Čís. 4101.

Prohlásili-li si spoluvlastníci navzájem, že nebudou uplatňovati soukromoprávní nároky na svůj podíl jako spoluvlastníci, omezili své právo jedině ve vzájemném svém poměru, nikoliv však v poměru k nesúčastněným třetím osobám. Tím, že zápověd’ zcizení, zatížení a zastavení byla knihovně poznamenána, nestalo se právo toho kterého spoluvlastníka ještě právem věcným, nedostupným exekuci.
(Rozh. ze dne 26. srpna 1924, R II 276/24.)
Soud prvé stolice povolil bance Z. exekuci vnuceným zřízením zástavního práva knihovním jeho vkladem na podílu dlužníka k jedné šestině nemovitosti č. p. 192 v N. Rekursní soud zamítl exekuční návrh. Důvody: V základě prohlášení ze dne 10. března 1921 jest v pozemkové knize poznamenána zápověď zcizení, zatížení a zastavení pro každého spoluvlastníka, dále opatření, že zcizení, zatížení nebo zastavení jakož i propachtování nemovitosti může se státi jen jednomyslně všemi vlastníky. Z obsahu prohlášení, jež tvoří součástku pozemkové knihy (§ 5 kn. z.), jest patrno, že žádný ze spoluvlastníků nemůže ani mezi živými ani na případ smrti svým podílem nakládati neobmezeně, poněvadž jeho podíl v každém případě má připadnouti opět novému soudruhovi, jejž zvolí ostatních pět spoluvlastníků, tak aby dům č. p. 192 v N. zůstával až do odvolání vlastnictvím šesti představitelů mezinárodní socialistické strany v N. Prodej, zatížení nebo zastavení reality nebo jednotlivých podílů může se státi jen jednomyslně všemi podílníky, takže majetkové výhody z toho nemohou se dostati jednotlivci z nich. Z toho jest viděti, že povinný jest jen formálně vlastníkem 1/6 podílu, poněvadž jeho spoluvlastnictví jest obmezeno na způsob § 357 (§ 613) obč. zák.; spoluvlastník jest jen poživatelem s právy §u 509 obč. zák. Společná správa jest upravena sice na způsob § 833 obč. zák., avšak právo jednotlivého společníka naprosto se nerovná právu společníka dle §u 829 obč. zák. (§ 361). Nelze proto vydobýti zástavního práva ani smluvního ani exekučního na podíl jednotlivce, poněvadž by tím byla zasažena podstata věci a §u 364 písm. c) obč. zák. tu není.
Nejvyšší soud obnovil usnesení prvého soudu s dodatkem, že vklad exekučního práva zástavního povoluje se bez ohledu na zákaz zcizení, zavazení a zastavení, poznamenaný na listu В pod 21. březnem 1921.
Důvody:
Z knihy pozemkové je patrno, že povinný byl podle kupní smlouvy ze dne 16. dubna 1919 a úředního vysvědčení ze dne 22. srpna 1919 v knihovní vložce zapsán jako vlastník šestiny domu č. 192 v N. Prohlášením ze dne 19. března 1921, podepsaným jím i ostatními spoluvlastníky vzdal se povinný jako spoluvlastník práva, uplatňovati sou- kromoprávní výhody na svůj podíl, jakož i práva nakládati s podílem mezi živými nebo na případ smrti, by dům zůstal vlastnictvím šesti představitelů politické strany, tam jmenované, bez omezení na určité osoby. Prohlášením tím, jež je smlouvou mezi spoluvlastníky a pouze je vížící, omezil povinný své vlastnické právo jedině v poměru k ostatním spoluvlastníkům, kteří, učinivše podobné prohlášení, přijali souhlasný projev povinného. Může tudíž míti prohlášení to účinek jen vůči spoluvlastníkům, nikoli však vůči třetím osobám. Nemohou proto prohlášením tím, jímž nebylo založeno věcné právo podle §u 9 knih. zák., působící i proti neúčastněným třetím osobám, vázáni býti věřitelé některého ze spoluvlastníků s tím účinkem, by nemohli žádati uspokojení svých pohledávek exekucí na spoluvlastnický podíl nemovitosti, připsaný povinnému. Na tomto stavu věcí nemění ničeho ani knihovní poznámka zákazu zcizení a zavazení, ani, že prohlášení uloženo ve sbírku listin, ježto ani tím nestalo se obligační právo, založené prohlášením, věcným právem podle §u 9 knih. zák., aniž může poznámka ta míti účinek §u 20 a) knih. zák., ježto účinek ten nemohl býti založen prostým prohlášením spoluvlastníků, kteří si navzájem mohli poskytnouti obligační práva, nemohli však tím bez dalších náležitostí omeziti účinky svého vlastnického práva vůči třetím osobám, na smlouvě neúčastněným (§ 364 c) obč. zák.). Není proto překážky, by nebyl povolen vymáhající věřitelce pro pohledávku proti povinnému podle §§ 87 a 88 ex. ř. vnucený vklad zástavního práva bez ohledu na zákaz zcizení a zavazení, knihovně poznamenaný.

Citace:

č. 4101. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 6/2, s. 167-168.