Čís. 1877.
Výlučná příslušnost podle § 49 2. čís. 8 j. n. platí pouze pro žalobu, domáhající se pro vadnost dobytčete zrušení smlouvy nebo přiměřeného snížení úplaty, nikoli pro žalobu o zaplacení trhové ceny, proti níž žalovaný namítá vadnost dobytčete.
(Rozh. ze dne 3. října 1922, R I 1129/22.)
Proti žalobě o zaplacení kupní ceny 10000 K za koně namítl žalovaný, že kůň trpí takovými vadami, jež ho dle předpisů o správě opravňují žádati za snížení kupní ceny. Dovolaný sborový soud rozhodl o žalobě věcně. Odvolací soud zrušil napadený rozsudek i řízení mu předcházející a odmítl žalobu. Důvody: Proti žalobnímu nároku namítal žalovaný, že kůň trpí takovými vadami, že má dle ustanovení obč. zákoníka o správě právo, by požadoval přiměřené snížení zažalované trhové ceny. Při ústním jednání a v průvodním řízení byla proto probrána otázka, zda trpí kůň tvrzenými vadami, a procesní soud zabýval se také v rozsudku otázkou, zda žalovaný má nárok ze správy, zda žalobce uznal některé vady a zda pozastavení stalo se včas. Jde tedy o rozepři pro vady dobytka, pro kterou dle § 49 čís. 8 j. n. jest výlučně příslušným okresní soud a pro kterou příslušnost dovolaného soudu nemohla býti založena ani tím, že žalovaný jednal ústně ve věci samé, aniž by byl včas vznesl námitku nepříslušnosti dovolaného soudu (§ 104 j. n.). Procesní soud měl tedy žalobu dle § 43 j. n. sám od sebe odmítnouti. Ježto však nicméně jednal o sporné věci, jest řízení a v něm vynesené rozhodnutí zmatečné, (§ 477 čís. 3 c. ř. s.) a bylo je tedy, jakož i předcházející řízení dle § 471 čís. 7, 473 c. ř. s. v neveřejném zasedání zrušiti a žalobu odmítnouti.
Nejvyšší soud zrušil napadené usnesení a uložil odvolacímu soudu, by nehledě k uvedenému důvodu zrušovacímu, o odvolání znovu rozhodl. Důvody:
Odvolací soud zrušil rozsudek prvé stolice a řízení mu předcházející
jako zmatečné a odmítl žalobu, ježto prý jde o rozepři pro vady dobytka,
pro kterou dle § 49 čís. 8 j. n. jest výlučně příslušným okresní soud a pro
kterou příslušnost dovolaného sborového soudu nemohla býti založena
ani tím, že žalovaný jednal ústně ve věci samé, aniž by byl včas vznesl
námitku stížnosti dovolaného soudu (§ 104 j. n.). S názorem tímto nelze
souhlasiti. Podle § 49, čís. 8. j. n. jest pro rozepře pro vady dobytka arci příslušným okresní soud. V tomto případě nejedná se však o rozepři pro
vadu dobytka, nýbrž o žalobu na zaplacení kupní ceny za koně, kterého
žalobce žalovanému prodal. Za rozepře pro vady dobytka po rozumu
§ 49 čís. 8 j. n. pokládati jest jen takové, v nichž domáhá se žalobce
pro vadu dodaného mu dobytčete zrušení smlouvy nebo přiměřené snížení úplaty. Rozhodným jest tedy, čeho se žalobce domáhá v žalobě.
O takové rozepři nelze však mluviti, zažaluje-li žalobce, jako zde, kupní
cenu za prodané dobytče a namítá-li žalovaný vady dobytčete. V takovémto případě řídí se příslušnost podle všeobecných zásad, tedy především podle ceny předmětu sporu, a soud zkoumá dle druhého odstavce
§ 41 j. n. příslušnost podle údajů žalobcových, pokud ovšem soudu není
známo, že ty jsou nesprávné. V tomto případě činí cena předmětu 10000 K
a jest tedy k projednání rozepře podle §§ 49, čís. 1, 50 odstavec prvý j. n. a čl. 2 čís. 2 zákona ze dne 1. dubna 1921, čís. 161 sb. z. a n. příslušným sborový soud prvé stolice. Že pak žalovaný ve sporu namítal,
že kůň trpí takovými vadami, že má žalovaný dle ustanovení všeobecného zákoníka občanského o správě právo, aby požadoval přiměřené
snížení zažalované trhové ceny, nemůže míti na příslušnost soudu vlivu,
neboť námitkou tou nemění se ničeho na povaze sporu, který jest a zůstává sporem na zaplacení trhové ceny za prodaného koně. Viz také
Neumannův komentář 1. díl k § 49 čís. 8 j. n. Rekurs zcela případně
uvádí, že žalobce při podání žaloby nemohl přece věděti, co bude žalovaný proti žalobě namítati, a že by byl musil okresní soud žalobu na
zaplacení 10000 K pro věcnou nepříslušnost odmítnouti, ježto vada dobytka nebyla předmětem sporu.