Č. 4041

Státní zaměstnanci — Učitelstvo: Státní úředník pragmatikální nemá ani podle § 61 služ. pragm., ani podle zák. č. 274/ 1919 ani podle zák. 222/20 a nař. č. 666/1920 nárok na započtení do výslužby služební doby, ztrávené před svým jmenováním státním úředníkem ve vlastnosti učitele veř. školy národní.
(Nález ze dne 20. října 1924 č. 19.504/23)
Prejudikatura: Boh. 1024, 2987, 3440 a 3588 adm.

Věc: Bedřich M. v Š. proti ministerstvu financí stran započtení učitelské služby do pense.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: Bedřich M., berní řiditel v Mor. Š., žádal podáním z 22. prosince 1920 o započteni služební doby, ztrávené ve službě učitel- ské v rozsahu 5 let a 2 dnů, jak pro výměru pense, tak i pro časový postup a odůvodnil svou žádost veřejnoprávní povahou služby té a její rovnocennností se službou státní. Rozhodnutím ze 18. srpna 1922 povolilo mu zem. fin. řiditelství v Brně započteni zmíněné služby do celkové služební doby, rozhodné pro výměru služebních požitků a zařadivši ho do hodnostní třídy v důsledku toho proň vypadající, poukázalo mu příslušné požitky a doplatky. Na jeho dotaz, zda předeslané rozhodnutí vyřizuje také žádost za započtení služby učitelské do výslužby, sdělilo mu totéž zfř výn. z 22. ledna 1923, že má považovati svou žádost z 22. prosince 1920 za vyřízenu pro obě její petita v úvodě uvedeným' rozhodnutím. Pokud jde o započtení učitelské služby jeho pro výměru pense, nebylo žádosti vyhověno proto, že ustanovení § 15 vlád. nař. z 22. prosince 1920 č. 666 Sb. o započtení veřejné a jí na roven postavené služby se týká pouze započtení do postupu, kdežto v příčině započtení do pense platí dosavadní předpisy, jež započtení dřívější učitelské služby státního zaměstnance pro výměru pense nepřipouštějí. Odvolání z posléz řečeného rozhodnutí bylo nař. rozhodnutím zamítnuto z důvodů rozhodnutí vzatého v odpor. O stížnosti uvažoval nss takto: Právním základem stížnosti jest názor, že služební doba, kterou ztrávil státní úředník jako učitel na obecné a měšťanské škole před svým přijetím do služeb státních, jest vzhledem na právní zásady, uložené v normách čl. II a IV. zák. z 23. května 1919 č. 274 Sb. započítatelnou i pro výměru výslužného v postavení státního úředníka. Názoru tomu nemohl nss přisvědčiti. Zák. z 23. května 1919 č. 274 Sb., (t. zv. paritní) provedl podle svého čl. II. a IV. zrovnoprávnění osob učitelských se státními úředníky pokud jde o služební příjmy a výslužné a upravil svým obsahem tento výsek služebního poměru a právního postavení osob učitelských. Zákona toho mohou se však — jak samozřejmo — dovolávati pro sebe toliko ony osoby, jichž právní postavení jest normami jeho upravováno a tedy jenom osoby učitelské, nikoli ale st-l, který jako berní řiditel jest státním úředníkem, podrobeným zák. z 25. ledna 1914 č. 15 ř. z. (služ. pragmatice) a tudíž v jiném služebním a právním postavení než osoby učitelské. Ostatně nelze ze zák. toho vyčísti žádného ustanovení, které by se obíralo právní kvalifikací služby učitelské a řešilo otázku započítatelnosti její do pense při přestupu z veř. služby učitelské do státní služby pragmatikální. Jest tedy nahoře vzpomenutý základní názor stížnosti právně mylným a bez právního významu všechny vývody její, které na něm jsou budovány. Dovolává-li se stížnost dále na posílení svého stanoviska ustanovení zák. z 9. dubna 1920 č. 222 Sb. a prov. vl. nař. k němu z 22. prosince 1920 č. 666 Sb., pak úplně přezírá právní význam a dosah právních pravidel těchto. Uvedený zákon pojednává totiž podle výslovného znění svého § 1 toliko o započtení služební doby pro zařadění a postup, nezaměstnává se však vůbec započtením služební doby pro výslužné, ponechávaje započtení to předpisům dosavadním. A také cit. prov. nař. k zák. tomu upravuje ve shodě s ním dle § 1 odst. 2 toliko započtení služeb dosud nezapočtených pro postup do vyšších požitků a propočítání celkové služební doby. I nelze proto normám jeho přikládati toho významu, že započtení určité služební doby do zařazení a postupu znamená také již započtení této doby pro výměru odpočivných požitků (srovnej nálezy Boh. 2987, 3440 a 3588 adm.). Z toho však vyplývá, že jest stížnost bezpodstatnou i pokud opírá svůj nárok na započtení předchozí služby učitelské pro výměru výslužného v nynějším postavení stěžovatelově o předpisy §§ 15 a 26, odst. 2 cit. vlád. nař., nehledíc ani k tomu, že znění posléze uvedeného § 26 nemůže zanechávati žádné pochybnosti o tom, že jest ustanovením výjimečným, na jehož použití strana žádného právního nároku nemá. A stejně lichým jest konečně i názor stížnosti, který chce z ustanovení § 61 služ. pragm. úřednické odvozovati započítatelnost služby učitelské pro výměru výslužného státního úředníka. Připouštíť cit. § 61 toliko započtení do výslužby služební doby strávené v jiném státním služebním poměru (sc. než jest onen, v němž je státní zaměstnanec v době dání do výslužby) a omezuje tedy započítatelnost služby výslovně na službu státní. Touto však služba učitelská na školách národních vydržovaných jinými korporacemi než státem, nesporně není, jak bylo ostatně vysloveno již v nál. Boh. 1024 adm. St-l býval učitelem na školách tohoto druhu, a nedostává se tedy jeho učitelské služební době právní kvalifikace požadované pro započítatelnost do pense § 61 služ. pragmatiky.

Citace:

č. 4041. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické nakladatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 6/2, s. 634-636.