NPD documents search: Váž. civ., 14 (1932), sv. 1

Čís. 2058.

Zločin veřejného násilí ve smyslu §u 87 tr. zák.
Zjištění, že pachatel předsevzal ze zlomyslnosti jednání, z něhož mohlo vzejíti nebezpečenství pro život atd., zahrnuje v sobě též zjištění skutečného způsobení nebezpečenství §u 85 b) tr. zák.
§ 87 tr. zák. nečiní rozdílu mezi nebezpečenstvím blízkým a vzdáleným.
V subjektivním směru se vyhledává, by pachatel, věda, že z určitého činu může vzniknouti některé z nebezpečenství §u 85 b) tr. zák., přece úmyslně takový čin předsevzal.
(Rozh. ze dne 26. srpna 1925, Zm I 288/25.)
Nejvyšší soud jako soud zrušovací zavrhl po ústním líčení zmateční stížnost obžalovaného do rozsudku zemského trestního soudu v Praze ze dne 3. března 1925, jímž byl stěžovatel uznán vinným zločinem veřejného násilí podle §u 87 tr. zák., mimo jiné z těchto
důvodů:
Zmateční stížnost vytýká, že ve výroku rozsudku schází zjištění podstatného znaku skutkové podstaty zločinu podle §u 87 tr. zák., totiž znaku způsobení některého z nebezpečenství §u 85 b) tr. zák. Tuto vadu rozsudku, jež by mohla zakládati zmatečnost podle §u 260 tr. ř., bylo by lze uplatňovati důvodem zmatečnosti podle §u 281 č. 3 tr. ř. Tohoto formálního důvodu zmatečnosti však stížnost neuplatňuje a z úřední povinnosti nelze k němu přihlížeti. Výtku, že není ani ve vlastním výroku rozsudku ani v rozhodovacích důvodech zjištěn onen podstatný znak objektivní skutkové podstaty zločinu, lze zkoumati toliko s hlediska důvodu zmatečnosti podle §u 281 čís. 9 a) tr. ř., jehož se zmateční stížnost v tomto směru dovolává. Napadený rozsudek zjišťuje, jak stížnost sama připouští, ve výroku a v rozhodovacích důvodech, že obžalovaný předsevzal ze zlomyslnosti jednání, z něhož mohlo vzejíti nebezpečí života, zdraví a tělesné bezpečnosti lidem a ve větší míře pro cizí majetek. Toto zjištění zahrnuje v sobě též zjištění skutečného způsobení nebezpečenství §u 85 b) tr. zák., neboť, kdo předsevzal jednání, z něhož mohlo vzejíti, nebo jak rozhodovací důvody uvádějí, z něhož snadno mohlo vzejíti nebezpečenství pro právní statky, v úvahu zde přicházející, způsobil již, jak plyne z povahy věci, do jisté míry konkrétní nebezpečenství pro tyto statky. Skutečnost, že v takovém případě běží jen o způsobení vzdálenějšího nebezpečenství, jest bezvýznamnou, ježto § 87 tr. zák. nečiní rozdílu mezi nebezpečenstvím blízkým a vzdáleným. Výtku dlužno tudíž označiti jako neodůvodněnou. Posléze namítá zmateční stížnost, že by musilo býti alespoň zjištěno vědomí pachatele, že svou činností způsobuje některé z nebezpečenství §u 85 b) tr. zák., t. j. že zlo to bylo jím přímo rozváženo a míněno, že však tento zlý úmysl nebyl obžalovanému dokázán. Tuto námitku dlužno zkoumati nejen s hlediska důvodu zmatečnosti podle §u 281 čís. 9 a) tr. ř., o nějž se stížnost v tomto směru opírá, nýbrž vzhledem k výtce, že zlý úmysl není dokázán, též s hlediska důvodu zmatečnosti podle §u 281 čís. 5 tr. ř. Z doslovu §u 87 tr. zák. plyne naprosto určitě, že slova, »ze zlomyslnosti« (tedy úmysl pachatelův) vztahují se na zločinný skutek, nikoli na přivodění nebezpečí (viz rozh. sb. n. s. č. 939) a proto po subjektivní stránce vyhledává se ke skutkové podstatě zločinu podle §u 87 tr. zák., by pachatel, věda, že z určitého činu může vzniknouti některé z nebezpečenství §u 85 b) tr. zák., přece úmyslně takový čin předsevzal. Tyto subjektivní momenty jsou v napadeném rozsudku a jeho důvodech zjištěny a odůvodněny, neboť rozsudek, v jehož výroku jest uvedeno, že obžalovaný jednal ze zlomyslnosti, uvádí v rozhodovacích důvodech, že obžalovaný byl si vědom, že z jeho jednání může vzniknouti nebezpečenství pro život, zdraví a tělesnou bezpečnost lidem a ve větší míře pro cizí majetek, ježto, jak doznal, šel s demonstranty od Prašné brány a věděl tudíž dobře, co se stalo na Václavském náměstí, že tam bylo stříleno a že byly vytloukány skříně, a dodává, že obžalovaný pronesl výroky mu za vinu kladené ze zlomyslnosti, aby lid poštval. Zmateční stížnosti nelze tudíž ani v těchto směrech přiznati oprávnění.

Citace:

č. 2178. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1926, svazek/ročník 7, s. 673-675.