NPD documents search: Boh. adm., 6 (1924), sv. 2

Č. 4088.

Četnictvo. — Legionáři: I. Kterak jest stanoviti služební pořadí čsl. četnického důstojníka, který za Rakouska byl kadetaspiran- tem, pak četnickým místostrážmistrem a za války sloužil v ruských legiích? — II. Platí dosud organisační předpis pro četnictvo z 3. III. 1895?
Nález ze dne 6. listopadu 1924 č. 17254.)
Věc: Emanuel V. v H. (adv. Dr. Viktor Svoboda z Prahy) proti ministerstvu vnitra stran hodnostního pořadí.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: St-l sloužil v roce 1909/10 jako jednoroční dobrovolník v býv. rak. vojsku a dosáhl hodnosti šikovatele — záložního kadetaspiranta. Zřeknuv se této vojenské hodnosti a byv vymazán z evidence kadetaspirantů, byl dne 19. března 1912 přijat k býv. rak četnictvu jako četník na zkoušku. Po ukončení jednoroční zkušební doby stal se dne 19. března 1913 definitivním a byl jmenován titulárním četnickým strážmistrem, kterážto hodnost byla v červnu 1914 přeměněna v hodnost místostrážmistra. Za války nastoupil službu dne 28. září 1914, upadl dne 2. listopadu 1914 do ruského zajetí a dne 16. února 1916 se přihlásil do čsl. zahraničního vojska (ruské legie). Po návratu do vlasti resp. po propuštění z čsl. zahr. vojska byl dne 13. ledna 1919 presentován u čsl. četnictva ve stavu mužstva jako četnický místostrážmistr, dne 1. března 1919 jmenován strážmistrem a dne 1. prosince 1919 vrchním strážmistrem. Služební doba ztrávená v čsl. legiích od 16. února 1916 do 31. ledna 1919 byla mu dle záznamu v kmenovém listu započtena od 1. února 1916 do 31. ledna 1919 trojnásobně, t. j. devíti roky. Dnem 1. července 1920 byl st-l jmenován poručíkem a dnem 1. března 1922 nadporučíkem ve sboru četnických důstojníků správních. Za účelem definitivní úpravy hodnostního pořadí příslušníků četnického důstojnického sboru ke dni 31. prosince 1921 byly vydány výnosem min. vnitra ze 17. prosince 1921 č. 49874/13, uveřejněným ve Věstníku četnictva č. 20 ex 1921, zásady pro stanovení hodnostního pořadí četnickým důstojníkům. Vyzván, aby předložil výkaz o své služební době k účelu stanovení hodnostního pořadí, žádal st-l podáním z 5. února 1922, aby mu bylo určeno pořadí výhodnější podle odst. B — 1 —a) těchto zásad, totiž jako důstojníkům od vojska převzatým, jímž se vzhledem k ustanovení § 7 č. 3 zák. z 19. března 1920 č. 186 Sb. započítává dle těchto zásad trojnásobná služba v legiích ztrávená do pořadí, — a nikoli dle odst. B — 1 — b), totiž jako důstojníkům povýšeným z řad četnického mužstva, jimž se služba v legiích ztrávená započítává do pořadí jen částečně, což prý odporuje zák. o legionářích z 24. července 1919 č. 462 Sb.
Schematismem četnických důstojníků bylo na to st-li určeno pořadí v hodnosti nadporučíka dnem 4. listopadu 1917 a vyhrazeno mu pořadí ve skupině kapitánů dnem 4. listopadu 1921, nař. rozhodnutím pak, vydaným zároveň se schematismem se stejným datem 23. března 1923 i číslem, bylo vysloveno, že st-lově prosbě o výhodnější úpravu hodnostního pořadí nebylo vyhověno z důvodů zásadních.
Tím bylo otázce st-lem na spor vznesené rozhodnuto, že st-li přísluší pořadí podle odst. B — 1 — b) zásad, týkajících se důstojníků povýšených z řad četnického mužstva. Stížnost vytýká nař. rozhodnutí nezákonnost z důvodu, že shora cit. zásady, podle kterých bylo st-lovo pořadí určeno, totiž jejich odst. B — 1 — b), porušují zákon č. 462/1919, pokud nezapočítávají legionářům do hodnostního pořadí ztrojnásobněná léta legionářská. Výnosem oním započítávají se totiž legionářská léta trojnásobně jen těm, kdož byli důstojníky ať vojska, ať četnictva před svým převzetím k čsl. četnictvu, neboť jim se započítávají všechna léta započítatelná do platových stupnic podle zák. č. 186/1920, ve kterém jsou legionářská léta již ztrojnásobněna, kdežto těm, kdož byli na důstojníky povýšeni teprve u četnictva z řad četnického mužstva, se započítávají legionářská léta dle těchto zásad jen z části, tak že st-li, jenž má 3 roky služby ztrávené v legiích, nebylo do pořadí započteno z tohoto důvodu 9 roků, nýbrž dle jeho výpočtu jen 3 roky a 3 měsíce.
Stížnost tuto neuznal nss důvodnou.
Zákon o propůjčování míst legionářům, z 24. července 1919 č. 462 Sb. stanoví v § 1 odst. 2, že služba ztrávená v čsl. legiích počítá se všem legionářům trojnásobně do služby i výslužby. VI. nař. ze 4. března 1920 č. 151 Sb., vydané k provedení tohoto zák., provedlo tuto povšechnou zásadu ohledně stanovení služebního pořadí v čl. 1., v ten smysl, že služba ztrávená v čsl. legiích počítá se všem legionářům bez rozdílu, ku které kategorii státních zaměstnanců náležejí, trojnásobně do služební doby dle § 37 služ. pragmatiky, rozhodné pro určení služ. pořadí v příslušné hodn. třídě, jmenováním nabyté, v čl. 3 sub. lit. a) pak stanovilo:
Pro ty legionáře, kteří byli již před svým vstupem do legií ve státní službě nebo kteří do dne vyhlášení zák. byli do ní přijati, vstupují v platnost výhody podle tohoto zák. co do doby 31. srpna 1919 v legiích ztrávené, dnem vyhlášení tohoto zák., t. j. dnem 7. srpna 1919.
Ježto st-l byl, jak shora uvedeno, již před svým vstupem do legií četnickým místostrážmistrem a dne 1. března 1919, tedy přede dnem 7. srpna 1919, byl jmenován četnickým strážmistrem, legionářská doba pak se mu čítá až do 31. ledna 1919, vztahuje se ustanovení čl. 3 lit. a) cit. nař. také na něj (arg. čl. 4 cit. nař., dle něhož jest ohledně zamésti nanců v jiných veřejných službách postupovati obdobně podle zásad uvedených v čl. 1 až 3 — mimo to pak § 15 zák. z 19. března 1920 č. 186 sb. z. a n).
Podle toho měl st-l nárok, aby mu byla trojnásobná služba legionářská započtena ve všech přípustných směrech v jeho hodnosti četnického strážmistra (v kategorii mužstva).
Že by se tak nebylo stalo, stížnost ani netvrdí, z kmenového listu st-lova pak jde, že mu doba ta byla trojnásobně započtena.
Tím byla výhoda poskytnutá st-li zákonem legionářským vyčerpána a pro stanovení jeho hodnostního pořadí v kategorii důstojnictva, do níž přišel jmenováním pozdějším (dne 1. července 1920 resp. dne 1. března 1922), mohly přijíti v úvahu již jen všeobecné předpisy pro stanovení hodnostního pořadí četnickým důstojníkům a nikoli předpisy zák. č. 462/1919.
Z toho jde, že nař. rozhodnutí nemohlo tento zákon porušiti.
Potom však nemůže stížnost, o kterou jde, býti podnětem k tomu, aby nss všeobecně zkoumal, mohou-li snad v jiném konkrétním případě v úvodu cit. zásady pro stanovení hodnostního pořadí četnickým důstojníkům přijíti v rozpor s ustanovením zák. č. 462/1919.
Mimo to namítal st-lův zástupce při veřejném líčení, že mělo býti na st-le použito předpisu B — 1 — a) řečených zásad, platících ohledně důstojníků od vojska převzatých, poněvadž st-l byl u vojska kadetaspirantem a že předpisy B — 1 — b) zásad těch, na něho použité odporují nejen cit. zák. č. 462/1919, nýbrž i organisačním předpisům pro četnictvo z 3. března. 1895, majícím moc zákona, a to jejich § 25, jenž stanoví, že předpisy pro povyšování v četnictvu mají býti stejné s těmito předpisy pro vojsko.
Tyto námitky nemohl nss již prot uznati za důvodné, že se st-l, jak bylo již shora uvedeno své hodnosti kadetaspiranta v r. 1912 zřekl, když nastoupil službu jako četník na zkoušku a byl proto z evidence kadetaspirantů vymazán, a že § 25 dřívějších organisačních předpisů pro četnictvo pozbyl platnosti tím, že zák. ze 14. dubna 1920 č. 299 Sb. pověřil v § 3 min. vnitra provedením podrobné organisace četnictva, aniž zmocnění to v podobném smyslu obmezil, takže bylo min. vnitra oprávněno vydati v tomto směru samostatné předpisy nové beze zřetele na dotyčné předpisy vojenské.
Že by snad nař. rozhodnutí odporovalo zmíněným zásadám pro určení pořadí, stížnost ani netvrdí, i bylo ji zamítnouti jako bezdůvodnou.

Citace:

č. 4088. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické nakladatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 6/2, s. 744-747.