NPD documents search: Boh. adm., 7 (1925), sv. 2

Č. 5195.

Učitelstvo: * Nároku na substituční přídavek podle čl. X. zák. č. 251/1922 není učitel zbaven již jediné proto, že jest definitivním učitelem bez určení služebního místa.
(Nález ze dne 10. prosince 1925 č. 23664.)
Prejudikatura: Boh. 4604, 4628 adm. a j.
Věc: Richard M. v L. (adv. Dr. B. Mautner z Prahy) proti ministerstvu školství a národní osvěty stran substitučních poplatků.
Výrok: Nař. rozhodnutí zrušuje se pro nezákonnost.
Důvody. St-l působil od 25. září 1920 jako zastupující učitel na obecné škole v P. za správce školy Rudolfa S. a po jeho pensionování dále jako zastupující učitel až do konce srpna 1923. V září 1921 byl s účinností od 1. února 1919 jmenován definitivním učitelem bez určení služebního místa. Od 1. září 1923 byl přikázán jako zastupující učitel chlapecké škole občanské v K., když řiditel této školy odešel na dovolenou, a byl na této škole v téže platnosti ponechán, když řiditel byl pensionován. Podáním z 28. ledna 1924 zažádal st-l za substituční poplatek 100 K měsíčně za vyučování na škole v K. Ošv ve S. rozhodnutím z 12. března 1924 této žádosti nevyhověl, poněvadž na substituční přídavek dle zákona č. 251/22 čl. X odst. 1 jakož i dle § 19 min. výnosu ze 7. dubna 1923 č. 42105/1 mají nárok jen ony osoby učitelské, které jsou ustanoveny na systemisovaných místech učitelských, kterážto podmínka u žadatele splněna není. Rekurs st-lův byl rozhodnutím zšr-y v Praze z 29. dubna 1924 zamítnut z důvodu rozhodnutí v odpor vzatého. Další rekurs st-lův zamítl žal. úřad nař. rozhodnutím z důvodů rozhodnutí zšr-y vzhledem k tomu, že st-l jest definitivním učitelem bez určení místa a učitelům této kategorie nárok na žádaný přídavek nepřísluší.
Stížnost shledal nss důvodnou.
St-li byl žal. úřadem odepřen substituční přídavek za jeho činnost na občanské škole v K. v podstatě z důvodu, že je def. učitelem bez určení služ. místa. Takto všeobecně formulovaný důvod nelze však shledati zákonným.
Podle čl. X zákona ze 13. července 1922 č. 251 Sb. »učitelé všech kategorií definitivně nebo zatímně ustanovení a povolaní na školu přespolní nebo v téže obci školní ze školy obecné na školu občanskou, aby tam dočasně zastupovali jiné učitele, mají nárok .... na substituční přídavky po 100 K měsíčně, zastupují-li zcela místo učitele na škole občanské a po 70 K měsíčně, zastupují-li zcela místo učitele na obecných školách. Nároku na tyto substituční přídavky nemají však zástupci uvedení v čl. VIII odst. 2.«
Z tohoto znění jde především dvojí důsledek: jednak, že zákon dává — za určitých podmínek — nárok na zmíněný substituční přídavek učitelům jak definitivním tak zatímním, jednak že z uvedeného nároku vyjímá určité učitele, totiž zástupce uvedené v čl. VIII odst. 2. Těmito zástupci (viz čl. VIII odst. 2) jsou pak zatímní učitelé ustanovení v případech uvedených čl. VIII odst. 2 alinea a), b) a c). Při tom poukazuje se co do bližšího výkladu toho, kdo jsou takoví zástupci podle uvedených předpisů na nál. Boh. 4604 adm.
Ze všeobecného předpisu obsaženého v úvodu čl. X., dle něhož nárok uvedený přísluší »učitelům ..... definitivně nebo zatímně ustanoveným«, vyjímá tedy zákon druhou větou odst. 1 čl. X. výslovně určité druhy zatímních učitelů; naproti tomu se nevyjímá na uvedeném místě výslovně žádné učitele difinitivní, tedy ani učitele definitivní bez určení služ. místa. Z toho nutno souditi, že zákon nemíní z nároku na substituční přídavek povšechně vylučovati všechny učitele definitivní bez určení služ. místa; neboť kdyby zákon všeobecnou exempci takovou byl zamýšlel, byl by zajisté tak uvedl v druhé větě odst. 1 č. X., kde — jak již podotčeno — vyjímá sice určité druhy zatímních učitelů uvedené v čl. VIII odst. 2 zák., avšak o učitelích majících definitivu bez určení služ. místa vůbec se nezmiňuje, ač tu jde o učitele jmenované definitivními podle zákona z 9. dubna 1920 č. 306 Sb., tedy podle zákona, o němž je řeč v prvém odstavci téhož článku VIII, na který čl. IX. odst. 1 poukazuje. Že by však učitel definitivní bez určení služebního místa nebyl učitelem definitivním, nelze ovšem tvrditi.
Nelze tedy shledati, že by zákon učitele některého zbavoval za splnění ostatních v čl. X. stanovených podmínek nároku na substituční přídavek jedině a již z toho důvodu, že je toliko definitivním bez určení služ. místa, a je tedy důvod uvedený naříkaným rozhodnutím ve své všeobecnosti protizákonný.
Ovšem nelze přehlédnouti, že čl. X. zák. č. 251/1922 dává nárok na substituční přídavek jen »učiteli ..... ustanovenému a povolanému z jedné školy na školu jinou« (a to buď na školu obecnou přespolní, anebo ze školy obecné na školu občanskou, ať přespolní nebo v téže obci školní). Z toho jde, že učitel, aby měl nárok na subst. přídavek, musí býti — ať definitivně ať prozatímně — ustanoven na určité škole, ze které je pak povolán k zastupování na určitou školu jinou. Ustanoven na určité škole však začasté nebude takový učitel ad personam, který — nejsa jmenován definitivním na určité škole — nebyl ani dříve zatímně ustanoven na žádné určité škole. Takovýto učitel ad personam pak ovšem nároku na subst. přídavek bude zbaven, nikoliv však proto, že je definitivním učitelem bez určení služ. místa, nýbrž proto, poněvadž není ani definitivně ani zatímně ustanoven na určité škole. Naproti tomu nebude nároku na substituční přídavek zbaven takový učitel ad personam, který — jak tomu asi zpravidla jest — byl ustanoven původně na určité škole zatímně a pak se stal automatickým způsobem definitivním bez určení služ. místa, aniž tím jeho systemisační vztah k určité škole (místu učitelskému) byl rušen. Neboť nelze nahlédnouti, proč by zatímní učitel ustanovený na určité škole a povolaný na školu jinou, mající tedy — za ostatních podmínek zákona — nárok na subst. přídavek, měl nároku toho býti zbaven tím, že později — třeba po čas substituce — je jmenován definitivním ad personam, stejně jako nelze — když zákon tak výslovně neřekl — zákonu podkládati úmysl, aby učitele definitivní ad personam postavil co do substit. přídavků povšechně a jen pro tuto jejich vlastnost hůře než učitele zatímní.
V daném případě žal. úřad vůbec nezkoumal, zda st-l byl nebo nebyl v zatímní služ. vztahu k určité škole a nemůže proto ani nss tak učiniti, nemaje pro šetření takové ostatně ani dostatečného podkladu v předložených spisech správních; úřad neučinil tak proto, poněvadž vycházel z právního názoru, jakoby již pouhá skutečnost, že substitut je definitivním bez určení služ. místa, jej za všech okolností zbavovala nároku na subst. přídavek; poněvadž však názor ten odporuje zákonu, bylo nař. rozhodnutí zrušiti podle § 7 zák. o ss.

Citace:

Č. 5195. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 7/2, s. 654-656.