NPD documents search: Váž. civ., 14 (1932), sv. 1

Čís. 2165.

Předmětem obžaloby jest určitý příběh (účast obžalovaného na určitém příběhu), který podle obžaloby přivodil trestný výsledek (§§ 262, 267 tr. ř.).
Nalézacímu soudu jest přihlížeti ku změnám (doplňkům) skutkového děje, které se vyskytly při hlavním přelíčení a totožnosti děje neporušují.
Dobou, do které trestná účast spadá, jest čin pachatelův určen jen ohledně vedlejší okolnosti, nikoliv však jako takový změněn. Na změnu doby činu při hlavním přelíčení na jevo vyšlou jest vzíti zřetel, aniž by obžalobce musel v tom směru obžalobu doplniti (pozměniti).
Ochrana republiky (zákon ze dne 19. března 1923, čís. 50 sb. z. a n.).
Přečin §u 11 čís. 2 zákona promlčuje v jednom roce (§ 532 tr. zák.).
(Rozh. ze dne 5. listopadu 1925, Zm I 600/25.)
Nejvyšší soud jako soud zrušovací vyhověl po ústním líčení zmateční stížnosti státního zastupitelství do rozsudku krajského soudu v Mostě ze dne 4. července 1925, jímž byla obžalovaná Barbora W-ová podle §u 259 čís. 3 tr. ř. sproštěna z obžaloby pro přečin podle §u 11 čís. 2 zákona na ochranu republiky, zrušil napadený rozsudek a uznal obžalovanou vinnou podle obžaloby.
Důvody:
Nalézací soud zjistil, že obžalovaná pronesla opětovně před dvěma a více lidmi závadné výroky o presidentu republiky a uznal, že výroky ty zakládají jak objektivně, tak i subjektivně skutkovou podstatu přečinu podle čís. 2 §u 11 zákona na ochranu republiky. Nicméně obžalovanou sprostí I z obžaloby z té příčiny, že čin je promlčen. Soud vyslovil, že není s to na základě výsledků průvodních přesně zjistiti, kdy závadné výroky byly proneseny. Nevzal za prokázáno, že byly proneseny na jaře 1924, totiž v době od března do května, jak bylo žalováno, ale připustil možnost, že se staly již v prosinci 1923. Ohledně této doby schází prý však návrh veřejného obžalobce; toto opomenutí má prý v zápětí, že trestnost výroku z prosince 1923 vzhledem k jednoroční promlčecí lhůtě, plynoucí z ustanovení §u 29 zákona na ochranu republiky a §u 532 tr. zák., zanikla. Zmateční stížnosti státního zastupitelství, napadající názor rozsudku jako právně mylný, nelze upříti oprávnění. Nepřichází sice v úvahu důvod zmatku čís. 9 c) §u 281 tr. ř., jehož dovolávati se lze jen tehdy, když rozsudek prohlašuje trestný čin nesprávně za předmět obžaloby veřejné nebo soukromé, ani důvod čís. 5 §u 281 tr. ř., jejž uplatňovati lze jen výhradně při vadách týkajících se skutečností, kdežto rozporům rázu právního nelze jím čeliti. Vyneslť nalézací soud sprošťující rozsudek z důvodu promlčení trestného činu, uznav tak, že jsou tu okolnosti, pro které skutek přestává býti trestným. Jde proto o důvod zmatečnosti čís. 9 b) §u 281 tr. ř., jejž zmateční stížnost také uplatňuje. Důvod ten je skutečně dán. Nalézací soud zneuznává podstatu obžaloby a jejího předmětu. Z ustanovení §§ů 262 a 267 tr. ř. plyne, že předmětem obžaloby jest určitý příběh, to jest účast obžalovaného na určitém příběhu, který podle náhledu obžaloby přivodil trestný výsledek. V projednávaném případě byly předmětem obžaloby závadné výroky, pronesené obžalovanou v Ch. opětovně před dvěma, pokud se týče před více osobami. Dobou, do které trestná činnost spadá, jest čin pachatelův určen blíže jen ohledně vedlejší okolnosti, nikoli však jako takový změněn. Nalézací soud je povinen, by zjistil, oceniv volně výsledky veškerého průvodního řízení, skutečný průběh události samostatně a zejména zcela neodvisle od údajů obžaloby a by dotyčnou událost, položiv za základ skutkový děj jím za prokázaný vzatý, prozkoumal ve všech jejích směrech a ve všech pro výsledek příčinných okolnostech a by pak rozsudkem odpověděl na otázku obžaloby, zda a pokud obžalovaný svou účastí na příběhu v obžalobě označeném dopustil se trestného činu, a kterého zákona dlužno naň použiti. Nalézacímu soudu jest přihlížeti ku změnám (doplňkům) skutkového děje, které se vyskytly při hlavním přelíčení a totožnosti děje neporušují. Se stanoviska toho je nezávažno, že skutkový děj, v obžalobě vylíčený, nekryje se snad v těch neb oněch směrech s dějem, nalézacím soudem po provedeném průvodním řízení zjištěným, poněvadž se tím ničeho nemění na události v obžalobu dané. Nezanikať totožnost trestného jednání přistoupením neb odpadnutím okolností, které se nedotýkají jádra trestného jednání. Veřejný obžalobce nebyl proto povinen, by obžalobu co do doby pronesení závadných výroků doplnil neb pozměnil a bylo naopak povinností soudu, by ku případné změně ohledně doby spáchání trestného činu přihlížel, kdyžtě předpis §u 262 tr. ř. soudu výslovně ukládá, by vzal zřetel i na okolnosti teprve při hlavním přelíčení na jevo vyšlé.
Dlužno proto za to míti, že obžaloba tu byla i pro případ spáchání závadných výroků v prosinci 1923. Za tohoto právního stavu nemůže býti arci řeči o promlčení činu. Neboť hledě k ustanovení §u 29 zákona na ochranu republiky, je dána možnost pro přečin podle §u 11 čís. 2 zákona kromě hlavního trestu na svobodě uložiti vedlejší trest na penězích do 50000 Kč; činí proto se zřetelem na § 532 tr. zák. pro přečin, o nějž jde, promlčecí lhůta 1 rok. Proti Barboře W-ové jako obviněné bylo vydáno předvolání (§ 531 odstavec prvý tr. zák.) dne 31. října 1924, takže od pronesení závadných výroků, i kdyby k němu bylo došlo v prosinci 1923, neuplynula ještě ona lhůta promlčecí. Výrok, sprošťující obžalovanou z obžaloby, není proto ospravedlněn. I bylo rozsudek jako zmatečný zrušiti. Ježto však v rozsudku jsou zjištěny veškery směrodatné skutečnosti a ježto s hlediska zákona jest bezvadným názor nalézacího soudu, že stihané jednání obžalované zakládá skutkovou podstatu přečinu podle §u 11 čís. 2 zákona na ochranu republiky jak v objektivním, tak i subjektivním směru, bylo rozhodnouti ihned ve věcí samé (§ 288 čís. 3 tr. ř.) a uznati obžalovanou vinnou ve smyslu obžaloby.

Citace:

Notářský úředník. České právo. Časopis Spolku notářů československých. Praha: Spolek notářů československých, 1931, svazek/ročník 13, číslo/sešit 2, s. 23-23.