Čís. 1062.

Předražovaní (zákon ze dne 17. října 1919, čís. 568 sb. z. a n.).
Pletichy podloudným olejem. Dopustiti se jich může komisionář i oprávněný obchodník.
(Rozh. ze dne 5. ledna 1923, Kr I 970/21.)
Nejvyšší soud jako soud zrušovací zavrhl po ústním líčení zmateční stížnosti obžalovaných Roberta T-а a Hugona P-а do rozsudku lichevního soudu při zemském trestním soudu v Praze ze dne 19. května 1921, jímž stěžovatelé byli uznáni vinnými přečinem § 11 čís. 4 zákona ze dne 17. října 1919 čís. 568 Sb. mimo jiné z těchto
důvodů:
Ku zmateční stížnosti Roberta T-а: S hlediska důvodu zmatečnosti čís. 9 a) § 281 tř. ř. namítá zmateční stížnost především, že rozsudkový výrok, jímž stěžovatel uznán byl vinným, že olej řepkový pod rukou koupil a za zvýšenou cenu dále prodal, »neodpovídá právu a skutečnosti«, jelikož prý činnost stěžovatelova byla činností pouhého sprostředkovatele, která se pohybovala úplně v mezích jeho živnostenského oprávnění jako komisionáře, při čemž odměnu 50 h při 1 kg, kterou si stěžovatel za své sprostředkovaní zaplatiti dal, označuje zmateční stížnost jako úplně přiměřenou ba nízkou. Námitka je bezpodstatná. Nalézací soud podřadil jednání obžalovaných skutkové podstatě přečinu pletich dle rozsudkových důvodů proto, že odporuje předpisům nařízení vlády republiky Československé ze dne 12. března 1919, čís. 137 sb. z. a n., dle něhož bylo hospodaření veškerými oleji a tuky živočišnými i rostlinnými pro potřebu průmyslovou všeho druhu vydraženo »Státnímu ústavu pro tuky, oleje a mléko«, jemuž příslušelo zejména vésti trvalou evidenci o zásobách surovin, o druzích vyrobeného zboží, jemuž náleželo dále stanoviti zásady pro rozdělování surovin, vydávati předpisy o úpravě výroby, stanoviti návrhy na prodejní cenu a pečovati o správné rozdělení a použití olejů a z nich vyrobeného zboží. K tomu dlužno dodati, že dle vládního nařízení, jehož se dovolává rozsudek, »Státní ústav pro tuky, oleje a mléko« vlastně pouze přejal pro obvod Československého státu úkoly obhospodařování tuků a olejů původu rostlinného a živočišného, předané nařízením bývalého rakouského ministerstva obchodu ze dne 8. dubna 1916, čís. 94 ř. zák. »Rakouské ústředně pro tuky a oleje ve Vídni«, kteréžto úkoly jsou však v rozsudku v podstatě správně vystiženy oním nastíněním působnosti Státního ústavu. Nesejde tudíž na tom, jestliže »Stanovy Státního ústavu neobsahují, jak namítá zmateční stížnost, ustanovení o povinnostech obchodníků při obchodování oleji. Rozsudek označuje způsob, jakým obžalovaní nabyli oleje, právem jako podloudný, načež v jich jednání, o němž zjišťuje, že bylo způsobilé, stupňovali cenu předmětu potřeby, nemenším právem spatřuje skutkovou podstatu přečinu pletich. Je však na bíledni, že této povahy pletich jakožto úmyslného jednání, vybočujícího vzhledem k poměrům, vyvolaným válkou, z mezí řádného a solidního obchodování, nepozbývá jednání stěžovatele ani v tom případě, že obchod, o který jde, jako komisionář v mezích svého živnostenského oprávnění pouze sprostředkoval. Již v rozsudkových důvodech uvádí se případně, že také činnost komisionářova jest omezena v příčině produktů, jichž obhospodařování vyhradil si stát, a že ani komisionář produkty těmi volně nesmí obchodovati. Nesejde při tom ani na výši odměny, kterou si stěžovatel za sprostředkování ve výši snad opravdu nepatrné zaplatiti dal, neboť způsobilým, stupňovati cenu předmětu potřeby, shledal nalézací soud jednání obžalovaných dle rozsudkových důvodů vším právem, zejména proto, že olej koupili za cenu, která převyšovala daleko cenu 14,40 K, stanovenou za 1 kg v té době pro řepkový olej úředně, tak že zvýšení původní ceny 43,50 K, za níž olej koupil stěžovatel, o jeho odměnu 50 h na 44 k má v tom směru jen podřadný význam.
Ku zmateční stížnosti Hugona P-а: Že se povahy stěžovatelova činu jako jednání, odpovídajícího pojmu pletich, nedotýká ani skutečnost, že měl, jak arciť i rozsudek zjišťuje, opovězenu jako živnost výrobu mazadel na vozy, že je tedy, jak zdůrazňuje stížnost, reelním obchodníkem, je samozřejmo; ani oprávněnému živnostníku, obchodníku z povolání není volno, jednati proti předpisům státní správy, jimiž zabezpečeno a upraveno býti má zásobování obyvatelstva těmi kterými předměty potřeby; počíná-li si při tom způsobem, zakládajícím skutkovou podstatu některého z trestných činů ve smyslu lichevního zákona, propadá trestu jako kdokoli jiný. Tomu je tak zejména, pokud jde o trestné pletichy.

Citace:

č. 1062. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 5, s. 13-14.