NPD documents search: Váž. civ., 15 (1933), sv. 1

Čís. 12434.

Konkursní řád ze dne 27. března 1931, čís. 64 sb. z. a n.
Otázku, které náklady patří k nákladům zvláštní podstaty, přísluší řešiti konkursnímu komisaři, nikoliv exekučnímu soudci.
Ustanovení posledního odstavce § 127 konk. ř. týká se jen útrat vzešlých správci podstaty z účasti při soudním prodeji a při rozdělení výtěžku, ale nikoliv jeho pohledávky za zvláštní podstatou. O oněch rozhoduje exekuční soudce, kdežto o této konkursní komisař po náležitém šetření s vyloučením pořadu práva a exekučnímu soudci jest vyhrazeno právo, by k odporu hypotekárních věřitelů při rozvrhu nejvyššího podání upravil položky, o kterých bylo konkursním komisařem závazně pro něho rozhodnuto, že se týkají zvláštní podstaty.
(Rozh. ze dne 10. března 1933, R II 41/33.) V konkursu firmy M. byla exekučně prodána nemovitost. Rozvrhuje nejvyšší podání přikázal soud prvé stolice správci konkursní podstaty 4000 Kč v pořadí podle § 216 čís. 1 ex. ř. Rekursní soud nevyhověl rekursu hypotekárního věřitele. Důvody: Především nemá podklad stížnost proti přikázání 4000 Kč správci konkursní podstaty, i když neprávem přiřknul soud prvé stolice, přes to, že nemá to v zákoně opory, 4000 Kč jako pohledávku úhrnkovou. Podle §§ 52 a 127 konk. ř. musí správce podstaty své nároky v případě soudního prodeje uplatňovati u soudu exekučního a je při tom vázán jako každý jiný věřitel ustanovením § 210 ex. ř., podle něhož má nejen svou pohledávku přihlásiti, nýbrž i, a to nejpozději u roku rozvrhového listinami doložiti, ježto jinak může býti k jeho nároku jen potud přihlíženo, pokud je patrný ze spisů nebo z pozemkové knihy. An správce podstaty předložil jen seznam prací a hotových výloh, aniž je doložil, mohla mu býti přiznána jen odměna za práce, pokud jich provedení ze spisů bylo patrno, a ta na podkladě jím předloženého seznamu činí celkem 400 Kč 62 h. Ježto správce ohledně výše odměny stížnost nepodal a odměna ta vlastně to, co mu přiznáno, převyšuje, není důvodu, by na výši přiznané odměny bylo něco měněno.
Nejvyšší soud zrušil usnesení obou nižších soudů a uložil prvému soudu, by ve smyslu vývodů dále uvedených znovu jednal a rozhodl.
Důvody:
Dovolací rekurent vznesl odpor z důvodu § 50 odst. (3) k. ř., an uvedl, že se položky účtované správcem konkursní podstaty netýkají zvláštní podstaty, o kterou tu jde. V rekursu uplatňoval dovolací rekurent totéž. Rekursní soud se však s touto otázkou, právě tak jako první soud nezabýval, nýbrž zabýval se jen výší správcem konkursní podstaty přihlášené a exekučním soudem mu přikázané pohledávky. Tím ovšem nevyřídil výtku rekurenta proti rozvrhovému usnesení. V dovolacím rekursu uplatňuje dovolací rekurent opětně, že rekursní soud nevyřídil jeho rekurs a že se vlastně s jeho výtkou nezabýval. A v tom má pravdu. Jest nesporné, že výtěžek za prodanou realitu jest zvláštní podstatou a že náklady spojené s udržováním, správou a s nutnou opravou nemovitosti za trvání konkursu v dražbě prodané, patří k nákladům ve smyslu § 120 čís. 4, § 216 čís. 1 ex. ř., a že požívají podle těchto zákonných ustanovení přednostní pořadí. Otázku však, které náklady patří k nákladům zvláštní podstaty, přísluší řešiti předem konkursnímu komisaři podle § 50 odst. 3 konk. řádu, nikoli soudci exekučnímu. Stanoví-li se v § 127 posl. odst. konk. řádu, že útraty vzešlé správci podstaty z účasti při soudním prodeji věcí náležejících do konkursní podstaty a při rozdělení výtěžku u exekučního soudu, určí exekuční soud, týká se to jen útrat, vzešlých správci podstaty z účasti při soudním prodeji a při rozdělení výtěžku, ale nikoli jeho pohledávky za zvláštní podstatou, o kterou právě v pro- jednávaném případě jde. O oněch rozhoduje exekuční soudce podle § 127 posl. odst. konk. řádu, kdežto o této konkursní komisař podle ustanovení § 50 odst. 3 konk. řádu po náležitém šetření s vyloučením pořadu práva a exekučnímu soudci jest vyhrazeno právo, by k odporu hypotekárních věřitelů při rozvrhu nejvyššího podání upravil položky, o kterých bylo konkursním komisařem závazně pro něho rozhodnuto, že se týkají zvláštní podstaty. Ze spisů jest zřejmo, že se o to exekuční soudce pokusil, avšak marně. Poněvadž v projednávaném případě o pohledávce správce konkursní podstaty za zvláštní podstatou konkursní komisař dosud nerozhodl, nezbylo než dovolacímu rekursu vyhověti a jak shora rozhodnouti, a bude na exekučním soudci, by si prve vyžádal zmíněné rozhodnutí konkursního komisaře a by potom přikročil k novému rozvrhu nejvyššího podání v položkách tímto rozhodnutím dotčených.

Citace:

Čís. 12434.. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1934, svazek/ročník 15/1, s. 366-368.