vyčteným automobilem a dotyčné společné machinace, vylákání falešného potvrzení okres, hejtmanství R-em a S-em atd.). Nelze proto uznati napadené právní stanovisko rozsudku, podřaďující skutek všech tři obžalovaných pod hledisko podvodu, právně pochybeným. Přisvědčiti jest však zmateční stížností Josefa S-a, pokud z důvodu § 281 čís. 10 tr. ř. vytýká rozsudku nesprávnost, poněvadž stěžovatele odsoudil vedle pokusu zločinu podvodu klamáním finančních orgánů republiky též pro dokonaný zločin podvodu vylákáním falešného osvědčení na politické správě v K. V odstavci druhém rozsudku uvedený úmysl, poškoditi okresní politickou správu na jejím právu, »vydati řádné a pravdivé potvrzení«, nevybočuje z rámce úmyslného uvedení politické správy v omyl a nemůže jako zvláštní úmysl poškozovací ve smyslu § 197 tr. zák. býti uznán. Zbývá tedy jen úmysl, poškoditi finanční správu na jejím právu na nerušený dozor při dovozu z ciziny a na důchodkových právech, který však kryje se úplně s týmže požadavkem skutkové podstaty podvodu dle odstavce prvého rozsudku. Dle toho nemůže býti pochybným, že oboje jednání, jak pokus podvodu, tak i domněle dokonaný podvod, čelilo k témuž posléze uvedenému výsledku poškozovacímu a že vylákání nepravdivého osvědčení okresní politické správy bylo jen jedním z prostředků k uskutečnění téhož podvodu, který byl podniknut, však pro překážku odjinud v to přišlou nedokonán. Za takových okolností nemělo toto vylákání nepravdivého osvědčení okresní politické správy přičítáno býti stěžovateli jako zvláštní dokonaný podvod vedle nedokonaného podvodu, tvoříc jen součást tohoto zločinného jednání. Postup nalézacího soudu jest právně pochybený i bylo zmateční stížnosti Josefa S-a, brojící proti němu z důvodu § 281 čís. 10 tr. ř. vyhověti.

Citace:

Čís. 6296. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství v Praze, 1939, svazek/ročník 20, s. 419-420.