Čís. 5522.

Exekučním řízením ve smyslu druhého odstavce §u 223 c. ř. s. není sporné řízení o žalobách exekučním řádem upravených. Ohledně nich platí předpis §u 225 odstavec prvý c. ř. s.
(Rozh. ze dne 9. prosince 1925, R I 1016/25.)
Rozsudek prvého soudu, zamítající žalobu podle §u 35 ex. ř., byl žalobci doručen dne 25. července 1925. Odvolací soud odmítl odvolání, podané dne 17. srpna 1925, jako opožděné, maje za to, že jde o věc feriální ve smyslu §u 223, druhý odstavec, c. ř. s. Nejvyšší soud zrušil usnesení odvolacího soudu a uložil mu, by pomina odmítací důvod napadeného usnesení, znovu jednal po zákonu o odvolání.
Důvody:
Rozsudek prvé stolice doručen byl žalující straně dne 25. července 1925, odvolání podáno bylo dne 17. srpna 1925. Je sice správno, že podle §u 223 druhý odstavec c. ř. s. soudní prázdniny nepůsobí na exekuční řízení, čítajíc k němu i jednání o rozvrhu nejvyššího podání, zákon však, mluvě o exekučním řízení, má na mysli pouze toto, nikoli sporné řízení, byť i toto se týkalo žalob, exekučním řádem upravených. Předpisy §§ 42 čís. 5 a 44 ex. ř. poskytnuta jest účastníkům dostatečná ochrana proti možným škodám z pokračování v exekuci a, kde by tato ochrana nepostačila, dána jest straně předpisem §u 224 poslední odstavec c. ř. s. ještě další ochrana. Poněvadž věc, o kterou jde, není prázdninovou, platí o ní předpis §u 225 prvý odstavec c. ř. s., podle kterého, připadá-li počátek lhůty do soudních prázdnin, prodlužuje se lhůta o celou dobu nebo část soudních prázdnin, která ještě zbývá při počátku lhůty.

Citace:

Čís. 5522. Váž. civ., 7 (1925), sv. 2. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1926, svazek/ročník 7/2, s. 750-751.