NPD documents search: Váž. civ., 20 (1938)

Čís. 17093.

Podvedený nemůže se na tom, kdo věda, že byly peníze podvodně vylákány, jich pro sebe použil, aniž by byl zároveň spoluviníkem (§ 5 tr. z.), domáhati náhrady škody z důvodu spoluúčasti na trestném činu (§§ 1301, 1302 obč. zák.), nýbrž mohl by jej žalovati po případě pro bezdůvodné obohacení, nebo z důvodu podle § 1041 obč. zák.
(Rozh. ze dne 4. listopadu 1938, Rv II 1041/37.)
Soud prvé solice odsoudil žalovanou Marketu Š. rozsudkem pro zmeškání k zaplacení 6524 Kč s přísl. rukou společnou a nedílnou se spolužalovanými Rudolfem Š. a Josefem R. Odvolací soud zamítl žalobu. Důvody: Podle obsahu žaloby a celé její stylisace se žalobkyně na žalovaných domáhá náhrady škody z trestného činu, totiž z podvodu žalovaného Rudolfa Š., o němž žalobkyně tvrdí, že na ní vylákal podvodným způsobem zažalovanou částku. O žalované uvádí se pak v žalobě, že o činu svého manžela věděla a že z něho měla užitek. To však proti ní nestačí k odůvodnění žalobního nároku, neboť trestní zákon nezná podílnictví na podvodu, takže i kdyby byla žalovaná věděla o podvodném jednání svého manžela a měla z něho užitek, nebyla by se tím ještě dopustila trestného činu. Pro toto její jednání mohla by se žalobkyně na ní domáhati snad nároku z bezdůvodného obohacení, nikoli však náhrady škody z trestného činu. Pokud žalobkyně dále v žalobě uvedla, že všichni žalovaní byli ve spojení, že ji uvedli v omyl, vylákali na ní peníze a je spotřebovali, je tento přednes jednak v rozporu s tím, co bylo stran žalované shora uvedeno, jednak slůvko »tedy«, kterého žalobkyně tu užívá, nasvědčuje tomu, že nejde tu o tvrzení týkající se skutkových okolností, nýbrž o dedukci, která ovšem není podle toho, co shora bylo uvedeno, důsledná. Není tedy žalobní nárok stran žalované odůvodněn.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolání.
Důvody:
Žaloba je výslovně označena jako žaloba z důvodu náhrady škody. Žalobkyně tvrdila pod bodem VIII. žaloby jako závěr z předcházejícího přednesu, že všichni tři žalovaní byli »tedy« ve spojení, společně ji uvedli v omyl, vylákali na ní peníze a je spotřebovali. Tento závěr však, jak již správně poznal odvolací soud, nevyplývá z dřívějšího přednesu, že peníze vylákal na žalobkyni Rudolf Š. na návod třetího žalovaného a že druhá žalovaná Markéta Š., o níž v dovolacím řízení pouze jde, věděla o činu Rudolfa Š. a z jeho činu měla užitek, po případě že vylákaných peněz pro sebe užila a z těchto peněz dobře žila. Nebylo tedy tvrzeno, že Markéta Š. byla spoluvinicí nebo účastnicí podvodu ve smyslu § 5 tr. zák. Že však podílnictví na podvodu není trestným činem, správně již uvedl odvolací soud. O solidární odpovědnosti žalované Markéty Š. z důvodu její spoluúčasti na podvodu (§§ 1301, 1302 obč. zák.) nemůže proto býti řeč. Mohla by sice po případě býti žalována pro bezdůvodné obohacení anebo z důvodu § 1041 obč. zák. o částku, kterou na sebe převedla, avšak po té stránce jsou žalobkyniny údaje v žalobě naprosto neurčité a neúplné, neboť nelze z nich seznati, jakou určitou částku žalovaná dostala z peněz na žalobkyni vylákaných.
Že tu nejde o vindikaci věcí (peněz) podvodně vylákaných, vyplývá již ze stylisace žalobní žádosti.
Rozhodnutí č. 10 151, 10 583 a 10 826 Sb. n. s., jichž se žalobkyně dovolává, nehodí se na souzený případ, poněvadž jejich skutkový základ jest docela jiný než v souzeném případě.

Citace:

č. 17093. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1939, svazek/ročník 20, s. 1103-1104.