NPD documents search: Boh. adm., 14 (1932), sv. 2

Čís. 14332.

Právní poměr v příčině domovnického bytu nelze zrušiti příkazem podle § 567 č. ř. s., i kdyby byl domovnický poměr ujednán na určitou dobu.
(Rozh. ze dne 25. dubna 1935, Rv I 684/35.)
Žalobkyně tvrdíc, že žalovaná je v jejích službách jako domovnice a že služební poměr má se skončiti dne 31. srpna 1934, navrhla, by bylo příkazem podle 567 c. ř. s. žalované uloženo byt, který obývá, vykliditi a do 14 dnů žalobkyni vyklizený odevzdat!. Návrh na vydání příkazu podle § 567 c. ř. s. opřela též o ustanovení § 11 zákona ze dne 30. ledna 1920 čís. 82 sb. z. a n., tvrdíc o žalované skutečnosti, jež jí prý dávají právo zrušiti domovnický poměr bez výpovědi. Prvý soud ponechal příkaz, vydaný k tomuto návrhu žalobkyně, v účinnosti. Z důvodů: Pokud jde o námitku vypovídané strany, že smlouva domovnická nebyla uzavřena na pevnou dobu, sice nejde o smlouvu na pevnou lhůtu podle § 567 c. ř. s., avšak sluší vžiti v úvahu, že vypovídající strana podporuje návrh o ustanovení § 11 zák. z. 30. ledna 1920 čís. 82 sb. z. a n. dle něhož může býti domovnický poměr zrušen z důležitých příčin i bez výpovědi. Soud zjistil, že vypovídaná přes napomenutí chovala se k vypovídající jako vlastnici domu neslušně a urážlivě a již tato okolnost je podle § 12 čís. 3 citovaného zákona důležitou příčinou ke zrušení domovnického poměru i bez výpovědi ve smyslu § 11. Odvolací soud k odvolání žalované změnil rozsudek prvého soudu a zrušil příkaz prvého soudu. Důvody: Právní názor prvého soudu jest mylný ve dvou směrech. Především je příkaz podle § 567 c. ř. s. nepřípustný u smlouvy domovnické, která zakládá pracovní poměr zvláštním zákonem upravený (zák. čís. 82/20), kdežto § 567 c. ř. s. má na mysli výhradně jen smlouvy nájemné nebo pachtovní. Domovnický byt je naturální a tvoří část služebního poměru podle §§ 8, 9 cit. zák. a spolu s domovnickým poměrem lze jej vypověděti podle § 10 cit. zák. Nejde však o poměr nájemní ani o výpověď z nájmu, pouze jest v odst. 2 § 10 cit. zák. ustanoveno, že o námitkách proti takové výpovědi podaných jedná a rozhoduje se podle obdoby řízení ve věcech nájemních. Z toho však nelze nikterak'vyvozovali, že by na domovnický poměr vůbec bylo lze použiti ustanovení civilního řádu soudního, upravujících řízení ve věcech nájemních, zejména pak ustanovení § 567 c. ř. s. Už z toho důvodu tedy mělo býti námitkám strany žalované proti vyklizovacímu příkazu vzneseným, vyhověno. Mimo to v daném případě nešlo o smlouvu na pevnou lhůtu sjednanou, takže odpadl i další předpoklad pro použití § 567 c. ř. s., který má na mysli smlouvy, které pominou bez předchozí výpovědi po vypršení určitého času.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolání.
Důvody:
K správným důvodům napadeného rozsudku dodává se toto: Že smlouva domovnická je smlouvou služební, je vyjádřeno v samotném zákoně v § 1 zák. ze dne 30. ledna 1920 čís. 82 sb. z. a n., v němž se mluví o pracovním poměru domovnickém, a podle něhož má domovník nárok na bezplatný byt (§ 8). Nemůže tudíž smlouva domovnická — pokud běží o domovnický byt podle § 8 — nikdy ani z části býti též smlouvou nájemní. Nelze proto zrušiti právní poměr v příčině užívání domovnického bytu příkazem podle § 567 c. ř. s., i kdyby byl domovnický poměr ujednán na určitou dobu.

Citace:

Čís. 14332. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1936, svazek/ročník 17, s. 365-366.