NPD documents search: Boh. adm., 9 (1927), sv. 1

Č. 6589.

Pozemková reforma: K praxi stran udělení souhlasu stpú-u k dělení zabraných nemovitostí podle § 7 záb. zák. a stran vyloučení ze záboru podle § 3 a) záb. zák. domů sloužících za služební, naturální nebo deputátní byty zaměstnanců velkostatku.
(Nález ze dne 27. května 1927 č. 11434.)
Věc: František C.-G. ve F. (adv. Dr. B. Pipes z Prahy) proti státnímu pozemkovému úřadu v Praze o vyloučení ze záboru dle § 3 a) a o souhlas k dělení dle § 7 záb. zák.
Výrok: Nař. rozhodnutí se zrušuje, pokud odpírá dle § 3 a) záb. zák. ze záboru vyloučiti dům čp. 10 v L. a předpisuje dle 61 příd. zák. poplatek pro nezákonnost, pokud zamítá žádost o souhlas dle § 7 záb. zák. k rozdělení knihovních těles zapsaných ve knižní vložce č. 6 v L. a ve vložce č. 790 českých zemských desk, pokud odpírá dle § 3 a) záb. zák. ze záboru vyloučiti domy čp. 5, 7 a 16 v L. a pozemky čp. 271/2 a 272/2 v údolí sv. K. a zahradu č. parc. 31 v L., pro vady řízení; v ostatním se stížnost zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: St-l napadá rozhodnutí stpú-u ze 7. ledna 1926 pouze pokud A. byly zamítnuty žádosti, aby dle § 3 a) záb. zák. byly ze záboru vyloučeny: 1. pozemky tvořící součást pily v údolí Sv. K. (p. č. 271/2 a 272/2 vl. čís. 173 téže kat. obce) 2. až 7. domy čp. .... v L., B. nebyl dán souhlas k přepsání pozemků, jež zapsány jsou ve kn. vl. čís. 6 v L. do zvláštní vložky; C. nebyl dán souhlas k téže transakci ohledně pozemků zapsaných ve vl. čís. 790 zem. desk; D. byl dle § 61 př. zák. předepsán 10% poplatek z hodnoty nemovitostí, k jichž přepsání z posavadních vložek do nových byl dán souhlas.
O stížnosti uvážil nss toto: — — — —
Domy č. pop. ... v L. byly v době počátku účinnosti záb. zák. spolu s jinými zabranými nemovitostmi zapsány ve vložce č. 6 kat. obce L. To konstatuje nař. rozhodnutí ve svých důvodech a stížnost to nepopírá. Nař. část rozhodnutí zamítá jednak žádost, aby k jejich odepsání z této vložky a zapsání jich do vložek nových byl udělen souhlas dle § 7 záb. zák., jednak žádost, aby dle § 3 a) záb. zák. byly ze záboru vyloučeny. Stížnost brojí proti oběma výrokům; proti prvnímu námitkou, že mělo býti povoleno odepsání ostatních nemovitostí z vložky č. 6. Poněvadž jde v podstatě o dva zcela samostatné, od sebe odlišné výroky, shledal nss nutným, zabývati se každým z nich zvlášť a to především výrokem učiněným dle § 7 záb. zák. — — — —
A. Nss zabýval se již jindy otázkou mezí úvahy stpú-u při rozhodování o souhlasu k dělení nemovitostí dle § 7 záb. zák. (přepsání z dosavadní vložky do vložky nové) a dospěl k názoru, že stpú může souhlas odepříti jen, shledá-li právem, že by ze souhlasu daného plynulo maření neb značné ztížení pozemkové reformy. Při tom může stpú uvažovati také, zda udělením souhlasu rozdělené nemovitosti nenabudou nedostávající se jim právní samostatnosti a nebude-li je pak museti k žádosti strany ze záboru dle §u 3 a) záb. zák. vyloučiti. Shledá-li, že z toho důvodu došlo by k vyloučení takových nemovitostí, jichž k provádění poz. reformy potřebuje, může souhlas odepříti. Z mezí těch vybočuje druhý uvedený důvod, který odpírá souhlas proto, poněvadž prý domy ony, i kdyby souhlas žádaný byl udělen, přece pro nedostatek ostatních § 3 a) záb. zák. požadovaných podmínek by dle tohoto ustanovení ze záboru vyloučeny býti nemohly. Tento důvod, který nemá na mysli žádné ohrožení provedení poz. reformy — ba sám je vylučuje tvrzením, že nemovitosti i pak zůstaly by podrobeny nexu záborovému —, vybočuje z mezí daných volné úvaze žal. úřadu při rozhodování o souhlasu dle § 7 záb. zák., je tedy nezákonný a neprávem žal. úřad o něj svůj výrok stran domů č. pop. ... opírá.
Ovšem dovolává se žal. úřad i toho, že udělením souhlasu toho bylo by provádění poz. reformy ztíženo, ježto by pak pro zaměstnance velkostatku nebylo bytů. Důvodu tomu lze rozuměti jen tak, že stpú má za to, že udělením souhlasu nabyly by domy ty nedostávající se právní samostatnosti, že by je pak bylo dle § 3 a) záb. zák. ze záboru vyloučiti a tím by bylo znemožněno je převzíti a přiděliti, ač jsou tu oprávnění uchazeči o ně. Je tu očividný rozpor mezi tímto odůvodněním a druhým důvodem, ze kterého byla zamítnuta žádost dle § 7 záb. zák. podaná a mezi dalším odůvodněním výroku, jímž odpírá úřad domy ty uznati za objekty dle § 3 a) záb. zák. ze záboru vyloučené. V těchto důvodech přece zase úřad dovozuje, že domy ty, i kdyby se st-li dostalo žádaného souhlasu dle § 7 záb. zák., přece zůstanou v záboru, tedy podrobeny disposicím stpú-u. Ale nehledě k tomuto rozporu, shledal nss, že žal. úřad pro svůj závěr, že by udělením souhlasu a případným vyloučením domů svrchu uvedených provádění poz. reformy bylo ztíženo, neuvádí dostatečných důvodů a ve spisech nemá podkladu. Ztížení poz. reformy vidí v nedostatku budov pro ubytování zaměstnanců velkostatku. Jaké a či zaměstnance tím míní, úřad neuvádí, ale dá se souditi, že nemíní ony zaměstnance, kteří zůstanou ve službách st-le, nýbrž ty, kteří budou zaměstnáni u toho, resp. těch, kdo zabranou a st-li neponechanou půdu převezmou, resp. jimž bude přidělena. A tu nevychází ani z nař. rozhodnutí ani z protokolu o místním šetření, co se s půdou onou a domy oněmi má státi, takže chybí jakýkoli skutkový podklad pro závěr, že i domů těch je pro řádné provádění pozemkové reformy potřebí — jinak utváří se poměry, je-li půda určena pro drobné přídělce, jinak, budou-li utvořeny nedíly a zbytkové statky, jinak převezme-li snad půdu stát. Ač je tedy řada možností, neuvádí nař. rozhodnutí nic konkrétního, co by opodstatňovalo závěr, že bude i domů oněch potřebí pro příděl neb k jinému účelu poz. reformou zamýšlenému. Tento nedostatek je vadou podstatnou, stěžující straně obranu a zabraňující nss-u přezkoumání nař. výroku.
Bylo proto nař. rozhodnutí, pokud odpírá souhlas dle § 7 záb. zák. k vyloučení domů č. ... v L. z posavadní vložky č. 6 v L., resp. k oné transakci, kterou by právní samostatnosti mohly nabýti, zrušiti pro vady řízení — — — — — —
B. Zamítnutí žádosti, aby domy čp. ... byly uznány za objekty ze záboru vyloučené dle § 3 a) záb. zák., neodůvodňuje nař. rozhodnutí nedostatkem právní samostatnosti, nýbrž především tím, že domy ty v L. neslouží jednomu a témuž účelu, nejsou proto zvláštním hospodářským celkem, hospodářskou jednotkou samostatnou a tudíž objektem dle § 3 a) záb. zák. Správnost této argumentace by obstála, kdyby se mohlo tvrditi, že st-l domy ty jako jednu hospodářskou jednotku, jako jeden celek, jeden objekt reklamoval. To se však tvrditi nedá. St-l uvedl ve své písemné žádosti, že žádá dle § 3 a) záb. zák. vyloučení svých domů činžovních a v seznamu k žádosti té přiloženém pak domy ty uvedl. Neuvedl však, že žádá je jako jeden celek, jako jediný objekt. Je tedy usuzovati na jeho vůli, reklamovati domy ty každý jako samostatný objekt a nikoli jako součástky objektu jediného. Ostatně žal. úřad sám o každém z reklamovaných domů zcela samostatně rozhoduje, takže zřejmě žádost jako reklamaci řady samostatných objektů pojal. Je tedy tento důvod nař. výroku v rozporu se spisy. Leč okolnost ta nestačí, aby nss nař. výrok zrušil pro vady řízení, poněvadž žal. úřad v dalším obírá se každým domem zvlášť a svůj výrok i o další důvody opírá. Žal. úřad dospívá totiž k názoru, že domy ty hospodaření na zabraném majetku slouží a jsou v jisté hospodářské závislosti na něm a to proto, že obývány jsou v celku neb z větší části zaměstnanci velkostatku.
Stížnost tvrdí ve shodě s tím, co st-l tvrdil již v adm. řízení, že jde o domy, tvořící vesměs hospodářsky na zabraném majetku nezávislé celky, které hospodaření na zabraném majetku neslouží. — Žal. úřad praví v důvodech, že toto jejich hospodářské určení (za byty zaměstnanců) staví je v odvislost od zabraných nemovitostí a tím také toto hospodářské použití vylučuje jejich hospodářskou samostatnost. Ať již se pojímá rozhodnutí žal. úřadu tak, že vyslovuje, že domům těm chybí dvě podmínky § 3 a) záb. zák. (hospodářská samostatnost i nesloužení hospodaření na zabraných nemovitostech) neb tak, že sloužení hospodaření na zabraných nemovitostech je důvodem jejich závislosti na zabraném majetku, takže by šlo o nedostatek jen jedné z náležitostí nesloužení hospodaření na zabraných nemovitostech), zůstává pro rozhodování o námitkách rozhodným, zda je správný závěr žal. úřadu, že domy ony skutečně hospodaření na zabraném majetku slouží.
Nss setrval na názoru v nál. z 10. října 1924 č. 174081 vysloveném, že totiž obytné budovy, obývané zaměstnanci na zabraném majetku, jichž účelem je, aby umožnily neb usnadnily hospodaření na zabraném majetku, jsou jedním z organických článků složitého aparátu, jehož cílem je hospodářské ovládnutí takového statku. Nelze pochybovati o tom, že takové budovy nejsou hospodářsky samostatny a že slouží hospodaření na majetku zabraném. Které budovy to jsou, je quaestio facti. Nebude zajisté pochybnosti o tom, že takovými budovami jsou budovy a byty, jichž užívání tvoří část služ. požitků zaměstnanců, jejichž služba a námezdní poměr nebo práce, souvisí se zeměd. a lesní výrobou na majetku státem zabraném (budovy a byty služ., naturální a deputátní); vždyť již v tomto opatření a určení vlastníkově jest patrná jejich hospodářská závislost a jejich význam pro majetek zabraný. Jinak je tomu u domů nájemních, kde ani poměr nájemní, ani osoba nájemce samy o sobě nedávají dostatečného podkladu pro zodpovědění obou otázek, nýbrž kde teprve další okolnosti k tomu přistupující mohou vésti k úsudku, že i takové budovy jsou hospodářsky závislé a slouží hospodaření na zabraném majetku. Takovými směrodatnými okolnostmi budou tu zajisté jak poměr nájemníka vůči velkostatku s hlediska jeho zaměstnání (trvalého, sezónního, příležitostního, hlavního neb vedlejšího) tak i hospodářské vztahy oněch budov k velkostatku, jako určení vlastníkovo, účel nájmu (sleduje-li docílení nájemného či zabezpečení pracovních sil), mimořádná poloha a tím nutná závislost na velkostatku a pod. Rozhodujícím je pak hlavní hospodářský účel vylučovaného objektu a nemá tedy vedlejší hospodářský účel rozhodujícího významu. Slouží-li tedy reklamovaný objekt částečně hospodaření na zabraném majetku, třeba zjistiti poměr hospodářských účelů objektu toho mezi sebou a teprve pak lze otázku spornou rozřešiti (srovnej nál. Boh. 4992/25 adm.).
Tyto zásadní názory aplikoval nss v daném případě a dospěl k těmto výsledkům:
Domu č. p. 6 v L. užívá nesporně kanc. sluha jako bytu naturálního. Přes to míní stížnost, že dům ten není hospodářsky závislý na zabraném majetku a hospodaření na něm neslouží, ježto sluha ten není sluhou hospodářské neb lesní správy, nýbrž správy velkostatku, která spravuje jen zámek a park, domy činžovní a podniky průmyslové, jež nepodléhají více nexu záborovému, ježto jednak byly dle § 3 a) záb. zák. ze záboru vyloučeny, jednak dle § 20 příd. zák. st-li ponechány. V řízení adm. namítl st-l proti zjištění, že v domě tom je naturální byt kanc. sluhy, jedině, že sluha je zaměstnancem správy panství v L. (hlavní režie) a nemá se zemědělstvím, zejména se dvorem v L. ničeho co činiti. Na námitku tu odpověděl žal. úřad, že hospodaření na velkostatku st-lovu nemá za předmět jen polní hospodářství na dvoře v L., nýbrž jeví se v různých odvětvích činnosti hospodářské, jejíž složkou je bezesporně i v námitce st-lově uvedená hlavní režie správy panství, u níž je zřízenec zaměstnán.
Přihlíží-li se k tomu, jak námitka byla vznesena v řízení adm., nelze shledati, že by závěr žal. úřadu, že dům ten je hospodářsky závislý na ostatním zabraném majetku a hospodaření na něm slouží, byl nelogický neb založen byl na řízení vadně provedeném. Vždyť účelem správy panství je jistě v neposlední řadě, aby hospodaření na celém panství vedeno bylo řádně a rozumně a slouží tedy správa ta a její zaměstnanci hospodaření na onom panství; že nezabývají se přímo polním hospodářstvím, je irelevantní; konají přece práce, jež dle vůle vlastníka s celkovým hospodařením na panství souvisejí. Dům, v němž nalézá se naturální byt takového zaměstnance, slouží hospodaření na tomto panství. Že by pravomoc správy panství byla omezena jen na onu část, která jednak ze záboru byla vyloučena, jednak st-li byla ponechána dle § 20 příd. zák., která tedy není více zabranou, v adm. řízení nebylo tvrzeno. Neměl tedy žal. úřad důvodu po této stránce nějaké šetření zaváděti, když tehdy námitka zněla jen tak, že sluha onen jako zaměstnanec hlavní režie nemá co činiti se zemědělstvím. Tvrzení o naprosté neodvislosti hlavní režie od zabraného majetku, uvedené ve stížnosti u nss-u, je s hlediska §§ 5 a 6 zák. o ss nepřípustným novem. Bylo tedy stížnost, pokud týká se domu č. 6 v L., zamítnouti.
V domě č. 9 v L. bydlí v jednom bytě nájemník, druhé dva byty slouží dle nař. rozhodnutí jako deputátní byty dvou kočí dvora L. Stížnost netvrdí, že by nájemník obýval větší část domu, nýbrž uvádí, že umístění obou kočí v domě tom je jen provisorní. Vlastní jejich byty deputátní jsou v domě č. 17, kde dle stížnosti samé jsou umístňováni saisonně pracující dělníci slovenští. Dům č. 9 je prý určen pro letní byty a poněvadž v roce 1923 a 1924 byla po letních bytech malá poptávka, byli do nich dáni oba kočí. Stížnost připouští, resp. nepopírá, že byt je součástkou mzdy obou kočí, že tito tedy mají na byt nárok. Pak jde o byt deputátní a budova, v níž se byty takové nalézají, slouží hospodaření na zabraném majetku, když jde o kočí na zabraném dvoře zaměstnané. Ovšem, kdyby šlo skutečně jen o náhodné, přechodné a krátké ubytování zaměstnance v bytě, nemohlo by býti ještě řečeno, že byt, resp. dům ten je určen k ubytování jeho, tedy za byt deputátní. Jde-li či nejde-li o takové náhodné a přechodné ubytování, je otázkou skutkovou. Žalovaný úřad měl pro svůj závěr, že o takové přechodné ubytování nejde, dostatečný podklad ve zjištění, že kočí — jak stížnost sama uvádí — bydlí tam již od r. 1923 a že domu č. 17 užívá se ne více jako deputátních bytů těchto kočí, nýbrž k ubytování slovenských dělníků. Měl-li úřad tyto momenty zjištěny, mohl i bez dalšího šetření dospěti k závěru, že v domě tom jsou deputátní byty a důsledkem toho k tomu, že dům ten hospodaření na zabraném majetku slouží. Výtka nezákonnosti a vadnosti řízení výroku tomu činěná je tedy bezdůvodnou a bylo stížnost v tomto bodě zamítnouti.
V domě č. pop. 10 v L. nacházejí se dle nař. rozhodnutí kromě prázdných stájí 4 byty. Jeden o dvou místnostech je naturálním bytem aktuára velkostatku, druhý o 3 místnostech má v nájmu učitel St., další dva byty menší soukromnice M-ová a dělnice na denní mzdu v zahradě T-ová. Mimo to jsou 2 místnosti zařízené pro pronajímání letním hostům. Žal. úřad dochází k závěru, že dům ten ve značném rozsahu slouží ubytování zaměstnanců na zabraném majetku. Stížnost namítá, že aktuár nemá s polním hospodářstvím co činiti, že byt obývaný T-ovou není ani bytem naturálním ani deputátním a že tedy většina místností a bytů jsou byty nájemními, ne naturálními.
Pokud jde o naturální byt aktuára, je nss z důvodů uvedených svrchu (námitky proti výroku stran domu č. pop. 6) toho názoru, že stpú zcela právem usuzuje, že, pokud dům slouží ubytování aktuára, slouží i hospodaření na zabraném majetku. Neprávem usuzuje tak však ohledně bytu T-ové. Ta dle zjištění v protokolu obsaženého platí nájemné 96 Kč za jednu místnost (jiná nájemnice platí za dvě místnosti 80 Kč a učitel St. za tři 396 Kč), takže nelze mluviti o bytu deputátním neb naturálním a není ve spisech podkladu pro závěr, že by měla pracovní síla této, za denní mzdu pracující dělnice právě poskytnutím tohoto bytu pro velkostatek býti zabezpečena. Neprávem tedy vychází žal. úřad od toho, že dům ten slouží k ubytování zaměstnanců; dům ten slouží ve smyslu vývodů svrchu uvedených k ubytování aktuára, tvoří tedy část jeho byt naturální a vedle toho jako dům nájemní. Lze tedy o něm tvrditi, že slouží částečně hospodaření na zabraném majetku. Tu bylo pak spornou otázku, lze-li říci, že mu chybí náležitosti § 3 a) záb. zák., zodpověděti na základě posouzení vzájemného poměru hospodářských účelů tohoto domu Žal. úřad vyslovil však pouze, že ve značné míře slouží ubytování zaměstnanců. Nehledě k tomu, že bvt T-ové při posuzování míry té vypadá, nestačí konstatování značné míry, nýbrž hospodářská samostatnost mohla by býti vyloučena, resp. vysloveno, že dům slouží hospodaření na zabraném majetku, kdyby právě z větší části sloužil za naturální, resp. deputátní byty, tedy hospodaření na zabrané nemovitosti a z menší účelu jinému, totiž k pronajímání. S toho hlediska žal. úřad věc neposuzoval, nýbrž byl mu již značný rozsah účelu prv zmíněného důvodem pro nevyloučení domu toho ze záboru.
To je nezákonné a bylo proto výrok stran domu č. 10 v L. zrušiti dle § 7 zák. o ss.
V domě č. 28 v L. jsou dva byty: jeden obývá kočí ve dvoře L., druhý osleplý kočí dvora toho. To stížnost nepopírá a nebrojí také proti názoru žal. úřadu, že dům tím slouží hospodaření na zabraných nemov. Míní jen, že bylo jej vyloučiti, poněvadž dvě postranní zdi tohoto domku utvořeny jsou ze zdi, obkličující zahradu zámku a jednou zdí vede okno do zahrady. Proto má se za to, že nelze, aby dům ten patřil někomu jinému než zahrada, která byla st-li dle § 20 příd. zák. ponechána, poněvadž je domek ten součástí zahrady. Stížnost přehlíží, že předmětem nař. rozhodnutí byla žádost, aby dům č. 28 v L. byl uznán za objekt dle § 3 a) záb. zák. ze záboru vyloučený a ne otázka, je-li součástkou (což ostatně vylučovalo by, aby současně byl objektem dle § 3 a) záb. zák.) zámecké zahrady. Vývody stížnosti byly by snad na místě, kdyby šlo o otázku, zda dům č. 28 by měl spolu s parkem býti dle § 20 příd. zák. st-li ponechán, ale jdou úplně mimo v daném případě, kde řešena byla otázka, je-li domek ten objektem dle § 3 a) záb. zák. ze záboru vyloučeným. Nemohl se jimi tedy nss zabývati a zamítl stížnost v tomto bodě, ježto námitek, jimiž mohla by dovoditi nezákonnost výroku dle § 3 a) záb. zák., nemá.
Dům č. pop. 16 v L. odpírá žal. úřad vyloučiti ze záboru dle § 3 a) záb. zák. jednak, ježto chybí mu právní samostatnost, jednak, ježto slouží v celém rozsahu hospodaření na zabraných nemovitostech. Leč právní samostatnost chybí mu, jak stpú výslovně praví, právě proto, poněvadž týmž rozhodnutím byl odepřen dodatečný souhlas k jeho odepsání z vložky č. 790 zemských desk. Ale rozhodnutí souhlas ten odpírající bylo zrušeno dle § 6 zák. o ss, takže padá tento důvod a bylo se nss-u obírati i důvodem druhým. Dle důvodů nař. rozhodnutí je dům ten obýván dělnicí K-ovou ve dvoře zaměstnanou a v létě Slováky ve dvoře pracujícími. Slouží proto dle názoru žal. úřadu hospodaření na zabraném majetku. Protokol o místním šetření konstatuje, že jde o budovu se strany stráně jednopatrovou, se strany druhé přízemní, v níž bydlí K-ová a v létě Slováci ve dvoře pracující. Zjištění to st-l ani v připomínkách k protokolu nepopřel, uvedl pouze, že K-ová platí činži a není stálou pracovnicí na velkostatku, nýbrž pracuje tam jako nádenice za denní mzdu. Nss shledal, že žal. úřad pro svůj závěr, že dům ten slouží hospodaření na zabraných nemovitostech, neměl ve spisech dostatečného podkladu. Neboť konstatování, že v domě tom bydlí dělnice K-ová, nestačí, nebylo-li vyšetřeno, bydlí-li tam na základě nájemní smlouvy a za nájemné, či jde-li o byt deputátní. Je-li pouhou nájemnicí, pak ovšem padalo by na váhu, v jakém poměru je tento účel domu toho jako domu nájemního ke druhému účelu, totiž ubytování Slováků na dvoře sezónně pracujících. Tato skutková zjištění jsou nutná pro posouzení zákonnosti nař. výroku a nedostatek jich je tedy vadou podstatnou, pročež bylo výrok ten zrušiti dle § 6 zák. o ss. — — — — —

Viz při Boh. 4992/25 adm.

Citace:

č. 6589. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické nakladatelství v Praze, 1928, svazek/ročník 9/1, s. 930-936.