Čís. 2104.Ohrožení ve smyslu § 379, odstavec druhý, ex. ř. lze spatřovati v tom, že odpůrce, projevivší úmysl, vystěhovati se do ciziny, inseroval v novinách prodej svých nemovitostí.(Rozh. ze dne 19. prosince 1922, R I 1389/22.)Soud prvé stolice povolil žalobci prozatímní opatření k zajištění peněžité pohledávky, k odporu však usnesení to zrušil. Rekursní soud změnil toto usnesení v ten rozum, že nevyhověl odporu a potvrdil původní usnesení, povolující prozatímně opatření. Důvody: Nebezpečenství, jaké má na zřeteli § 379 odstavec druhý ex. ř. jest dostatečně osvědčeno. Stěžovatel správně vytýká, že stačí, je-li pravdě podobno, že by odpůrce ohrožené strany zcizením nebo jakýmkoliv jiným nakládáním s předměty svého jmění, zvláště pak úmluvami učiněnými o tom s osobami jinými zmařil nebo značně ztížil dobytí peněžité pohledávky (§ 379 odstavec druhý ex. ř.). Tedy pravděpodobnost sama, že by odpůrce tak učiniti mohl a nikoliv již skutečnost, že tak odpůrce již činí, je důvodem prozatímního opatření. Nelze sdíleti názoru prvé stolice, že takové odstraňování muselo by se díti nápadně rychle, by se stalo důvodem ku povolení prozatímního opatření. Kdyby mělo prozatímní opatření býti povoleno v případech nejkrajnější nutnosti,, tedy až tehdy, když dlužník nápadně rychle svůj majetek zcizuje, pak by ustanovení ex. ř. o zajišťování postrádalo praktického významu a věřitel by si mohl (velmi nesnadno opatřiti zajištění. Nestačilo by ovšem osvědčení, že odpůrce hodlá se přestěhovati do Ameriky, poněvadž obava, že rozsudek by musil se vykonati v cizině, uznána jako důvod ohrožení jen při nárocích nepeněžních (§ 381 čís. 1 ex. ř.). Výslechem Jaroslava K-a a Václava R-a ve spojení s dodatečně slyšeným Konstantem H-ern jest však dále osvědčeno. že odpůrce vícekráte prohlásil, že svůj majetek zde prodá a vrátí se zase do Ameriky. Prohlášení takováto činil veřejně a nijak se tím netajil, že se do Ameriky vrátí. V posledním roce několikráte inseroval s plným svým podpisem v Národ. Listech, Nár. Politice a Venkovu prodej svých nemovitostí, totiž parního mlýna v St., cihelny v S. a dolu v T. Tím jest dostatečně osvědčeno, že chová odpůrce skutečně a vážně úmysl prodati veškeren svůj majetek v tuzemsku mu náležející a tu jest pravdě podobno, že by, jak to požaduje § 379 odstavec druhý ex. ř., jinak realisace pohledávek byla zmařena nebo značně stižena. Žádati o povolení prozatímního opatření v době rozprodávání majetku nebo do konce, když by odpůrce byl již na cestě do Ameriky, bylo by zajisté vzhledem ku výši pohledávky neopatrností.Nejvyšší soud nevyhověl dovolacímu rekursu.Důvody:Pouhý úmysl odpůrce navrhovatelova, prodati veškeren svůj majetek nepostačil by ovšem к osvědčení nebezpečí, že nárok navrhovatelův jest ohrožen. Avšak z toho, co rekursní soud zjistil, plyne, že nezůstalo při pouhém úmyslu, nýbrž že odpůrce v posledním roce několikráte inseroval v denních listech prodej svých nemovitostí a prohlásil, že svůj majetek prodá a vrátí se do Ameriky. Odpůrce tedy předsevzal již positivní čin směřující k tomu, aby svůj majetek zpeněžil, a jest tedy vzhledem k jeho vícekráte projevenému úmyslu odjeti do Ameriky pravděpodobno, že by vymáhání pohledávky navrhovatelovy mohlo býti zmařeno nebo značně stiženo (§ 379 ex. ř.). Že dosud k realisaci majetku odpůrcova nedošlo a zda lze realisaci snadno či nesnadno provésti, na tom nezáleží. stačí jen, že odpůrce podnikl kroky k tomu směřující.