Č. 2486.

Státní úředníci. — Obecní notáři (Slovensko):
Poukaz požitků podle předpisů čsl. vydaný bývalému uh. obecnímu notáři nezakládá jeho služební poměr k čsl. republice ve smyslu služ. pragmatiky úřednické a zákona č. 211/1920.
(Nález ze dne 13. června 1923 č. 10.315).
Věc: Arpád L. v Š. proti ministerstvu vnitra o propuštění ze služby.

Výrok: Stížnostse z části odmítá jako nepřípustná, z části se zamítá jako bezdůvodná.
Náhrada výloh stížnosti se nepřisuzuje.

Důvody: St-1 byv podle uh. zákonů, platných před 28. říjnem 1918, ustanoven obvodním notářem, podal ve smyslu zákona z 22. března 1920 č. 211 Sb. žádost o převzetí do státní služby notářské.
Výnosem min. vnitra z 5. března 1921 pak jmenován byl st-1 s platností od 1. srpna 1920 prozatímně v systemisovaném stavu okolních a obecních notářů na Slovensku v IX./I h. tř. s podmínkou, že do 31. prosince 1921 prokáže zkouškou znalost jazyka státního.
Jmenovací dekret však mu doručen nebyl.
Rozhodnutím ze 24. dubna 1922 zrušilo presidium min. vnitra zmíněné prozatímní jmenování st-lovo. V důsledku toho požádal ministr pro Slov. výnosem ze 4. května 1922 župana v Šahách, aby jmenovací dekret, který st-li nebyl doručen, byl vrácen, dále aby st-1 ze služby notářské byl propuštěn, resp. aby do notářské služby ve smyslu županova usnesení z 25. února 1922 znovu uveden nebyl a konečně, aby st-1 (jak má nárok) dle župního statutu byl pensionován. Měsíční přídavek 300 K, který st-li úřadem ministra s plnou mocí byl poukazován, byl zastaven dnem 31. května 1922.
O stížnosti proti rozhodnutí tomu pro nezákonnost podané uvažoval nss následovně:
St-1 namítá především, že ze služby nemůže býti propuštěn, ježto se stal definitivním státním úředníkem. Založení defin. poměru státního úředníka pak spatřuje v tom, že na základě svojí v čas podané žádosti ve smyslu §u 5 zák. 211/1920 resp. vlád. nař. č. 383/1920 byl rozhodnutím ministra vnitra z 15. března 1921 definitivním státním úředníkem jmenován, a usuzuje tak z toho, že st-li vydán byl na základě jmenovacího dekretu výnos ministra pro Slov. č. 34.879/1920 pres., jímž mu služební platy byly poukázány. Argumentace tato však nemá opory ve spisech. Rozhodnutím min. vnitra z 5. března 1921, který měl býti intimován výnosem ministra pro Slov. z 15. března 1921, nebyl st-1 jmenován definitivním, nýbrž naopak jenom provisorním státním úředníkem; dekret o tomto jmenování resp. cit. intimát
ministra s plnou mocí mu vůbec doručen nebyl, takže ve smyslu §u 7 služ. pragm. služební poměr pragmatického státního úředníka nevznikl.
Poukaz platů, kterého se st-li dostalo již výměrem ministra pro Slov. z 31. prosince 1920, pak ani st-1 sám nepokládá za dekret, jímž by služební jeho poměr ve smyslu zák. 211/1920 ke státu čsl. byl býval založen. Poukazu tomuto nelze přikládati účinku jmenovacího dekretu již z toho důvodu, že nebyl vydán příslušným k tomu ministrem vnitra (§ 4 zák. 211/1920) a že ani neobsahuje náležitostí §u 6 zák. z 25. ledna 1914 č. 15 ř. z. (služ. pragm.). Nestal se tudíž st-1 vůbec státním
a sice ani definitivním ani provisorním úředníkem republiky čsl. ve smyslu zákona z 22. března 1920 č. 211 Sb., a tím padají i veškery důsledky, které st-1 z premisy jím postavené odvozuje.
St-1 domáhá se ve své stížnosti i toho, aby mu poukázána byla patřičná pense a dále, aby mu vzhledem k tomu, že konal aktivní službu až do 15. července 1922, vyplacen byl zadržený plat od 1. ledna 1922.
V obou těchto směrech uvažoval nss takto:
O obecních a obvodních notářích, kteří byli ustanoveni podle uherských zákonů před 28. říjnem 1918 platných a podali sice v čas žádost za ustanovení notářem podle zákona 211/1920, avšak nebyli i ustanoveni, ustanovuje § 7 cit. zákona, že budou dáni na odpočinek a bude jim poskytnuto zaopatřovacích požitků, pokud by na ně měli nárok
podle platných zákonů uherských.
Nař. rozhodnutí neobsahuje o pensionování st-lově žádného výroku, ministr pro Slov. však v intimátu nař. rozhodnutí dal županu v Šahách, jak ze spisů jde na jevo, příslušný pokyn, aby st-1 dle župních statutů byl pensionován.
Stejně i pokud jde o požadavek výplaty zadrženého platu, neobsahuje nař. rozhodnutí žádného meritorního výroku.
Není tedy ani otázka pensionování st-lova ani otázka výplaty platu za dobu od 1. ledna 1922 do 15. července 1922 administrativní cestou ještě rozeřešena, takže nss-u brání předpis §u 5 zákona o ss, aby se těmito dvěma námitkami mohl v tomto stadiu zabývati. Jest tudíž stížnost v těchto směrech nepřípustná.
Pokud jde konečně o poslední petit stížnosti, aby žal. úřad byl uznán povinným nahraditi st-li útraty stížnosti, není pro petit takový v zákoně o ss žádné opory.

Citace:

č. 2486. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické nakladatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 5/2, s. 267-268.