NPD documents search: Váž. tr., 7 (1925)

Čís. 1948.

Ochrana známek (zákon ze dne 6. ledna 1890, čís. 19 ř. zák.).
Otázka šálnosti známky jest t. zv. otázkou smíšenou, avšak otázka, muže-li býti rozdíl mezi zbožím, označeným chráněnou známkou, a mezi označením cizího zboží postřehnut obyčejným kupitelem jen vynaložením zvláštní pozornosti, jest skutkovým zjištěním.
(Rozh. ze dne 8. dubna 1925, Zm I 601/24.)
Nejvyšší soud jako soud zrušovací zavrhl po ústním líčeni zmateční stížnost soukromé obžalobkyně do rozsudku krajského soudu v Jičíně ze dne 18. června 1924, jímž byl obžalovaný podle §u 259 čís. 3 tr. ř. sproštěn z obžaloby pro přečiny podle §§ů 23 a 25 zákona ze dne 6. ledna 1890, čís. 19 ř. zák., mimo jiné z těchto
důvodů:
K vývodům zmateční stížnosti k důvodu zmatečnosti podle čís. 9 písm. a) §u 281 tr. ř. dlužno předeslati, že otázka šálivosti závadného označení zboží a zaměnitelnosti označení dvojího zboží jest otázkou t. zv. smíšenou, že rozřešení její spočívá nejen na okolnostech, týkajících se stránky popisné, ve kteréžto příčině jde předem již o zjištění čistě skutkového rázu, nýbrž také na představě hlediska a pojmu »obyčejného kupitele«; v tomto ohledu zahrnuje v sobě řešení oné otázky také momenty právní. Nepochybil-li nalézací soud ve výkladu pojmu »obyčejného kupitele« ve smyslu §u 25 zákona o ochraně známek, jest jeho posouzení oné otázky, tedy zejména i otázky, zda může býti rozdíl mezi zbožím, označeným známkou chráněnou, a mezi označením zboží cizího postřehnut obyčejným kupitelem zboží jen vynaložením zvláštní pozornosti, skutkovým zjištěním, jež po stránce právní vůbec nemůže býti napadáno, po stránce skutkové pak podléhá odporu jen s hlediska formálních důvodů zmatečnosti. V té příčině písemná zmateční stížnost vůbec rozsudku nevytýkala pochybení v pojetí představy »obyčejného kupitele«; teprve při zrušovacím roku zástupce soukromé obžalobkyně způsobem, ovšem přípustným, vytýkal v tom směru rozsudku pochybení, tvrdě, že, označuje-li rozsudek za obyčejného kupitele ve smyslu §u 25 zákona toho, kdo je rozhodnut, kupovati podle známky, vymezuje onen pojem příliš úzce, nepomýšleje na kupitele, jenž má býti teprve získán pro známkou chráněné zboží. Výtka ta je neoprávněna. Dlužno především poukázati na to, že rozsudek se co do výkladu pojmu »obyčejného kupitele« neobmezuje na to, co shora již uvedeno, nýbrž že i na několika dalších ještě místech zřetelně z něho lze vyčísti, kterými právními náhledy byl soud nalézací veden; náhledy ty jsou správny. Rozsudek neopomenul dbáti toho, co je pro obojí označení zboží příznačným, jaký je význam shledaných podobností v poměru k celkovému dojmu, a že obyčejný kupitel nevynakladá zvláštní pozornosti. Že při tom nebral zřetele na kupitele, »který má býti teprve akvirován«, je rovněž správno. Neboť, buď jde o kupitele, který, třebas sám zboží, opatřeného chráněnou známkou z vlastního názoru ještě neznal, kupuje, po případě koupiti chce podle představy jinak, na příklad popisem mu zprostředkované; kupitel takový spadá úplně do skupiny, na kterou rozsudek pomýšlí. Anebo jde o kupitele, jenž nemá ani matné představy o tom, jak vypadá nebo zní chráněná známka, nebo snad ani neví o její existenci. Kupitel takový však není měřítkem, jímž se posuzuje šálivost označení zboží; jeť protějškem opačného extrému, kupitele odborníka, vynakládajícího pozornost mimořádnou; na žádného z nich nelze bráti zřetele.

Citace:

č. 1948. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1926, svazek/ročník 7, s. 204-205.