NPD documents search: Váž. tr., 5 (1923)

Č. 11136.

Živnostenské právo (Slovensko): Pojem »restaurace, kavárny, krčmy, vinárny« podle živn. zák.
(Nález ze dne 13. března 1934 č. 4894.)
Věc: Alexandr S. v U. proti zemskému úřadu v Užhorodě o překročení policejní uzavírací hodiny.
Výrok: Stížnost se zamítá pro bezdůvodnost.
Důvody: Výměrem z 12. prosince 1930 vydalo policejní ředitelství v Užhorodě tento rozsudek: Alexandr S., majitel hostince v Užhorodě, bez úředního povolení překročil policejní hodinu uzavírací tím, že měl svoji hostinskou místnost otevřenu dne 23. dubna 1930 do 3'15 hod.,
Bohuslav-Janota, Nálezy správní XVI. 27 — Č. 11136 —
dne 8. srpna 1930 do 2 hod., dne 22. srpna 1930 do 2'15 hod., dne 31. srpna 1930 do 2'35 hod., dne 25. srpna 1930 do 2 hod., dne 29. srpna 1930 do 2 hod., dne 21. září 1930 do 3'45 hod. a dne 22. září 1930 do 2'30 hod., čímž se dopustil přestupku § 1 vyhlášky zem. úřadu v Užhorodě č. 121000/IV/1928, a proto odsuzuje se podle § 7 téže vyhlášky k zaplacení peněžité pokuty Kč 200, splatné ihned po pravoplatnosti tohoto rozsudku pod následky exekuce, v případě nedobytnosti podle § 22 zák. čl. XL:1879 na 10denní uzamčení.
Proti tomuto rozsudku podal Alexandr S., dnešní st-l, odvolání, ve kterém namítal, že vyhláška zem. úřadu v Užhorodě z 29. prosince 1928 č. 121000/IV odporuje § 23 živn. zák., který nezná restaurací a kaváren, nýbrž jen živnost hostinskou a výčepnickou s oprávněními pod bodem a)—g) uvedenými a že tedy živnost st-lova, mající též oprávnění ku podávání kávy, může býti otevřena do 2 hodin v noci.
Nař. výměrem pozměnil zem. úřad v Užhorodě náhradní trest 10tidenního uzamčení na 1 denní uzamčení, v ostatním však rozsudek podle § 200 pol. trest. řádu potvrdil, ježto skutková podstata přestupku rozsudkem stíhaného byla prokázána vlastním přiznáním obviněného. K námitkám odvolání připomněl zem. úřad, že restaurační nebo kavárenskou povahu živnosti hostinské nelze posuzovati jedině podle toho, která práva jsou se živností hostinskou a výčepnickou spojena. Rozhodující okolností musí býti zde skutečné provozování toho kterého oprávnění jako hlavního. Za živnost hostinskou povahy restaurační může býti proto považována taková, v níž provozuje se hlavně výčep piva nebo vína, pak podávání pokrmů a kde káva nebo čaj podávány jsou spíš jen příležitostně, a naopak kavárenskou povahu lze přiznati jen takové živnosti, kde hlavním předmětem provozu jest podávání kávy neb čaje a kde víno objednáváno a podáváno jest v případech spíše ojedinělých. Jest všeobecně známou skutečností, že v živnosti potrestaného provozován jest téměř výhradně výčep vína a že konečně obecenstvo navštěvuje jeho živnost jen za účelem požívání vína, dožadujíc se podání kávy nebo čaje jen v případech mimořádných po požití vína. Tím jest dán jeho živnosti ráz restaurační, pro niž podle cit. vyhlášky zem. úřadu platí 1 hod. ranní jako hodina uzavírací.
O stížnosti uvážil nss toto:
Stížnost vytýká nař. rozhodnutí vady řízení a nezákonnost. Nezákonnost spatřuje v tom, že nař. rozhodnutí spočívá na vyhlášce zem. úřadu v Užhorodě z 29. prosince 1928, která prý není ve shodě s § 23 živn. zák. č. 259/1924 Sb. a odůvodňuje námitku tu takto: Zák. č. 259/1924 Sb. odchylně od dříve platného živn. zák. nerozlišuje mezi krčmou, vinárnou a kavárnou, zná pouze živnost hostinskou a výčepnickou s právy uvedenými pod literou a)—g) shora cit. paragrafu. Nelze prý proto, jak výše cit. vyhláška činí, rozlišovati mezi krčmou, vinárnou atd. Aby obsah vyhlášky mohl býti správně vykládán, dlužno prý rozeznávati mezi jednotlivými oprávněními § 23 pod příslušnými literami uvedenými, neboť povaha té které živnosti může býti posuzována jedině podle té okolnosti, která práva jsou se živností hostinskou a výčepnickou v daném případě spojena. Vykonáváním práva uvedeného pod — Č. 11136 —
lit. f) § 23 živn. zák. nabývá prý živnost povahy kavárny. Jasně to prý plyne také z odst. 1 věty 1 § 27 živn. zák., kde zákonodárce živnost hostinskou a výčepnickou s právem uvedeným pod lit. f) § 23 označil přímo slovem kavárna. Existuje pouze kavárna, t. j. živnost hostinská s právem uvedeným pod lit. f) § 23 a nikoliv kavárna s právem pod lit. f), v níž se prodávají hlavně káva, čaj atd. Živnost st-lova není prý hlavně ani vinárnou ani kavárnou atd. Jest to živnost hostinská a výčepnická s právy uvedenými pod lit. b), c) a f). Její povaha záleží tedy vždy na okolnosti, jaké druhy nápojů se právě požadují. Jsou dny, kdy prodává st-l hlavně nápoje uvedené pod lit. f), někdy pod b), jindy pod c). Podle toho muselo by se v daném případě kontrolovati, jaké nápoje byly hlavně prodávány, aby mohla býti zjištěna povaha živnosti, což však není v praxi proveditelné. Orgánové policejní se o této rozhodující okolnosti ani v jednom případě nepřesvědčili, neboť v obchodní místnosti nebyli a z ulice to nelze zjistiti. St-l jest přesvědčen, že ve smyslu cit. vyhlášky byl oprávněn míti místnost otevřenu do 2 hodin.
Nss neuznal námitku tuto důvodnou.
Je pravda, že živn. zákon zná v § 23 pouze živnost hostinskou a výčepnickou s jednotlivými pod lit. a)—g) uvedenými oprávněními a že neužívá tu označení v životě obvyklých, jako restaurace, hostinec, jídelna, vinárna atd. Než zákon takových označení nevylučuje, jak patrno z § 25, kde mluví o hotelích a z § 27, kde mluví o kavárnách, a nenaznačuje, že by hotelem rozuměl jen živnost hostinskou s právem pod lit. a) nebo že by kavárnou rozuměl živnost jedině s právem pod lit. f) § 23 živn. zák. Ale i kdyby i toho nebylo, nebrání nic tomu, aby úřad, chtěje upraviti uzavírací hodinu pro živnost hostinskou a výčepnickou z důvodů policejních, si neroztřídil živnost tuto podle jednotlivých v životě se vytvořivších způsobů provozu za tím účelem, aby mohl živnost upraviti odchylně pro jednotlivé způsoby provozu. Tyto jednotlivé druhy provozu čili jednotlivé typy živnosti hostinské a výčepnické nejsou samozřejmě tak proti sobě vyhraněny, že by neměly styčných bodů a nutno proto při zjišťování jednotlivých typů vycházeti z převahy jednotlivých oprávnění proti druhým. Tato převaha má pak vliv na úpravu provozu živnosti, tedy na příklad na polohu místností, na vnitřní zařízení, na způsob obsluhy atd., takže jest zpravidla na první pohled patrno, o jaký typ živnosti jde.
Tím se může státi, že živnost hostinská a výčepnická se všemi oprávněními pod lit. a)—g) § 23 živn. zák. uvedenými, jest někde restaurací, jinde kavárnou, jinde vinárnou, jinde hotelem atd. Samozřejmě musí živnost obsahovati oprávnění, která se provozují, ale mezi více oprávněními mohou některá způsobem provozu vtisknouti zvláštní ráz celému podniku, jak životní zkušenost ukazuje. Není tedy správným názor stížnosti, že povahu živnosti (restaurace, vinárna, kavárna atd.) tvoří jednotlivá se živností spojená oprávnění, nýbrž tuto povahu tvoří způsob provozu jednotlivých oprávnění. Tyto jednotlivé typy živnosti hostinské a výčepnické jsou v různém vztahu k otázce veřejného klidu a pořádku. Může proto úřad oprávněný stanoviti policejní hodinu uzavírací pro živnost hostinskou, stanoviti tuto odchylně pro jednotlivé typy této živnosti. Neodporuje tedy vyhláška zem. úřadu v Užhorodě z 29. prosince 1928 č. 121000/IV ustanovení § 23 živn. zák.
Vyhláška tato roztřídila živnost hostinskou a výčepnickou pro potřebu policejní hodiny uzavírací na restaurace, kavárny, kavárničky, výčepy vína pod víchem a krčmy. V daném případě padají v úvahu pouze restaurace a kavárny. Pro restaurace stanovena uzavírací hodina na 1 hodinu, pro kavárny na 2. hodinu v noci. Podnik st-lův, oprávněný ku podávání pokrmů, podávání kávy a čaje, konečně k výčepu vína z vlastní sklizně uznán žal. úřadem za restauraci a platí tedy proň jako uzavírací hodina 1 hodina v noci.
St-l v řízení správním nepopíral, že jeho podnik jest restaurací, případně vinárnou, ale tvrdil, že jest také kavárnou, podává-li se v něm káva. Názor tento jest, jak zpředu dovozeno, nesprávný a bylo proto námitku tuto zamítnouti pro bezdůvodnost, aniž třeba se bylo zabývati námitkou, že se policejní orgánové nepřesvědčili, jaká oprávnění byla v živnosti st-lově v dotyčné dny vykonávána.
Za této situace nepotřeboval se nss zabývati ani námitkami vadnosti řízení, které st-l uplatňuje za předpokladu, že nař. rozhodnutím bylo potvrzeno jeho potrestání pro překročení policejní hodiny uzavírací pro kavárny, t. j. tedy druhé hodiny noční. Předpoklad ten jest nesprávný, neboť jak úřad I. stolice, tak úřad žal. uznaly jeho hostinskou živnost za restauraci, pro kterou platí jako policejní hodina uzavírací 1 hodina v noci a pro překročení této hodiny byl vysloven a potvrzen trest.

Citace:

č. 11136. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1935, svazek/ročník 16/1, s. 633-636.