NPD documents search: Váž. civ., 10 (1928), sv. 2

Čís. 8268.

Věděl-li majitel směnky, že směnka sloužila ku krytí úvěru a že přijatel zaplatil úvěr za držitele směnky, a přes to směnku na sebe převedl, by jí dále použil, jednal obmyslně a lze i proti němu vznésti s úspěchem námitku placení.
(Rozh. ze dne 31. srpna 1928, Rv II 495/28.)
K námitkám žalovaného procesní soud prvé stolice směnečný platební příkaz zrušil. Odvolací soud napadený rozsudek potvrdil. Důvody: Soud odvolací má zjištěno, že žalující strana ze směnky samé věděla, že směnka sloužila ke krytí úvěru a že akceptant směnky úvěr za vydatele držiteli směnky zaplatil, neboť to bylo na směnce červeným inkoustem napsáno a to peněžním ústavem, záložnou v K. Od Dr. N-a věděla banka, že směnka došla beze škrtu a že K. sám poznámku dodatečně škrtl. Žalující strana tedy nebyla bezelstnou držitelkou směnky. Tím jest prokázáno, že sporná směnka byla zaplacena a že žalující strana o tom věděla.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolání. Důvody:
Odvolací soud správně dovodil, že žalobkyně mohla již z poznámky na směnce, připojené záložnou v Κ., seznati, že směnka pozbyla svého účelu a že jí K. nebyl oprávněn dále použíti. V tom směru stačí poukázati ke správným důvodům napadeného rozsudku. Poukaz dovolatelů k pojednání o právech indosatáře v učebnici Grünhutově nepřiléhá, neboť nejde o tuto otázku, nýbrž o námitku obmyslnosti (exceptio doli). Bylo-li prokázáno, že žalobkyně věděla, že směnka sloužila ke krytí úvěru a že akceptant za držitele směnky zaplatil úvěr, a přes to směnku na se převedla, by jí dále použila, jednala obmyslně a možno i proti ní s úspěchem vznésti námitku placení, která by jinak příslušela směnečným dlužníkům jen proti bezprostřednímu jich předchůdci. Že žalující banka nebyla při nabytí směnky bezelstnou, vyplývá ostatně také ze zjištění soudu prvé stolice, které odvoláním nebylo napadeno a v odvolacím řízení nedoznalo změny, dle něhož K-ovi při eskomptu směnky nevyplatila valutu, čekajíc, až jak to dopadne u soudu.

Citace:

č. 8268. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství JUDr. V. Tomsa v Praze, 1929, svazek/ročník 10/2, s. 131-132.