Čís. 358 dis.

Byl-li kandidát advokacie v době kárného provinění zapsán v seznamu komory, je pro jeho kárnou odpovědnost nerozhodné, že jeho zaměstnavateli byl v oné době zastaven výkon advokacie podle § 12, písm. c) kárného statutu.
Advokát nepřestává býti advokátem po dobu výkonu tohoto trestu.
(Rozh. ze dne 2. května 1938, Ds I 4/38.)
Nejvyšší soud jako soud odvolací v kárných věcech advokátů kandidátů advokacie vyhověl stížnosti návladního komory do usnesení kárné rady advokátní komory, jímž bylo vysloveno, že Dr. A., kandidát advokacie v P., nepodléhá kárné odpovědnosti za čin za vinu mu kladený, zrušil toto usnesení a vrátil věc téže kárné radě, aby o ní jednala a znovu rozhodla.
Důvody:
Napadeným usnesením bylo zjištěno, že obviněný v době, kdy se prý dopustil kárného deliktu za vinu mu kladeného, t. j. dne 4. srpna 1936, byl sice zapsán v listině kandidátů advokacie, a to jako koncipient advokáta Dr. B. v P., že však jmenovaný advokát byt v době od 3. července 1936 do 3. října 1936 suspendován a že proto praxe obviněného v této době konaná mu nebyla usnesením výboru advokátní komory z 26. října 1936 do přípravné praxe započtena. Z toho vyvozuje napadené usnesení, že obviněný nebyl v této době kandidátem advokacie podléhajícím pravomoci kárné rady.
Právem napadá návladní komory tento názor jako právně pochybený.
Z § 3 kárného statutu vysvítá, že momentem pro kárnou odpovědnost kandidáta advokacie rozhodným jest okolnost, že byl v době kárného provinění jako takový zapsán v seznam komory. Na tomto poměru nemůže nic změniti pouhá skutečnost, že jeho zaměstnavateli byl podle § 12, písm. c) kárn. stat. výkon advokacie zastaven, kdyžtě advokát, jemuž byl tento kárný trest uložen, ani po dobu výkonu tohoto trestu nepřestává býti advokátem (Lohsing, Oest. Anwaltsrecht, str. 366). Na tom, zda a do jaké míry bylo koncipientu takového advokáta znemožněno vykonávati koncipientskou praxi a zda a do jaké míry mu bylo či nebylo zmíněnou dobu do přípravné praxe započísti po rozumu § 5, odst. 5 zák. č. 40/1922 Sb. z. a n., nerozhoduje. Při opačném výkladu zákona nepodléhal by kandidát advokacie pravomoci kárné rady ani v tom případě, kdyby mu praxe nebo část praxe u advokáta své povolání vykonávajícího nebyla výborem komory započtena z jiného důvodu, na př. proto, že nevykonal praxi »plně« v tom smyslu, že jeho praxe po stránce intensity neodpovídala normálním požadavkům výcviku advokátních koncipientů. Kdyby bylo směrodatné, zda je ta která část koncipientské praxe započitatelná, dospěli bychom k absurdnímu výsledku, že by kandidát advokacie nebyl vůbec odpovědným tehda, když se kárně provinil tím, že byv zapsán do seznamu kandidátů advokacie vykonával praxi jen na oko.
Stanoví-li ostatně § 4 kárn. stat., že pravomoci kárné rady je podrobena i osoba, která si zapsání do seznamu kandidátů advokacie vyloudila, ačkoli je tomuto zápisu na závadu nějaká překážka, lze tím méně pochybovati, že kandidát advokacie nepozbývá tohoto charakteru tím, že byl jen jeho zaměstnavateli výkon advokacie na nějakou dobu kárně zastaven, a že naopak zůstává podroben pravomoci kárné rady, kdyžtě uvedenou skutečností o sobě ani nepomíjí koncipientský poměr. Jen mimochodem se podotýká, že z tohoto názoru vycházel zřejmě i sám obviněný, kdyžtě ve stíhaném dopise opětovně označuje Dr. B., jemuž byl tehda výkon advokacie zastaven na tři měsíce, jako svého šéfa. Podle toho, co předesláno, měla proto kárná rada neprávem za to, že okolnost, která má v zápětí nezapočitatelnost praxe, zbavuje dotčeného kandidáta advokacie i tohoto charakteru a tím jeho kárné odpovědnosti. Bylo proto důvodné stížnosti návladního komory vyhověti, napadené usnesení zrušiti a kárné radě uložiti, aby věc znovu, a to nyní s hlediska hmotného projednala a rozhodla.

Citace:

Čís. 358 dis.. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství v Praze, 1939, svazek/ročník 20, s. 468-469.