NPD documents search: Váž. civ., 16 (1934), sv. 2

Čís. 6524.

Oddělné právo pronajímatele ku vneseným svrškům nájemcovým nezaniká (§ 12 vyr. ř.), třebas se zájemní popsání svršků stalo v posledních šedesáti dnech před zahájením vyrovnání o jmění dlužníka.
Oddělné právo opravňuje věřitele pouze, že může uspokojení své pohledávky bez ohledu na vyrovnání, zejména bez ohledu na ujednanou kvótu a sjednané lhůty, hledati z předmětů postižených oddělným právem, ale jinak podléhá pohledávka jeho vyrovnání a může mu býti přiznáno právo na zaplacení toliko v mezích a podle vyrovnání.
Domáháno-li se v žalobě proti vyrovnacímu dlužníku zaplacení nájemného bez obmezení, neodporuje §u 405 c. ř. s., byl-li dlužník uznán povinným zaplatiti nájemné pod exekucí na svršky stižené oddělným právem pro žalobce, jinak toliko v mezích a podle vyrovnání. Lhostejno, že v době vynesení rozsudku prvého soudu nebyla dosud vyrovnací kvóta splatnou.
(Rozh. ze dne 30. listopadu 1926, Rv 1 1166/26.)
O jmění žalovaného bylo dne 19. března 1925 zahájeno vyrovnací řízení, za něhož došlo dne 19. září 1925 k vyrovnání na 35%. Žalobě o zaplacení činže 3961 Kč 28 h za prvé čtvrtletí roku 1925 vyhověl procesní soud prvé stolice dílčím rozsudkem potud, že přiznal žalobci 2700 Kč, jež byl žalovaný uznal, ohledně zbytku přerušil vzhledem k popření přiměřenosti řízení podle §u 25 zák. na ochranu nájemců. Odvolací soud k odvolání žalovaného napadený rozsudek potvrdil. N e j v y š š í soud vyhověl dovolání žalovaného potud, že změnil rozsudky nižších soudů v ten rozum, že jest žalovaný povinen zaplatiti žalobci 2700 Kč pod exekucí na svršky, stižené oddělným právem pro žalobce, jinak toliko v mezích a podle vyrovnání ze dne 19. září 1925.
Důvody: Dovolání, opírající se o dovolací důvod čís. 4 §u 503 c. ř. s., jest částečně opodstatněno. Napadeným rozsudkem byl žalovaný odsouzen zaplatiti žalující straně ze zažalovaného nájemného 3961 Kč 28 h částku 2700 Kč se 6% úroky od 6. února 1925. Odvolací soud odsoudil takto žalovaného přes jeho námitku, že před rozsudkem prvního soudu došlo v jeho vyrovnacím řízení k vyrovnání a že v době prvního rozsudku ujednaná 35%ní kvóta nebyla ještě splatná, a odůvodňuje odsouzení tím, že se vyrovnání zažalované pohledávky netýká, protože žalující straně přísluší zástavní právo ke svrškům do najatých místností vneseným (§ 1101 obč. zák.) a že podle §u 11 vyr. ř. oddělná práva vyrovnacích věřitelů zůstávají vyrovnáním nedotčena. Pokud žalovaný napadá stanovisko odvolacího soudu, že žalující straně přísluší oddělné právo, jež vyrovnáním zůstalo nedotčeno, a dovozuje, že, ježto zájemní popsání se stalo v posledních šedesáti dnech před zahájením vyrovnacího řízení, oddělné právo žalující strany ke vneseným svrškům zaniklo, nelze žalovanému přisvědčiti. Podle §u 12 vyr. ř., jehož se žalovaný pro své stanovisko dovolává, zanikají zahájením vyrovnacího řízení toliko oddělná práva exekučně v posledních šedesáti dnech nabytá, nikoli oddělná práva jinaká, zejména zástavní práva zákonná. Zástavní právo žalující strany jako pronajímatelky ku vneseným svrškům jest však zástavním právem zákonným (§ 1101 obč. zák.) a tudíž uvedené ustanovení §u 12 vyr. ř. na ně nedopadá. Okolnost, že zájemné popsání svršků stalo se v posledních šedesátí dnech před zavedením vyrovnacího řízení, nepřichází v úvahu, neboť zástavní právo podle §u 1101 obč. zák. vzniká již vnesením svršků a zájemným popsáním se toliko svršky zástavním právem již postižené seznamenávají. Oddělné právo žalující straně к sepsaným svrškům přísluší a odvolacímu soudu jest podle §§11 a 46 vyr. ř. i v tom přisvědčiti, že oddělné právo žalující strany vyrovnacím řízením žalovaného zůstalo nedotčeno. Než z toho, že žalující straně náleží oddělná, vyrovnáním nedotčená práva, neplyne a nelze odůvodniti odsouzení žalovaného, jak se v napadeném rozsudku stalo, totiž k zaplacení částky 2700 Kč s úroky beze všeho omezení, pokud se týče bez vší výhrady. Oddělné, vyrovnáním nedotčené právo žalující strany dává této straně toliko právo, že může uspokojení své pohledávky bez ohledu na vyrovnání, zejména bez ohledu na ujednanou kvótu a sjednané lhůty hledati v předmětu oddělným právem postiženém, ale jinak žalující strana ohledně své pohledávky, která požívá jen zástavního práva, ale není pohledávkou přednostní (§§ 23 a 46 vyr. ř.), podléhá vyrovnání a může žádati na žalovaném, pokud se týče může jí přiznáno bytí právo na zaplacení toliko v mezích a podle vyrovnání, pokud toto (§ 57 vyr. ř. v novém znění) nepozbude platnosti. Z toho plyne, že žalovaného bylo sice, vzhledem k oddělnému právu žalující straně příslušejícímu, oďsouditi k zaplacení výše uvedené částky, čímž se žalující straně dostane ohledně její pohledávky exekučního titulu, avšak odsouzení toto bylo, pokud jde o nárok na zaplacení mimo oddělné právo, omeziti podle a ve smyslu vyrovnání. Odvolací soud a také první soud, odsoudivše žalovaného bez tohoto omezení, pochybily, v tom směru bylo dovolání, nikoli zúplna, ježto domáhá se zamítnutí žaloby vůbec, nýbrž částečně vyhověti a uznati, jak se stalo. Závady proti tomu, by žalovaný nebyl odsouzen k zaplacení, jak tuto nyní vysloveno, najmě s omezením na oddělné právo a v mezích platného vyrovnání s hlediska §u 405 c. ř. s. jak, ale mylně, za to má dovolatel, není. Přisouditi méně, s omezením, než jak bylo žádáno, jest podle uvedeného §u přípustno. Také není na překážku, by žalovaný nebyl odsouzen k zaplacení, jak bylo nyní vyřknuto, okolnost, že podle vyrovnání sjednaná kvóta nebyla v době prvního rozsudku ještě splatná (§ 406 c. ř. s.). Pokud totiž jde o uspokojení žalující strany z oddělného jejího práva, nepřichází vyrovnání v úvahu, ježto se ho nedotýká (§§ 11 a 46 vyr. ř.), a pokud se jedná o zaplacení pohledávky, nehledíc k oddělnému právu, poukazuje se hořejším výrokem toliko na vyrovnání a na povinnost žalovaného, jak v něm jest stanovena.

Citace:

č. 6524. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1927, svazek/ročník 8/2, s. 720-722.