NPD documents search: České právo, 18 (1936)

Čís. 8288.

Pojišťovací smlouva.
»Ujetím se držby« míní se v § 65 poj. zák. ujetí faktické držby podle § 312 obč. zák.
Slova »do měsíce po tom, co o něm zvěděl« neznamenají, že nabyvatel nemovitosti zvěděl o celém obsahu a rozsahu pojištění, stačí, že zvěděl o pojištění.
(Rozh. ze dne 8. září 1928, Rv I 250/28.)
Žalobu pojišťovny proti nabyvateli velkostatku o zaplacení pojišťovací premie procesní soud prvé stolice zamítl, odvolací soud uznal podle žaloby. Důvody: Sporným je, zda vypověděl žalovaný jako nabyvatel, kupitel statku K. žalující pojišťovací společnosti v čas pojišťovací poměr podle § 65 (2) pojišť. ř. ze dne 23. prosince 1917, čís. 501 ř. zák. Tuto otázku jest zodpověděti záporně. Podle — Čís. 8288 —
§ 65 (2) poj. ř. byl žalovaný oprávněn k okamžité výpovědi, bez lhůty, ale jen do měsíce, co se ujal držby nemovitosti. Pakliže však nevěděl o pojištění koupeného statku, mohl vypověděti do měsíce, co zvěděl o pojištění, jinak jeho právo k výpovědi zaniklo. První soud zjistil, že Alois M., jednatel žalující společnosti, zpravil žalovaného buď 12. ledna 1926 nebo krátce potom, že jím koupený statek K. je pojištěn u žalující společnosti. Čas ten zjišťuje soud odvolací přesněji podle svědectví zetě žalovaného v ten rozum, že byl žalovaný vyrozuměn o pojištění statku K. u žalující společnosti před 16. lednem 1926. Nesporno jest, že žalovaný pojištění žalobkyni vypověděl dopisem ze dne 22. února 1926 a že žalobkyně dopis tento dostala 23. února 1926. Jde jen o to, zda dodržel tím měsíční výpovědní lhůtu § 65 (2) poj. ř. Žalobkyně to popírá a žalovaný namítá, že o celém obsahu a rozsahu pojištění, nikoli jen o pojišťovně, zvěděl teprve 1. února 1926, poněvadž toho dne ho došly pojistky, takže lhůtu výpovědní dodržel. Mínění to však odvolací soud nesdílí, jsa toho názoru, že slova § 65 (2) poj. ř. 501/1917 ř. z., § 65.2, neznamenají, že zvěděl o celém obsahu a rozsahu pojištění, nýbrž jen to, co zřetelně vyjadřují, že zvěděl o pojištění, neboť k tomu, by mohl zjistiti veškeré žádoucí podrobnosti, mu zákon právě poskytuje dostatečnou lhůtu měsíční. Tuto lhůtu, běžící tu nejpozději od 16. ledna 1926, žalovaný, dav výpověď teprve 22. února 1926, zmeškal a zbývá jednati o tom, zda dodržel měsíční lhůtu běžící ode dne, co se ujal držby nemovitosti. Kdy se tak skutečně stalo, první soud přesně nezjistil. Ze skutkových zjištění dospěl odvolací soud k závěru, že se žalovaný ujal držby po rozumu § 65 (2) poj. ř., faktické držby podle § 312 obč. zák. celého statku K. již 16. a 17. ledna 1926. Správně to vystihl i prodávající, zdůrazniv, že se »formální« a podrobné odevzdání zámku (ne statku, jak uvádí první soud), stalo až při jeho vystěhování 18. února 1926. Když tedy žalovaný jako kupující, dovoliv prodávajícímu, by po 15. lednu 1926 zámku užíval, a sám pak v zámku bydlel, projevil tím vůli i se zámkem jako s vlastním nakládati a vykonal tak i čin, který mu zjednal faktickou moc nad zámkem a ujal se proto podle § 312 obč. zák. držby celého statku i se zámkem s výslovným svolením prodávajícího vlastníka, skutečně již 16. a 17. ledna 1926. Pak ale zmeškal žalovaný i měsíční lhůtu, která běžela ode dne, co se ujal držby statku, jeho právo k výpovědi pojištění zaniklo a žalobní nárok jest odůvodněn podle § 65 (2) poj. ř. Svůj názor, že se převzetí stalo až 17. nebo 18. února 1926 »další vůlí stran«, první soud nijak neodůvodnil a žalovaný to vůbec ani netvrdil.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolání.
Důvody:
Po právní stránce posouzena byla sporná věc zcela správně. Podle § 65 (2) zákona ze dne 23. prosince 1917, čís. 501 ř. zák. o pojišťovací smlouvě jest při škodovém pojištění, byla-li zcizena pojištěná nemovitost, nabyvatel, na kterého podle § 64 (1) cit. zák. přešlá práva i závazky z pojišťovací smlouvy, oprávněn vypověděti pojišťovací poměr bez výpovědní lhůty, může to však učiniti jenom do měsíce od nabytí držby nemovitosti. Jenom nevěděl-li o pojištění, zaniká jeho výpovědní právo teprve uplynutím měsíce od nabytí této vědomosti. Ustanovení toto jest právem ve prospěchu zcizitelově, pokud se týče nabyvatelově relativně velícím (§ 72 cit. zák.) a v účinnosti jest již od 1. ledna 1918. Je tedy první právní otázkou této rozepře, kdy žalovaný nabyl držby pojištěných nemovitostí. Po této stránce zjistil odvolací soud řadu takových okolností, z části soudem prvé stolice sice jen vyšetřených, ale nezjištěných, k čemuž však byl podle § 488 c. ř. s. oprávněn, že jest schváliti jeho právní závěr, že žalovaný nabyl držby pojištěných nemovitostí podle § 312 obč. zák. již dne 16. a 17. ledna 1926. Pokouší-li se dovolatel zvrátiti správnost tohoto právního závěru tvrzením, že prodatel měl až do 18. února 1926 spoludržbu statku a zámku Κ., nedbá zjištění, že prodateli bylo další používání zámku až do 18. února 1926 žalovaným jen dovoleno a to bezplatně, nemohl tedy prodatel držby, které už se vzdal, jak bylo zjištěno, dne 16. a 17. ledna 1926 ve prospěch žalovaného, nabýti tímto spoluužíváním. Ostatně stačí dovolatele poukázati k správným, věci i zákonu vyhovujícím důvodům napadeného rozsudku. To platí i ve příčině druhé právní otázky této rozepře týkající se dovolatelovy vědomosti o pojištění. Spojuje-li zákon v § 66 (2) cit. zák. již s nabytou vědomostí tamže uvedené účinky jako výjimku z předchozího pravidla, nelze řečené ustanovení vykládati tak, že jednoměsíční lhůta má býti počítána od kvalifikované vědomosti toho způsobu, že má nabyvatel nemovitosti zvěděti celý obsah a rozsah pojištění, jakož i všechny jeho podrobnosti. To by ve skutečnosti bylo nezákonitým prodlužováním lhůty, tím neodůvodněnějším, poněvadž nabytí podrobné informace je již zpravidla možné odevzdáním pojistky zcizitelem nabyvateli, k němuž podle pravidel věrnosti a víry v obchodování musí dojíti při odevzdání samotné nemovitosti a všech na nemovitosti se vztahujících listin a dokladů.

Citace:

č. 8288. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství JUDr. V. Tomsa v Praze, 1929, svazek/ročník 10/2, s. 173-175.