Č. 6963.


Ochrana nájemníků: K výkladu § 4 zák. č. 48/1925 o ochraně nájemníků.
(Nález ze dne 13. prosince 1927 č. 26178.)
Prejudikatura: Boh. 5353/26, 6268/26 adm.
Věc: Jan M. a spol. v P. proti zemské správě politické v Praze o ochranu nájemníků.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: Podáním z 25. dubna 1925 žádala firma Bratří P. za potvrzení dle § 4 zák. o ochraně nájemníků č. 48/1925, že nutně potřebuje k účelům provozním k ubytování 6 svých zaměstnanců oněch bytů ve svých dělnických domech v Praze VIII., které dosud obývají st-lé. — — — —
Obch. komora v Praze zjistivši, že veškeří zaměstnanci, pro které firma se bytů domáhá, bydlí v podnájmu, 2 z nich odloučeně od rodin, poukázala k tomu, že tkalcovna, prádelna a barvírna firmy jsou velmi dobře zaměstnány, trpí však nedostatkem školených dělníků. — — — Živn. inspektorát podal vyjádření, že místní textilní závody trpí vesměs nedostatkem zapracovaného textilního dělnictva, takže jsou nuceny přijímati dělnictvo ze severočeských krajů textilních a to buď jen mistry neb i celé rodiny. Tito dělníci mohou v Praze při poměrně nízkých mzdách existovati pouze, mají-li k disposici tovární byty buď zdarma neb za velmi nízký poplatek. Firma, která v letech 1880—1890 zřídila dělnické domy, potřebuje pro zvláštní druh výroby (jemné látky) zapracované dělníky. Potřebuje tedy firma nutně k účelům provozním byty požadované.
Magistrát hl. města Prahy provedl šetření. Znalec v oboru průmyslu textilního podal posudek, v němž odůvodnil, že žadatelka k účelům provozním nutně požadovaných šesti bytů pro své kvalifikované, důležitou práci konající a již po léta v podniku pracující síly potřebuje. — — —
Výměrem z 28. května 1926 odepřel magistrát hl m. Prahy vydati firmě Bratří P. žádané potvrzení dle § 4 zák. č. 48/25, protože za nutnou potřebu majetníka podniku ve smyslu § 1 odst. 2 č. 11 zák. č. 48/25 jest považovati potřebu takovou, jejíž nesplnění neb neukojení má za následek buď ohrožení neb podstatné ztížení provozu podniku, taková potřeba však v tomto případu nemohla býti ani zjištěna ani nebyla žadatelkou prokázána.
Nař. rozhodnutím vyhověla zsp v Praze odvolání firmy bratří P., ježto konaným šetřením a hlavně znaleckým posudkem živn. inspektorátu bylo zjištěno, že jsou zde zákonné předpoklady pro vydání žádaného potvrzení.
O stížnosti uvážil nss toto:
Nss zabýval se opětně v různých nálezech výkladem § 4 zák. o ochraně nájemníků č. 48/25 a dospěl k výkladu, jejž shrnouti lze v tyto věty: Zákon sám zamýšlí svým ustanovením § 1 odst. 2 č. 11 umožniti, aby majitel podniku továrního uspokojil objektivní potřebu svého podniku z důvodů provozních, aby totiž v bytech při podniku zřízených mohl ubytovati zaměstnance ve svém podniku zaměstnané, aby ubytováním toho kterého zaměstnance buď zajištěn byl další nerušený a prospěšný provoz podniku nebo aby zachován byl podnik vůbec v provozu. Z těch hledisk má i úřad, vydávaje potvrzení dle § 4, vycházeti, při čemž však předmětem jeho rozhodování není otázka, zda jde o byty, zřízené při podniku k ubytování zaměstnanců, jak nss vyslovil na př. v nál. Boh. 5353/26 adm.
Trvaje na názorech těch, neshledal nss důvodnými ony výtky stížnosti, jimiž dovozuje, že podnik firmy bratří P. mohl a může existovati na dále i bez oněch bytů, o které jde, a jimiž vytýká, že firma během řízení měnila jména zaměstnanců, pro které byty ony prý potřebuje. Neboť nejen existence podniku, nýbrž i úspěšnost provozu, prosperita podniku, má býti chráněna a musí býti dána jen objektivní potřeba, takže — jak vysloveno v nál. Boh. 6268/26 adm. — osoba zaměstnance ustupuje do pozadí. Nss neshledal důvodnou ani výtku, že nebylo vyšetřeno a vysloveno, zda jde o byty zřízené při podniku k ubytování zaměstnanců, setrvav na názoru vysloveném v cit. již nál. Boh. 5353/26 adm.
O dalších námitkách bylo uváženo toto: Bezdůvodné jsou námitky stížnosti, že nebyly vyšetřeny všeobecné bytové poměry v domech firmy Bratří P. a potřebují-li zaměstnanci firmy byty samostatné a to právě vypovídané.
Úřady vykonaly podrobné šetření za účasti stran a správnost tvrzení st-lů, že v domech firmy jsou i jiné byty k disposici, šetřením tím potvrzena nebyla. Na subj. potřebu zaměstnance stran rozsahu bytu neklade pak zákon ani v § 1 odst. 2 č. 11 ani v § 4 důraz; stačí obj. potřeba podniku. Snad dalo by se z § 8 zák. č. 225/22, jenž jedná o rozsahu bytů, dovozovati, že pro zaměstnance nemůže majitel podniku domáhati se bytů rozsáhlejších než v onom předpisu zákona uvedeno, avšak v tom směru stížnost vůbec netvrdí, že jednotlivé byty jsou větší, než by býti měly.
Pokud stížnost dovozuje, že není dána nutná potřeba bytů, tu bylo se vzhledem k tomu, co již svrchu řečeno, zabývati jen otázkou, zda úřad měl dostatečný podklad pro svůj závěr, že nedostatek bytů pro zaměstnance, jejž firma chtěla výpovědí st-lů odstraniti a k tomu cíli onoho potvrzení se domáhala, byl pro st-lku takového rázu, aby právem bylo vysloveno, že je tu nutná potřeba bytů těch pro prospěšný provoz jejího podniku. — — —
Citace:
č. 11506. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1933, svazek/ročník 14/1, s. 333-334.