NPD documents search: Váž. tr., 7 (1925)

Čís. 5814.

Podle § 20, čís. 2 zákona čís. 241/1922 Sb. z. a n. lze uložiti trest na penězích vedle trestu na svobodě Jen při použití druhé sazby trestní, byl-li totiž čin spáchán po živnostensku.
Uložil-li soud vedlejší trest peněžitý, ač nebyla zjištěna tato okolnost v zákoně jmenovitě uvedená, vykročil z mezí zákonné sazby trestní.
(Rozh. ze dne 8. února 1937, Zm I 1254/36.)
Nejvyšší soud jako soud zrušovací vyhověl zmateční stížností obžalovaného do rozsudku krajského jakožto porotního soudu, jímž byl stěžovatel uznán vinným přestupkem podle § 20, čís. 2 zák. čís. 241/1922 Sb. z. a n. a uložen mu trest vězení na dobu 14 dní a trest peněžitý v částce 1000 Kč, v případě nedobytnosti trest vězení dalších 10 dní, zrušil napadený rozsudek ve výroku o trestu a výrocích s tím souvisících jako zmatečný a vyměřil obžalovanému podle § 20, odst. 2 zák. čís. 241/1922 za použití § 260 lit. b) tr. z. trest vězení v trvání 8 (osmi) dnů zostřeného jedním postem.
Z důvodů:
Nelze upříti oprávnění zmateční stížnosti, uplatňující důvod zmatečnosti podle § 344, č. 12 tr. ř., že totiž porotní soud při vyměřování trestu obžalovanému vykročil z mezí zákonné trestní sazby, pokud se tato zakládá na přitěžující okolnosti v zákoně jmenovitě uvedené, tím, že uložil obžalovanému podle § 20 zák. čís. 241/1922 Sb. z. a n. vedle trestu na svobodě ještě trest peněžitý, ač výrokem porotců nebylo zjištěno, že čin byl spáchán po živnostensku. Trestní sazba § 20 cit. zák. zní: »Trestem je tu vězení od jednoho dne do jednoho měsíce nebo peněžitý trest od 50 Kč do 10000 Kč, a byl-li čin spáchán po živnostensku, tuhé vězení od 14 dnů do 6 měsíců; vedle něho může býti uznáno i na trest peněžitý od 50 Kč do 10000 Kč.« Již z tohoto slovního znění, zejména obratu »vedle něh o« je jasně patrno, že třebas-obě trestní sazby jsou obsaženy v jedné větě, možnost uložení vedlejšího trestu peněžitého podle poslední věty tohoto odstavce vztahuje se pouze na druhou trestní sazbu, to jest na případy, kdy čin byl spáchán po živnostensku. Kdyby byl zákon chtěl umožnili uložení vedlejšího trestu peněžitého i v případech první trestní sazby § 20 cit. zák. — ovšem přirozeně pouze v případech, kdy jako hlavní trest byl uložen trest na svobodě a ne trest peněžitý — byl by to naznačil — jako v posledním odstavci § 18 cit. zák. — obratem »vedle trestu na svobodě«. Ježto tak neučinil, je zřejmo, že měl na mysli možnost uložení vedlejšího trestu peněžitého pouze v případech druhé sazby § 20 cit. zák., kde je stanoven výlučně trest na svobodě a kde tudíž nebylo třeba obmezení »vedle trestu na svobodě«. Jestliže zákon čís. 241/1922 Sb. z. a n. v § 18, posl. odst., stanoví uložení vedlejšího trestu peněžitého (třebas obligatorní) pouze v případech, kdy pachatel jednal ze zištnosti, není pochyby, že také uložení vedlejšího trestu peněžitého (fakultativní) podle § 20 cit. zák. je zákonem stanoveno pouze pro případy, kdy pachatel jednal po živnostensku. Zákon zřejmě chtěl v těchto případech vedlejším peněžitým trestem postihnouti prospěch pachatelem z trestného činu získaný.
Poněvadž v souzeném případě nešlo (ani podle obžaloby, ani podle výroku porotců) o páchání činu po živnostensku a porotní soud také neuložil trest výslovně podle druhé sazby § 20 cit. zák., je zřejmo, že porotní soud vyměřil obžalovanému trest podle první sazby § 20 cit. zák. a vedlejší trest peněžitý uložil jsa v mylném domnění, že možnost uložení vedlejšího trestu peněžitého je dána i v případě uložení trestu podle první sazby § 20 cit. zák. Tím, že uložil vedlejší trest peněžitý, ač zde nebyla a také výrokem porotců nebyla zjištěna okolnost v zákoně jmenovitě uvedená (spáchání činu po živnostensku), za které jedině lze vedle trestu hlavního uložiti vedlejší trest peněžitý, porotní soud vykročil z mezí zákonné trestní sazby a zatížil svůj výrok o trestu zmatkem podle § 344, čís. 12 tr. ř. Odůvodněné zmateční stížnosti bylo proto vyhověti, výrok o trestu zrušiti a obžalovanému uložiti znovu trest. Tento trest byl vyměřen podle první sazby § 20 cit. zákona.

Citace:

čís. 5814. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství v Praze, 1937, svazek/ročník 19, s. 93-94.